H A D Í    P R A M E N

            13. dubna v pátek jsme vyrazili na letošní zatím nejdelší výpravu. Protože byl pracovní den a někteří členové a příznivci se na 25 km necítí, šli jsme výše uvedený počet kilometrů nakonec čtyři. Viktor, Milan, Renďa a Jára. Sraz byl v pro někoho brutálních 5 hod. na hl. nádraží. Jarda, který minulého dne oslavoval se mírně opozdil a k naší minivýpravě se připojil až v Děčíně , kam jsme z Ústí dorazili v 5.45 hod. Zbyl akorát čas koupit kafe, jízdenku a už jsme pokračovali vlakem do Rumburku. Cesta byla poněkud úmornější, jelikož vlak byl osobák, sice s novou karoserií, ale rachtajícím podvozkem z 50 let. Nic, čím by se železnice mohla chlubit. Po zhruba hodince a půl přestupujeme v Rumburku do jiného vlaku, směr Brtníky. Jelikož na nádraží čekají vlaky dva, Renďa nás vede zkušeně do toho špatného. Jára do něj ztěžka dosedá a ještě hůře se z něj zvedá. Není očividně v nejlepší kondici. Konečně se rozjíždíme a po cca 10 min. vystupujeme v Brtníkách. Počasí je vydařené, jasno, teplo. Chvíli se rozhlížíme a pak míříme do vsi Brtníky koupit zbytek zásob na cestu. Krámek nevelký, kvalita zeleniny otřesná, ale přesto něco pokoupíme a vyrazíme na cestu. Po modré značce se dostáváme do lesa a mezi skály a o hodinku později jsme v místech, kde dříve stála osada Zadní Doubice. Cesta kopíruje státní hranici, vede po rovince a jde se po ní příjemně. Odbočka nás dovedla k památníku pochodu smrti z roku 1945 a začala se mírně zvedat. Vystoupáme k posezení nedaleko tzv. Hadího pramene, kde posvačíme. Pozoruje nás tu jeden strážce národního parku, ale jelikož jsme pořádní lidé, po chvilce odjíždí. Chvilku tápeme, ale směrovka nás navede správně k Hadímu prameni. Je to klidné místo nedaleko od cesty, ochutnáme vodu, porozhlédneme se a pokračujeme. Na rozcestí si zajdeme cca 1 km, abychom se mohli podívat na Černou bránu, přírodní útvar nacházející se taktéž přímo na hranici se SRN. Pokocháme se a jdeme po modré zpět a přes Panenskou jedli ( dnes již suché torzo kdysi mohutného stromu ) se blížíme k chatě Na Tokáni. Cesta se klikatí mezi skalami, je teplo a jsme už lehce unaveni. Najednou se ze zatáčky vyloupne chata a tak usedáme a rádi si dáme pivo. Jarda kupodivu pivo ani nedopije a nabízí ho ostatním. Po chvilce odpočinku se zvedáme a míříme dál. Teď teprve se cesta pořádně zvedne a dává nám zabrat. Vyfuníme mezi skalami a po chvíli se nacházíme u Eustacha. Jde o dřevěnou chatu ( zavřenou ) odkud již mírně klesáme až do Doubic. Jsme rádi, že to máme za sebou a v hospodě si dáváme zasloužené pivo. Jelikož nám po chvilce odjíždí autobus, přesunujeme se na zastávku a pohodlně usazeni odjíždíme do Krásné Lípy. Cukrárna na náměstí, kam jsme se těšili je bohužel zřejmě v rekonstrukci a tak odcházíme na vlakové nádraží. Krásná Lípa a její okolí je hezké, ale skladba obyvatel se nám moc nelíbí, večer chodit po městě musí být docela zajímavé. Cesta vlakem je tradičně dlouhá, úmorná, někteří jedinci pospávají. V Děčíně máme 30 min. na přestup a naštěstí již rychlíkem dorážíme do Ústí. Vyhodnotit akci jdeme klasicky do hospody U Vlastence, kde se najíme, pokecáme a po pár pivech se rozcházíme domů. Co na závěr. Počasí skvělé, příroda super a těch 25 km co jsme ušli byl náš letošní nejdelší pochod. Určitě se do těchhle míst ještě vrátíme.

Milan