Dočesná v Žatci

Účastníci: Viktor, Jára, David, Zbýňa, Iveta, Alena, Martin I., Martin II., Pavla, Monika, Mirek

Protože se loňská první návštěva Dočesné v Žatci vydařila, letos jsme naplánovali její zopakování. V sobotu 1.9.2012 ráno jsme měli sraz na hlavním nádraží v Ústí nad Labem, byl jsem zvědav, kolik účastníků dorazí. Nakonec se nás sešlo v rekonstruované nádražní hale devět, domluvili jsme se, jak to bude s návratem, podle toho si koupili zpáteční jízdenky a mohli jsme vyrazit do akce.Rychlík do Mostu byl celkem plný, ale po skupinkách jsme si sedli a cesta utekla rychle. Už při přestupu na osobák do Žatce jsem věděl při pohledu na pouhé dva vagony, že stejně jako loni budeme stát. Je to paráda, lístek na vlak je čím dál dražší a pak jedeme na stojáka. Ti debilové ve vedení ČD nejsou schopný operativně přidat nějaký ten vagon při výjimečných každý rok se opakujících událostech s vysokým počtem účastníků. Těch cca 40 minut co jsme stáli na chodbičce u záchodu, bylo docela dlouhých. Konečně jsme v Žatci. Oproti loňsku vystupujeme až na západním nádraží. Prohlížíme si nejbližší okolí (nic extra), přecházíme most přes Ohři a stoupáme vzhůru do centra.Procházíme starobylou branou do křivolakých uliček a míříme na náměstí. Zde okukujeme stánky a pokračujeme do restaurace U Orloje, kde Dočesnou stejně jako loni zahájíme. Dáváme si pivo i něco k snědku (někomu jídlo chutnalo, dalšímu ne) a probíráme následující program. Do Chrámu chmele a piva či na rozhlednu (celá rekonstrukce a přístavba stála nekřesťanské peníze) se nikomu nechce, půjdeme se raději cournout po atrakcích. Čeká nás přes 30 pivovarů a minipivovarů, různé kapely, pro nadšence i kolotoče a střelnice. Když se zvedáme k odchodu, přichází David s Alenou a Ondrou, kteří dorazili autem. Doporučíme jim nějaká jídla, domlouváme se, kde se sejdeme a jdeme zpět na náměstí. Zde se rozcházíme a probíhá individuální degustace všech možných pochutin (pivo, burčák, klobásy, sýry, dorty, káva, koláče, trdelníky atd.). Po nějaké době se opět scházíme, popíjíme a koukáme na program na hlavní scéně. Monika s Mirkem jedou ještě k příbuzným nedaleko Žatce a pak rovnou domů, takže se s nimi loučíme a naše skupinka se zmenšuje. Za chvíli se ovšem opět skupinka rozrůstá o Davida s rodinou, který jako vždy nadává na jídlo, které si dal v v restauraci U Orloje. Jdeme se podívat na vystoupení šermířů (nic moc), poté jdeme na vedlejší scénu. Zde si sedáme do stanu a po dlouhém stáni a chození konečně odpočíváme. Muzika docela duní, je problém si v klidu povídat. Jára s Ivetou si jdou pokecat s příbuznými vedle do restaurace, my ostatní se loučíme s Davidem, Alenou a Ondrou, kteří frčí do Litoměřic. Též Martin I. se loučí, jde na vlak a míří domů. My ostatní ještě chvíli posedíme a po příchodu Járy s Ivetou jdeme zpět na náměstí a děláme další kolečko kolem stánků.S postupujícím časem se zvyšuje počet návštěvníků. Když někam přecházíme, již se prodíráme davem. Domlouváme se, že pojedeme domů již vlakem v půl šesté, jsme utahaní a cesta zpět je dlouhá. Kupujeme si poslední pochutiny a pivko na cestu a míříme na nádraží. Vlak se odtud vypravuje, takže je prázdný máme na výběr, kde budeme sedět. Zpáteční cesta, při které sedíme, utíká lépe a rychleji než příjezd na stojáka. Přípoj v Mostě má deset minut zpoždění, což jde. Rychlík je plný, ale někteří si sedáme. Jára a Zbýňa stojí u okna, pozorují ubíhající krajinu a nechávají ve větru vlát své bujné kštice. Po příjezdu do Ústí nad Labem se loučíme s Pavlou a Martinem II., kteří pokračují do Děčína a jdeme na jedno pivko a vyhodnocení dne do restaurace Na Rychtě. Jsme utahaní, dáváme opravdu jen jedno a jdeme do pelechů.Dnešní výlet do Žatce se vydařil. Počasí vyšlo a účast kamarádů byla parádní. Prošli jsme se po městě, jídla i pití byl dostatek, kdo chtěl, mohl se i kulturně vyžít (kapely, muzeum, rozhledna, kolotoče, výstava drobného zvířectva atd.). Ušli jsme jen cca 7 kilometrů, ale našlapaná vzdálenost nebyla dnes to hlavní. Jediným negativem z mého pohledu byla jízda v osobáku Most – Žatec na stojáka. Protože jsme byli v Žatci na Dočesné již dvakrát, možná se rodí nová tradice, podobná Mělnickému vinobraní (zde jsme byli na 10 degustacích v řadě v letech 1998-2007). Ještě sesbírám dojmy ostatních účastníků a uvidíme, zda se do jednoho z významných husitských měst zase vydáme.

Sepsal: Vik 4.9.2012