Komáří vížka 2012

A máme tady poslední letní ( dle kalendáře ) akci roku 2012. Nedal jsem prostor ku všelijakým pseudo demokratickým výběrům a zvolil putování okolo a přes Komáří vížku. To, že jsem zde již byl, roli nehrálo, účastníci tohoto pochodu tu nebyli rozhodně všichni a pokud, tak ne s OPATem. Po všelijakých peripetiích se na hlavním nádraží v Ústí sešlo v neděli 16 září pět turistů. Pavla, Zbýňa, Ivetka, Jára a Milan. Mnozí další se zůčastnit jistě chtěli, ale životně důležité situace jim v tom zabránili. Pohodlně se usazujeme v osobáčku a po 15 min. vystupujeme v Bohosudově, obci spojené se známým multi-kulti městečkem Krupka. Zde poprvé měknu a uvolňuji diktaturu pochodu. Ihned jsou zde dva názory. Jet lanovkou, či jít pěšky ? Tvrďák Zbýňa je nekompromisní, a ostrým hlasem se dožaduje pěší varianty. Chudák, neví co činí. Dobrá, tedy pěšky. Ihned za nádražím nás městečko kulturně multiobohacuje. Městská policie zde střeží dva čerstvě chycené zloděje. A ? Ano, uhádli jste – snědé barvy pleti. Mlčky procházíme ( abychom nebyli nařčeni z nacismu ) a pátráme po modré turistické značce. Jelikož jsem trochu čučel do mapy, myslím si, že vím kudy, ale přesto se soustředím na cestu. Z té mě vytrhne až ženská část osazenstva, která zmiňuje jakési JUMBO, které se do nich celé vejde. Znejistím a vzápětí se dozvídám, že jde o obří palačinku v restauraci na Komárce. Uf, ještě, že tak. Pro budoucí čtenáře – v dobách tohoto výletu panovala v Čechách kořalková prohibice ( metanol – 2 desítky mrtvých ) a tak se nic nad 20 volume lihu nesmělo prodávat. Vedoucí akce byl však lišák, pana Hegera prokouknul a zavčasu obstaral na občerstvení láhev slivovice. Proto si můžeme na rozcestí v Dolní Krupce zavdat a opravdu vyrazit. No, vyrazit. Cesta se prudce zvedla a vydrželo jí to 1,5 hod. až na vrchol. Bylo to náročné, ale dali jsme to. Na jediném místě, kde se dalo solidně odpočívat nás obtěžovala olezlá, svrabem jistě obdařená kočička. Zbýňa při té příležitosti zmínil svou alergii na kočky ( čtyřnohé !! ) a šli jsme dál. Vrchol je již nedaleko. Před samotnou Komáří vížkou se stavíme na hřbitově u sv. Wolfganga, kde ukápneme pár mikrokapek ( prohibice ) slivky jako dar turistickým bohům a vcelku zpocení míříme k vrcholu. Jelikož fouká a jsme durch , míříme dovnitř chaty, do restaurace. Je plná a většinu osazenstva tvoří občané SRN – NDR. Věkovým průměrem nás zvysoka převyšují – což se nám zase tak často nestává. Dle toho vypadaly i ceny. Příjemná zpráva byla, že nechutný Staropramen vystřídala výtečná Plzeň. Jára viditelně pookřál. Sedneme, objednáváme. Pavla dostala chuť na něco dlouhého a tlustého. Ano, na klobásu, kterou grilovali venku a Zbýňa byl chuti podobné. Proto nás na chvilku opustili a popustili své gurmánské vášni uzdu. Zbytek teamu se najedl vevnitř, ale později již stran osazenstva nebyla chuť na výše zmíněné JUMBO. Musela stačit velikost normal a koláč zo švestok. Dojedli jsme, dopili, pár fotek vyfotili a jdeme dál. Jára, coby zákusek plení „kešku“, ale dnes nic, chudo. Rybí tuk a sněžnice už nebereme. Počasí je výtečné. Krávy – resp. býci ( jak jsme byli ženskou částí výpravy upozorněni - a kde pak byli telata a voli ? ) se pásli, rotory větrných elektráren točily a jejich majitelům penízky plynuly. Na dalším rozcestí je Chlumec 7 km, což nepotěší. Ale půjde se z kopce. Ač sucho, občas to uklouzne a např. Zbýňa nám předvedl nedobrovolně provaz hodný samotného Jean Claude van Damma. Krátká pauza u Chlumecké kaple, sběr suvenýrů do batohu, dopití slivky a šupem dolů. Chlumec se jeví přívětivě. Autobus pojede až za 40 min., jdeme se tedy občerstvit do nedaleké restaurace. Objednáváme si Plzeň, ale dochází ( lahvová ). Nu což, popojedem. Do Ústí. V Ústí jsme přiblblým řidičem předčasně vyhozeni u bývalého kina Hraničář s tím, že dnes se v Ústí běžel půlmaratón. Bohužel ten zmatenec nepoznal, že dopravní omezení již padla. Nevadí, alespoň mohu napsat, že dnešní akce čítala bratru 19 km s mocným převýšením. Návštěva hospody Na Rychtě byla již takový evergreen, okořeněný Járovou objednávkou zelené. Objednávka nedopadla nejlépe a tak se konzumovalo pouze pivo, káva, cinzano, zu-lu limo a nealko pivo. Sám vrchní velitel OPATu Viktor za námi dorazil a nejnovější poznatky z výletu si vyslechl. Postupně se loučíme ( suvenýry ) a unaveni se rozcházíme do svých domovů. Na další akci – nazdar.

Milan L. P. 21.9. 2012