Mšeno – Harasov

Dnešní podzimní akci naplánoval velitel Viktor a proto jsme se mohli spolehnout na bezchybně připravený výlet. Sraz byl v 7.40 na západním nádraží s tím, že ostatní přistoupí jak se dá. Nakonec se zúčastnilo sedm statečných. Pavla, Věra, Roman, David, Martin, Viktor a Milan. Viktor,Pavla a Martin přistoupili na západním nádraží, Milan na Střekově. Vlak byl neobyčejně nepohodlný, čtyři cestující seděli v sedačkách jako jitrnice. Překvápko nás čekalo v Litoměřicích, kde krom předem avizovaného Davida přistoupil i ztracený syn pluku Roman se svou přítelkyní. Vzhledem k tomu, že prohibice od poslední akce padla a odebrala se do věčných lovišť, byla vytažena slivovička a připito na zdar akce a všech aktivních Opaťáků a jejich příznivců. Kecáme, svačíme, Mělník se blíží. Vcelku v klidu přestupujeme, pouze vlak Mělník – Mladá Boleslav, kterým cestujeme je více než obsazen a průvodčí je aktivní jouda, který si ovšem nepamatuje lidi. Trochu s ním polemizujeme, ale v rámci slušnosti. Kdybychom ho potkali před cca 12 lety v rámci akce Vinobraní, odešel by psychicky více otřesen. No nic. Vesele vystupujeme a hrneme se do centra. Viktor, Milan a Martin baví zbytek teamu historkou z letošní zimní Mšenoakce. Ano, jde o alkohol, jak jinak. Míříme do centra, kultovní kavárna alá 2004 funguje, jen Zbýňovi múza tam není, resp. je a zestárla. Milan dává kávu, Viktor vypráví, ostatní mizí naproti do restaurace Zlatý lev, kde si dopřávají rostlinné fermentované nápoje. Rádi se připojujeme a klábosíme ( a popíjíme ). Je čas se zvednout, jdeme. Cesta nepočká. Nahoru a dolů, horem dolem, míříme po červené značce ke kultovní restauraci U Grobiána. Od naší poslední návštěvy ( 2004 ) se trochu změnila, žlaby na čůrání pro pány zmizely, vše je dle EU. Ovšem obsluha stojí s prominutím za hovno a vůbec nestíhá. Deset minut posedíme a aniž by si nás někdo všiml, odcházíme. Viktor sice slabě protestoval – měl mlsoun chuť na pivo Podkováň, ale byl hrubě umlčen. Naštěstí se v tomto bohem zapomenutém kraji nachází ještě jedna putyka, U báby Šuléřový. Usedáme, objednáváme. Kachna, klobása, piva, čaj, piškotový desert, toť stručný výtah objednávek. Výletníci spokojeně klábosí a odpočívají. Po občerstvení pokračujeme dál. Nedaleko od místa oběda se nachází rybník Harasov. Vidíme na něj svrchu a zaujmou nás dvě malé písečné plážičky. V létě je tu hezky, teď však ani noha, je přeci říjen. Milana s Romanem napadne trochu netradiční akce- koupání. Jak jsme vymysleli, tak činíme a noříme svá obtloustlá těla do vody. Venclovský hadr. Jak jsem později seznal na fotografiích, které pořídil jeden nejmenovaný paparazzio, nebyl to hezký pohled. Nám to v tu chvíli přišlo jako bezva nápad. Po chvíli se nám začali zmenšovat údy ( ruce, nohy a tak ) a proto vylézáme, sušíme se a po chvíli pokračujeme dále. Procházíme přes různé skály a blížíme se k zastávce Lhotka. Jdeme na krev, nikdo nechce trčet zbytečně v nějaké prdeli. Pohoda, vlak stíháme a hurá do Mělníka. Vystupujeme a míříme k Jednoručce. Je to již ozkoušená putyka ze začátku letošního roku. Jen dvojnice Ivetky dnes chybí. Nevadí, blondýnka nám musí stačit. Piva a limonády se jen míhají. Dnes rozumně zakončujeme a míříme na vlak. Cesta proběhla bez zvláštních příhod, jen jsme v kupé natrefili na velice upovídanou paní. V Litoměřicích a posléze v Ústí se dnešní parta rozchází a pouze Milan s Viktorem jdou hodnotit dnešní akci a plánovat akce následující. Hodnocení se odehrává v restauraci Sněmovna ( ex Budvarka, ex Sněmovna, ex Budvarka ). Dnes solidních 16 km, ke kterým si Milan přidal 4 další, neboť se v MHD domů „zamyslel“ a vystoupil ( byl vysazen ) na konečné v Brné. Pěkná noční procházka.

Ahoj na dalších akcích Milan