VÍKEND VE VELKÉ ÚPĚ

Účastníci: Viktor, David, Jára, Vilda, Zbýňa, Martin I.

Loni se výjezd do Krkonoš (Harrachov) vydařil, proto jsme letos na víkend 27.10. – 28.10.2012 naplánovali podobnou akci. Tentokrát byla naším cílem horská chata Tama ve Velké Úpě. Akce se na žádost nejmenovaných kamarádů pojala jako ryze pánská. Omlouvám se na tomto místě ženám, kterým jsem v září neprozřetelně sliboval akci společnou. Přihlásilo se nakonec šest chlapů, David si půjčil dodávku a v sobotu ráno byl start. Celý říjen bylo pěkné počasí, proto jsme si nedělali starosti s předpovědí, která hlásila od pátku ochlazení a větší množství sněhu.David nás ráno postupně naložil před našimi domovy do auta a vyrazili jsme vstříc dobrodružství. Hustě chumelilo a po Davidově informaci, že má na autě letní gumy nás přepadly obavy. Přece jen nás čekala dlouhá cesta a solidní převýšení. Za Českou Kamenicí sněhu pořád přibývalo, až nás pod Kamenickým Šenovem zastavila pořádná kalamita. Po marném pokusu vyjet kopec se rozhodujeme co dál. Vilda navrhuje koupit pivko i jídlo a vrátit se k němu na chalupu do České Kamenice. Protože však nejsme žádné bábovky, volíme náhradní trasu a pokračujeme dál. Přes Zahrádky a Mladou Boleslav se dostáváme do Studence, kde stavíme na oběd. Proběhnou pivka, polévky i hlavní jídla v obstojné kvalitě. Posíleni vyrážíme na další cestu. Jak se dostáváme do vyšších nadmořských výšek, přibývá sněhu nejen na okolních polích, ale bohužel i na silnicích. Cesta začíná být napínavá. David zkušeně řídí, ale má toho plné ruce. Trochu ho znervózňuje i debata ostatních ohledně zimních pneumatik a řetězů. Vidíme na něm, že je odhodlán dojet i přes nepříznivé klimatické podmínky. V městečku Svoboda nad Úpou jsme se po zastávce (Vilda potřeboval na záchod) málem nerozjeli, bylo jasné, že poslední kilometry budou zajímavé. Nebudu Vás dlouho napínat, dojeli jsme. Závěr jízdy byl opravdu náročný. Jeli jsme krokem a zdolávali metr po metru, kdyby před námi někdo zastavil, již bychom se nerozjeli. Auto necháváme stát před penzionem Relax. Já volám na chatu a zjišťuji cestu. Máme štěstí, není to daleko. Ovšem cesta vede do prudkého kopce. Ve sněhu a za silného větru to bude zajímavé.Na žádost kamarádů se jdeme před výšlapem s bagáží posilnit pivkem. Obsluha je pomalá a pivo nevalné chuti. Dáváme jedno a vyrážíme k chatě. Nacházíme jí dobře, trochu se při výšlapu zadýcháme. Vítá nás majitel, sedáme si do společenské místnosti a zjišťujeme, jak to zde chodí. Z rozhovoru se dozvídáme, že jsme dnes jediní nocležníci. Ubytováváme se a dáváme si lahváče na spláchnutí únavy z cesty. Máme malý pokoj pro šest osob, kde jsou dvě palandy. Hned si připadáme jak na školním lyžáku. Zkouším kamarády vytáhnout alespoň na kratší výlet, ale není šance. Jára s Vildou jsou po pátečním tahu kde tekl alkohol proudem a Zbýňa si při práci na zahradě odrovnal koleno. Tím je polovina skupiny mimo. Nakonec uznávám, že výšlap za sněhové bouře bez kvalitního vybavení a se slabší fyzickou kondicí některých kamarádů by byl zbytečný hazard a netlačím na ně. Operativně si zjišťujeme odjezd autobusu a jedeme na pivo do Pece pod Sněžkou. S Davidem a Zbýňou si alespoň připomeneme oddílovou dovolenou v roce 2009. Při čekání na autobus nás nepříjemně překvapí cedule zákaz stání od 22:00 do 7:00 hod., u které máme zaparkované auto. Všimli jsme si jí až teď, ale nemáme sebou klíče, takže přeparkování se nekoná. Musíme doufat, že se nenajde blázen, který by auto v kalamitě odtahoval či mu dával botičku. Autobus jede načas, za chvíli jsme v cíli. Na doporučení domácího jdeme do restaurace Na Peci, která má být kvalitní. Je to ovšem tragédie. Skoro nic nemají a ten zbytek je slabota. Raději se jdeme projít po městečku a zároveň se jdeme poohlédnout po jiném podniku. Nezklamala nás pizzerie Anděl, kde jsme jedli již na výše zmíněné dovolené. V příjemném prostředí se dobře sedí a obsluhuje nás fešná servírka. Sázíme se, kolik jí je, trochu z ní tuto informaci páčíme, ale nakonec jsme úspěšní. Nejlepší odhad měl David, který vyhrává. Kluci si dávají krémovou česnečku, která je prý vynikající. Jára si jí dává rovnou třikrát. Následují hlavní jídla, která jsou též chutná. Na čepu mají solidní Starobrno jedenáct. Protože se počasí nelepší, odmítají kamarádi pěší přesun do Velké Úpy. Voláme tedy taxík a vezeme se jako páni. Ve Velké Úpě je ještě otevřen penzion Relax, kde dáváme jedno pivko před výšlapem na chatu. Poté se vydáváme na cestu. V hlubším sněhu to jde pomalu, ale nikdo se po cestě neztrácí, takže úspěch. Na chatě ještě u lahváče pokecáme a jdeme spát.

Ráno vstáváme celkem brzy, všichni se vyspali dobře, jen Martin I. brblá, že kromě Davida všichni chrápali. Po ranní hygieně čekáme na snídani a kontrolujeme, kolik napadlo přes noc sněhu. Při snídani nás baví majitel chaty historkami z hor. Protože sněhu napadlo dost a kamarádům se ani na kratší výšlap nechce (vybavení do zimních hor moc nejsou), relaxujeme a pomalu si balíme. Platíme ubytování a vypité lahváče a domlouváme čas odjezdu. Protože jsou silnice po kalamitě ještě zasněžené a čeká nás dlouhá cesta, vyjedeme raději dřív. Loučíme se panem domácím a sestupujeme k autu. Sláva, je na místě a ani nemá botičku. Odhazujeme sníh z oken, David nechává vozidlo chvíli nastartované a můžeme vyrazit na zpáteční cestu. Začátek cesty není nic moc. Sinice nejsou „překvapivě“ protažené, jedeme místy na uježděném sněhu a místy rozježděnou břečkou. David jede raději pomalu, ale stejně jsme rádi, když sjedeme z hor a dostáváme se nejdříve na mokré a pak i na suché silnice. Chceme se někde stavit na obědě, vyhlížíme při cestě nějaký solidní motorest či restauraci. Protože nic nevybereme, dáváme na tip Davida a jedeme až do Doks do hotelu Bezděz. Mají zde zrovna zvěřinové hody, vybíráme si ze solidně zaplněného jídelníčku. Za sebe mohu říct, že mi chutnalo. Z kluků někomu jídlo chutnalo více, někomu méně. Po obědě nasedáme do auta a za chvíli jsme v Děčíně. Vysazujeme Vildu a míříme do Ústí nad Labem. Tady nás David vysazuje a sám pokračuje do Litoměřic. Trochu netradiční akce je u konce. Hodnotit tuto víkendovou akci není jednoduché, neboť plány byly jiné než skutečnost. Sněhová kalamita nejen ztížila dopravu do a z Velké Úpy, ale zároveň i znemožnila uskutečnění turistiky. Na druhou stranu všichni jsme přežili ve zdraví a posezení v restauracích se vydařila. Také jsme okoukli horskou chatu Tamu a její okolí. Příznivá cena za nocleh (210,- Kč za noc se snídaní na osobu) i neuskutečněné výlety nám poskytují možnost sem přijet i příští rok. Jen budeme muset vyrazit raději hned na začátku října. Z mého subjektivního pohledu se akce povedla a kamarádi, kteří nemuseli nikde šlapat, si též nestěžovali. Spolehlivý řidič David má pochvalu za obětavost, neb nás naložil a vyložil před našimi domovy. Také ho chválím, že nás i přes ztížené povětrnostní podmínky bezpečně dovezl do Velké Úpy i zpět. Zdravím všechny členy i příznivce oddílu a na nějaké další, tentokrát šlapací akci ahoj.

Sepsal: Vik 2.11.2012