Kounovské řady

V neděli 18. listopadu jsme podnikli již déle plánovanou cestu za Kounovskými kamennými řadami. Protože vlakem by cesta byla komplikovaná, zvolili jsme přesun auty. V 8.15 hod. jsme se sešli na parkovišti naproti OMV v tomto složení :Milan, Zbýňa, Jára, Mirek, Monika, Pavla, Ivetka. Auta řídili Mirek a Jára. Trasa byla následující. Přes Lovosice a Louny do vsi Domoušice, odkud začínala naše cesta. Jára pojal jízdu sportovně a tak jsme měli obavu, zda se druhému vozu neztratíme, ale vše dopadlo dobře a před 10 hod. jsme vystupovali v Domoušicích u nádraží. Počasí bylo typicky listopadové, zataženo a 5 nad nulou. Někdo měl připraven pro tento případ kulicha a rukavice, jiný slivovičku. Po červené značce jsme se vydali směrem ku zřícenině hradu Pravda. Na začátku lesa jsme narazili na pár maníků kácejících a řezajících menší stromy. Zda šlo o akci Lesů ČR či lesní pych nevíme. Po vyškrábání se na zříceninu Pravda si dáváme pauzu v celkem solidně vypadajícím lesním altánku a procházíme se po „nádvoří“. Z hradu mnoho nezbylo. Plášť nádvoří z – pro tento kraj typické - opuky, kostlivec namalovaný na plechu a klacky na buřty. I tak, dobrý. Protože ze stromů díky mlze padaly sražené kapky vody, pokračujeme dál. V mapě je rozcestník kam míříme nazván Na Rovinách, ovšem rovina se rozprostírala na solidním kopci. Míjíme budovy bývalé hájovny, kde nyní kdosi chová koně. Zaujal nás jeden podivně pohublý. Konečně u hlavního bodu dnešní výpravy. Kamenné řady u Kounova se nachází v lese nad vsí Mutějovice a jistě šlo o zajímavé dílo. Do dnešních dob se zachovalo několik řad kamenů orientovaných přesně v ose sever-jih. Spolu s kameny Gibbon a Pegas a místem kde stál dnes již neexistující menhir, tvořili pravěkou observatoř, ze které bylo možno určovat letní a zimní slunovrat. Zajímavé místo. Ovšem počasí nás nutí pokračovat dál. Přes pole a les scházíme do Mutějovic a pokračujeme po zelené značce, vinoucí se dosti divoce lesem. Holky sice navrhovali trasu po silnici, ale byl jsem neoblomný. Dorážíme do Domoušic. Hlavně, jestli je hospoda otevřená. Byla. Jmenovala se u Marušky a výběr občerstvení nebyl valný. Dršťková a smažák. S díky jsme odmítli a myslím, že jsme neprohloupili. Dali jsme si jen něco k pití a dohodli se, že se na občerstvení zastavíme v Lounech. Cestou k autu pozorujeme, že ekologické topení do těchto míst ještě neproniklo. Z mnoha komínů se valí ohavný kouř, vzduch je cítit po spálených plastech. Holt se tu odpad třídí na hořlavý a nehořlavý. Rychle pryč. Při odjezdu vykouklo sluníčko, ale to je už houby platné. V Lounech zajdeme nejprve do cukrárny na náměstí ( dobré zákusky ) a teprve poté do restaurace u Žida na pozdní oběd. Jídlo vcelku dobré, poseděli jsme, pokecali a už za tmy se loučili s Louny. Mirek s Monikou se vraceli stejnou cestou, ostatní to vzali přes Bílinu. Zbýňa si vzadu lebedil. Neřídil, v sobě něco alko nápojů a vedle sebe dámskou společnost. To se to jede. Kolem 18 hod. nás Jára vysazuje zpátky u OMV a domlouváme se na zhodnocení akce Na Rychtě. Tam opravdu posléze s Ivetkou doráží a tak hodnotíme. Akce se snad líbila, 13,5 km nebylo nijak extrémních a kamenné řady měly taky něco do sebe. Tak ahoj na dalších akcích.

21.11. Milan