Zamrzlé  Máchovo jezero 2012

Kdy : 5.2. 2012

Kdo : Dana, Ivetka, Jára, David, Viktor, Vilda, Martin, Zbýňa, Hynek, Milan

Tento výlet, byl operativně navržen na poslední chvíli díky tomu, že zamrzlo Máchovo jezero a my si ho chtěli projít po jeho hladině tak, jako Ježíš Kristus chodil po vodě. Sraz je v Ústí na nádraží v příjemných 9.15 hod. V Děčíně přistupuje Vilda s Martinem, v Doksech na nás čeká motorizovaný David. Cesta není vůbec nudná, hlavně díky pivku a pár lahvím s různěprocentním al-koholem ( viz. Inlander rum 80 volume ). Kecáme, smějeme se, od přestupu v České Lípě hlučněji. Venku mrzne jen praští. Tak kolem – 10 – 12 stupňů. V Doksech se sešikujeme, pozdravíme se s Davidem a míříme na pláž. Na jezeře plno bruslařů, na hladině i windsurfy na třech bruslích, všude plno lidí. Jen na pláži se moc jedinců v plavkách nepovaluje. Není divu. Jsme již veselí, ale sklouznout se ze skluzavky po zádech a hlavou napřed, ještě nikdo nechce. Tak vyrážíme po ledu na ostrůvek Myšlín, kde byla kdysi ve středověku malá tvrz. Led je pevný, ale občas vydává zvuky, ze kterých se ježí vlasy ( samozřejmě pouze těm, kdo je ještě vlastní ). Od ostrůvku jdeme na pláž ve Starých Splavech, kde je zaplaťpánbůh otevřena hospoda – no spíš taková plážová pizzerie. Nevadí, sedáme, odpočíváme u kamen. Specialitou je záchod, který aby nezamrznul, je vybaven cca 10 cm od mísy elektrickým teplometem. Pisoár není, chodí se na mísu. Trefit se při čurání na teplomet…….. no nevím. Po hodince opouštíme zázemí a míříme na tzv. Šroubený vrch nad Starými Splavy. Nejde jen Dana, která má brusle a na ledě kolem nás krouží jako planeta okolo Slunce. Až na občasné pády. Jde to ztuha, ale na vrchol kopce zvaný Krkavčí skála se vydrápeme. Sestup je již horší, ale i ten zvládneme. Pak zamíříme diagonálně směr Doksy – opět okolo Myšlína, na skále se fotíme. Jelikož jsme vymrzlí a hladoví, hledáme restauraci. Nejblíže od vlakové stanice je restaurace Sport, kde se uvelebíme. Již jsme před objednávkou, když Jára spustil svůj kultovní monolog. Mžiku hotovky nejsou a na pivo čekáme tak dlouho, že jdeme jinam. Hotel a restaurant Bezděz. Decentní prostředí a staročeské hody. I zde Jára chvíli exceluje, pak odpočívá. Kuchyně není špatná, leč kuchař je snad sám a jednoruký. Trvá to neskutečně dlouho. Vlak stíháme jen tak tak. Ve vlaku je narváno, ale Jára promluví a je hned volno. Cestu zpestřuje Vilda a Zbýňa svojí groteskou, spočívající v polití podlahy pivem a následném čištění a sušení ( po důrazné domluvě od důrazné průvodčí ). Přestup a čekání v České Lípě je delší, ale nevadí. Občerstvujeme se a kecáme. V Děčíně vystupuje Vilda, v ÚL se znova dělíme a zdravé jádro jde akci dovyhodnotit na Rychtu. Zde proběhne ještě pár humorných situací, ale jelikož je neděle a někteří z nás jsou zapojeni do pracovního procesu, tak po 21 hod. končíme, loučíme se a jdeme spát.

Dnes našlapáno : 5 km po H2O, 4,5 km po souši ( Ježíši Kriste to byla výprava )

Milan