Lednové Ralsko

            První letošní výlet jsme se po domluvě rozhodli podniknout na vrch Ralsko u Mimoně. Protože počasí k nám bylo milosrdné, mohli jsme v sobotu 7. ledna v 7.24 hod. vyrazit z hl. nádraží v Ústí, které v tuto dobu procházelo jednou z dalších rekonstrukcí. Jela Dana, Ivetka, Jára, Viktor, Milan. V Děčíně k nám přistoupila Petra s Vildou. Cesta nám vesele ubíhala a v 8.40 hod. jsme vystupovali v Mimoni. Na náměstí se usadíme v cukrárně Dana, kde si před cestou dopřejeme něco sladkého a podepíšeme i petici proti zpoplatnění parkování v centru města. Po chvíli vyrážíme. Podle značek nás čeká více než 400 m převýšení. Přejdeme Ploučnici a alejí lip míříme do vsi Vranov, odkud nás čeká slibovaný stoupák na vrchol. Pár lidí se podívá i na Juliinu vyhlídku, kde narazíme – tak jako vždy – na pár čoklařů s volně pobíhajícími psy – v lese. Začíná se zvedat docela vítr, tak se snažíme být na vrcholu co nejdřív. Bohužel to moc nejde, protože cesta je místy opravdu příkrá. Objevuje se i čerstvý sníh. Konečně !! Jsme nahoře. Vítr jako blázen, zima. Fotíme se, svačíme, kecáme. Po 15 min. se obracíme zpět. Potkáváme rodinu, otec nese dítě na zádech, to si nahoře užijou. Dolů nám to jde lépe, i když cesta docela klouže. S klesající výškou se sníh mění v déšť, na zemi už taky nic neleží. Před druhou odpolední jsme zpátky v Mimoni. Je nám dvakrát nezávisle doporučována restaurace hotelu Beseda, jdeme teda tam. Docela v pohodě, jídlo i pití dobrý. Ać se nám nechce, před 15 hod. se zvedáme a míříme na nádraží. Zde si ještě ve stylové nádražní hospodě rychle koupíme pití  do vlaku a ujíždíme domů. V Děčíně vystupuje  Vilda s Petrou, zbytek končí v Ústí. Já s Viktorem jdeme na chvíli vyhodnotit akci, Jára zmožený z předchozího dne, dnes vynechává. Našlapáno solidních 16 km.

Milan