Ostré a Helfenburk

Na neděli 29.7. byl naplánován letní výlet okolím Úštěka. Jak je v létě v době dovolených dobrým zvykem, sešlo se enormní množství lidí. Konkrétně deset. Pavla, Lenka, Ivetka, Ála, Jára, David, Zbýňa, Martin, Viktor a Milan. Doprovodil nás i syn Davida a Ály Ondra. Postupně jsme nastoupili do vlaku jedoucího z Děčína, přes Ústí, přičemž v Lovosicích se přestupovalo. Všichni jsme se uvelebili a vzájemně se představili Ti, co se neznali. Zároveň jsem předal Járovi láhev slivovice jako dík za zapůjčení navigace. Jára ji ihned otevřel a nechal kolovat ( s čímž jsem – přiznám se, tak nějak počítal ). Při přestupu v Lovosicích se za mě holí zahákovala jakási důchodkyně, ráda, že ji někdo ukáže vlak směr Úštěk. V Lovosicích přistupuje David s rodinou. Sedíme, kecáme, slivovice koluje. Dá se lehce do deště, snad to nebude nic trvalého. Průvodčí, procházející vlakem již zavětřil slivovici a po očku nás sleduje a olizuje se. Konečně Úštěk. Vystupujeme a míříme do centra. Protože je těsně před 9 hod., je všude zavřeno. V jediném otevřeném konzumu je nechutná fronta. Z kostela to haleká. Naštěstí se úderem 9 hod. otevírá obchod zvaný Nápojka a já s Járou kupujeme chladnou plzeň –každý dvě. Protože se po chvilce jemně rozprší, usedáme pod stříšku jedné, ještě zavřené hospody na kraji Úštěka. Přestává, pokračujeme dál. Po chvíli nás opouští Ála s Ondrou – svojí část výletu mají za sebou. Právě včas, neboť po chvíli v lese hledáme žlutou značku. Po vykácení části stromů ji obtížně nacházíme. Mizí nám poprvé David, po chvíli se objevuje na cestě. Odpočíváme u skalního útvaru Opičí hlava, kdy Davida houbařská vášeň opět vyvrhne do lesa. Po občerstvení se vydáme směr Ostré-Kostelíčky. David není k nalezení, po telefonickém dotazu od Viktora oznamuje, že neví kde je, ale už vidí Helfenburk. Musí se tedy vracet po silnici. My ostatní míříme neustále do kopce, Kostelíčky před námi. Jedná se o poutní místo s Kalvárií ( Křížovou cestou ), pěkně na kopečku. Vydupeme cestu i schody. Konečně nahoře. Odpočíváme, fotíme se a rozhlížíme do dáli. V dálce vidíme Davida blížícího se po silnici. Čeká na nás pod kopečkem v kavárně s názvem „Pod Kalvárií“. Celkem solidní podnik. Pivo, káva, chleba se sádlem, sýrový talíř, citronáda a další roztodivné pochutiny v nás mizí. Po zaplacení se přesunujeme jen o kousek dál k hospodě U Skrblíka, kde se někdo nají, jiný jen napije. Přes parkoviště u silnice pokračujeme směr Helfenburk. Starý hrad, o který se stará jakési občanské sdružení, je dobyt. Kdysi patřil pražskému arcibiskupovi Janovi z Jenštejna, jenž se sem uchýlil ze strachu, že ho dá Václav IV. seřezat a hodit do Vltavy. Naštěstí pro něj to postihlo jen jeho vikáře Johánka z Pomuku a od té doby je na každým starým mostě socha Jana Nepomuckého.Pousedáme podél hradeb zevnitř a pozorujeme cvrkot. Je vidět, že členové sdružení se nepřetrhnou. Hlavní je udržovat oheň a kouřit dýmku. Co se děje na hradě po nocích si lze jen domýšlet. Po omrknutí hradu se za hřmění chystáme na zpáteční cestu. Naštěstí spadlo jen pár kapek. Zato cesta do kopce nás prověřila. Jsme rádi, že jsme v Úštěku. Ukrátit si čas do odjezdu vlaku se rozhodujeme v hospodě Večernice, vedle které stála socha realisticky ztvárněného čerta, který zaujal zejména dámskou část výpravy ( proč ????). Posedíme, odpočineme a jdeme na vlak. Jára je již výřečnější, uvidíme jak ve vlaku ( naštěstí odpočíval ). Ve vlaku se rozsadíme, cestu nám zpestřuje průvodčí jak z Valdic. V Litoměřicích nás opouští David, my ostatní pokračujeme do Ústí. Zakončit akci jdeme tradičně Na rychtu. Zasmáli jsme se, personál již méně a kolem 19.30 postupně dnešní akci ukončujeme. Počasí nebylo špatné a 14 km bylo taktéž solidních.

31.7. 2012 Milan