Česká Lípa

Účastníci : Dáša, Líba, Hanka, Petr Š, Ria, Terka, Viktor, Martin, Ruda

                   Milan, Jirka

Zakončení turistického roku jsem tak jako loni naplánoval formou kratšího výšlapu, tentokrát do blízkého okolí České Lípy. V sobotu 2. prosince se nás kolem 7 hodiny ranní sešlo na nádraží celkem devět s tím, že Martin přistoupil v Děčíně a Jirka dorazil do České Lípy vozem. Já a Martin jsme den předtím  flámovali s bývalými kolegy, takže jsme byli trošku zválcovaní, ale nic co by skalní turista nezvládnul. Jeden náš nejmenovaný kolega  tancoval v Děčíne do 2 hodin do rána a pak šel pěšky do Ústí. Tomu říkám tah na bránu. No nic. Zabíráme si místa ve vlaku a vyhlížíme Martina. Usedá a ihned mu je nabídnuta kořalka. Však je to zakončení roku. Martin se tváří všelijak, ale přijímá. Venku poprvé mrzne, půjde se jistě hezky. V České Lípě vystupujeme na nově vybudovaném nádraží a ubíráme se k prvnímu cíly naší cesty a tím je vyhlídka na vrchu Hůrka. Je to trochu do kopce, ale cesta je zmrzlá, bláto nevadí. Vyhlídka je pěkná, jsou vidět kopce od Ortelu až po Klíč a dál. Nacházíme zapichovací ceduli s iniciály J.B. a tak hned tvoříme zátiší a Ruda vše fotí. Jako vánoční přání to jistě potěší našeho kamaráda. Chvíli odpočíváme a váháme, ale po napití se medoviny velím směr Hubertova naučná stezka. Ta nás provede okolím České Lípy, dozvíme se, co kde roste a létá. Dojdeme i k dřevěnému srubu, postavenému u rybníka zvaného Hříšná Milada, ale jedná se spíš o takovou větší kaluž. Zde potřebuje více jedinců na toaletu a rozptýlí se po okolí. Na srubu však čteme, že v okolí nastražili myslivci fotopasti, snad se dobře pobavili. Okruhem se vracíme zpátky do města a jelikož minula 11 hodina, míříme pomalu k restauraci Kozlovna – Skleník. Je  trochu z ruky, ale snad se tam občerstvíme. Těsně u vchodu do podniku, mě jakási babička povídá, že dnes se nevaří. To mě dost rozhodilo, než mě ostatní řekli, že paní asi žertovala. Došli jsme jen taktak, část výpravy se odebrala ihned na toaletu. Naštěstí vařili, i pití se pro nás našlo. Dáša si jako nadstandard objednává lívance s borůvkami. Prý byly mňam. Příjemně nasyceni jdeme za kulturou. V místním muzeu se koná tradiční předvánoční trh. Vstupné 20 korun se dalo akceptovat a stánků bylo v ambitu muzea (mohu-li to tak nazvat ) taky dost. Ovšem největší frmol byl u stánků na dvoře. Klobásy, frgály, svařák a pivo z pivovaru Klíč se obzvláště povedlo. Přichází za námi Jirka, který dorazil vozem, neboť měl v pátek v Praze nějaké povinnosti. Loučíme se s muzeem a jdeme se podívat na náměstí, kde probíhá jiný předvánoční trh. Zde si dáváme 30 minut rozchod, aby se každý mohl věnovat svým zálibám. Já s Martinem obkroužím náměstí a zapadnu do cukrárny, kde již sedí Viktor a Ria. Přisedáme a půlhodinka rychle uplyne. Na rohu náměstí se scházíme míříme pomalu na nádraží. Cestou se od nás odpojí Terka s Jirkou – jedou vozem. My ostatní dorážíme na nádraží, Viktor kupuje z peněz OPATu společnou jízdenku a po chvíli nasedáme do vlaku. Cesta uběhla rychle. V Děčíně se loučí Martin, a v Ústí jde část skupinky posedět tradičně do restaurace Sahara. Kvalita obsluhy je tam jako na houpačce, dnes je to dobré. Posedíme, poklábosíme a po nějakém čase se rozloučíme a zamíříme k domovu.  Dnes 12 zimních kilometrů.