Hošťka - Roudnice

Účastníci : Milan, Martin, Ruda, Mirek, Monika, Hanka, Líba, Dáša, Alena Z., Dana

Tato akce se uskutečnila v neděli 19. února 2017 a dalo by se říct, že dle počasí to byl první jarní výlet. Slunečno a teplota k 10 stupňům celsia. Odjezd byl naplánovaný na  osm hodin ze západního nádraží, já jsem přistoupil na Střekově. Účast celkem deseti lidí mě překvapila, neboť předchozí den se konala akce Kuželky, na kterou dorazilo lidí sedmnáct. Asi proto, že počasí bylo jarní, se v celém vagonu, kde jsme seděli, sešla jen jedna třetinka medoviny. Slabota. Cesta utekla nějak rychle, když jsem se začal zajímat o to, kolik je hodin, zjistil jsem, že za minutu vystupujeme. V Hošťce je mlha, slunko není vidět. Snad se to zlepší. Děláme obligátní fotku u vlakové stanice - máme jich už docela dost. V Hoštce si před místní školou prohlédneme astroláb ( je to krychle v kouli ), morový sloup a po menší pauze v obchodě a čerpací stanici i tzv. Hoštecké sklípky. Trochu nám připomínají Moravu, ale místo vína se v nich dnes skladují nejspíš brambory. Konečně se napojíme na modrou značku a po ní míříme do Roudnice. Jelikož již nemrzne, čeká nás na polních cestách bahno. je to nepříjemné, ale nedá se nic dělat. Až do vsi Vetlá si bahna docela užíváme. Cestou se zastavíme na místním hřbitově, odkud je pěkný výhled na České středohoří, zvané též Böhmisches Mittelgebirge. Naproti hřbitovu se vypíná menší kopec zvaný Sovice. Zajímavé je, že kopec stejného jména jsme již kdysi navštívili u Litoměřic. Na tom litoměřickém se nachází skála jménem Kočka a je vandaly trochu "vylepšená". Sovice u Roudnice je naproti tomu bývalé pravěké naleziště a dnes se na svazích kopce  nacházejí sady a vinice, které  patří k Lobkowiczkému zámeckému vinařství Roudnice. Na hřbitově nás zaujmou i dva náhrobky. Na jednom je traktor, na druhém stroj zvaný Bobcat. Pro znalce model  A770. Hádáme, co hráli na pohřbu nebožtíkovi s traktorem na hrobu a tipujeme, že asi píseň od skupiny Visací zámek - Jede traktor. Ve Vetlé si ještě prohlédneme kostel, novou knihovnu, nádrž na vodu a z fary přestavěný obchod s potravinami. Za vesnicí vcházíme do takového pololesa, tvořeného pouze borovicemi a akáty. Zvuk motorové pily a ostražité pohledy party místních dřevorubců nám jasně ukazují na lesní pych. Ale kde není žalobce... Cesta v lese je ještě zmrzlá, musíme jít opatrně. Naštěstí nikdo neupadl a nevyválel se. Jen Líbu chytila ostružina za nohu. Míjíme zahrádkářskou kolonii, kde pěstují holuby a naposledy si užíváme bláta v místě, kde se buduje nová cesta ke stavebním pozemkům. Roudnice je na dohled a my k ní míříme kolem slalomového kanálu. Tam si dáváme pauzu, sedáme si na lavice a kdo má hadr, na který jsem výslovně upozorňoval, ten si čistí boty od bláta, abychom přišli do Roudnice jako čistotní lidé. Kdo hadr nemá, ten jen kouká a nebo kibicuje. Při pečlivém čištění svých bot zaslechnu i cosi o metrosexuálech. Ale čistá bota - to je základ. Máme v nohách už 12 km, méně trénovaní jedinci počínají kňourat. Přejdeme tedy most přes Labe a na náměstí zamíříme hned do restaurace zvané Zámecká. Byl to dobrý tah, jídla jsou dobrá a červené roudnické víno je pitelné. Jen svíčková prý nebyla úplně dokonalá, ale to se nedá nic dělat. Fajnšmekři si pochutnali na steacích z jelena, hladovci spořádali 800 g pečená žebra. Aby nám vytrávilo, protáhl jsem jedlíky okruhem po Roudnici. Nejprve na Kratochvílovu rozhlednu, kde nám výhled zpestřila místní omladina nahlas puštěným rapem. Moc nás to nenadchlo. Po schodech jsme se vrátili do centra a okoukli i starý židovský hřbitov a barák stojící hned vedle. Bydlí tam jistý M. Horáček, který dnes ( 2017 ) kandiduje na prezidenta. Jak uspěje, je věc jiná. Asi jsme ho i zahlédli, když přijel v černé Audi A8. Tady se s námi rozloučili Monika s Mirkem s tím, že jdou navštívit jednoho kamaráda. Pokud to vyjde, sejdeme se na nádraží ( nesešli ). Pokračujeme v krasojízdě, prohlédneme si kostel a Rudný pramen, který prý dal jméno i městu - Roudnice. Čekají nás ještě jedny schody - pořádné a pak už cukrárna. Do té první se nevejdeme a tak se dělíme a část skupiny jde do další cukrárny na náměstí. Obě prý byly dobré, dorty chutnali, káva taktéž. Čas se nachýlil, sejdeme k nádraží a prohlédneme si domek, kde se před 99 lety narodil herec Svatopluk Beneš ( npor. Lukáš ze Švejka ) a pak už jen nastoupíme do přistaveného vlaku. Míst je dost, můžeme si vybrat, jak budeme sedět. Zda popředu, pozadu či stranou. V Ústí jsme během padesáti  minut a tak jde zbytek party ještě do Sahary. Tedy úmysl tu byl, ale Sahara byla zavřená a tak se jde hodnotit do Španělské. Jelikož máme v nohách 16 km a je neděle, dlouho se nezdržíme a míříme k domovu.

Milan  20. 2. 2017