Krušné hory 2017

 

Účastníci:  David, Zbýňa, Milan, Viktor

 

 

pátek 16. 6.

 

     Je pátek ráno a naše v pořadí 22. pánská dovolená začíná. Po 9. hodině mě nabírá do auta Viktor a jedeme k Davidovi do práce, odkud se oficiálně startuje. Dozvídám se, že Roman kvůli nemoci jet nemůže a budeme tedy čtyři. Nedá se nic dělat.  U Davida si věci přeskládáme do jeho auta a přivítáme se se Zbýňou. Ve firmě dostanou od Davida poslední pokyny a úderem 10. hodiny vyjíždíme. Naše první zastávka je v Mountfieldu v Mostě, kde si kupuji nějakou součástku k vysávání bazénu a pokračujeme dál směrem Jezeří. Auto parkujeme v podzámčí  a nejprve se jdeme podívat na vyhlídku nad zámek. Dost fouká a chvílemi i poprchává a tak vytahuji svůj zánovní deštník. Pohled přes Jezeří do dolu Československé armády je dost zajímavý. Sestupujeme zpět k zámku a horní brankou vstupujeme do zahrady, kde zrovna dvě ženy sází kytky. Jdeme na nádvoří a David za nás odmítá nabídku prohlídky interiérů s tím, že to je ruina. To průvodkyni nepotěší. Nás zase netěší mizerná nabídka občerstvení - vaří prý jen o víkendy, a víno, co jsem zahlédl v lednici, prý není v ceníku. Fotíme si alespoň páva, který se před námi naparuje. Prudká přeháňka nás donutí, na chvíli se v zámku schovat. Když je po dešti, rychle odcházíme k autu a odjíždíme. Nálada v autě je výtečná, ostatně jako vždy na začátku dovolené. V Chomutově se rozhodujeme naobědvat v místním Globusu. Ač je lidí v samoobslužné  restauraci dost, jsme za chvíli u stolu i s tácy plnými jídla. Já jdu ještě po jídle nakoupit, ale to už taková pohoda není. Po 30 minutách vylézám zpocený jako myš. Viktor dojídá zmrzlinu a telefonuje paní správcové do Perštejna, že tam do půl hodiny budeme. Jsme tam totiž na jednu noc ubytovaní. Do Perštejna přijíždíme za podmračené oblohy, ale ubytovnu na kurtech nalézáme snadno. Paní nás vítá a ihned nám oznamuje, že s námi bude na ubytovně i nějaké mužstvo karatistů, co má tady soustředění. Uvidíme. Vybalujeme pár věcí a David nám rozdává nová pruhovaná trička, speciálně koupená na letošní dovolenou. Děkujeme a uřezáváme visací cedulky. Po kratším odpočinku se  jdeme podívat do pivovaru Chalupník, který máme hned za ubytovnou. Sedáme dovnitř a dáváme si pivo. Plán je takový, že se před večeří půjdeme podívat na zříceninu hradu Perštejn, kterou jsme už navštívili v roce 2003, a docela se nám líbila. Počasí nám ale udělalo čáru přes rozpočet. Střídavě prudce pršelo. Tak  se  rozhodujeme  projít jen po vsi a do pivovaru se vrátit v šest hodin. Narážíme na pomník spisovatele Václava Řezáče   ( Poplach v Kovářské uličce ), který o Perštejně psal v knihách Nástup a Bitva. Viktor prozkoumává zavřené koupaliště, ostatní sedí na zastávce. Je čas návratu. Ještě navštěvujeme restauraci Na ráně, abychom prozkoumali, jakou mají plzeň. Obstojnou. Posíláme Járovi pár MMS zpráv, aby viděl, jak se máme. Je šestá večerní, usedáme v pivováře Chalupník. Dříve tu stávala pobočka firmy VKUS Teplice, jež vyráběla mimo jiné i spacáky. Jeden z nich, zakoupený v 60-tých letech rodiči, vlastním i já a dodnes ho využívám. Neuvěřitelné, jaké dříve vyráběly kvalitní výrobky. Ale dost už o spacácích. Jídlo a pití na stůl. David se ptá, jestli je tlačenka dobrá. "Už Vám někde řekli, že je špatná", zněla odpověď. Zbýňa má svátek, tak mám pocit, že i nějaká ta kořalka se na stole objevila. Večer byl příjemný. Po návratu na ubytovnu usínáme, ale neustále se courající karatisti dělají hluk a tak na ně David vybíhá a tiší je. Připomíná to scénku z filmu Svatební cesta do Jiljí ( ...děkujeme ). Při první akci v roce 1996 musel tehdejší účastníky tišit správce kempu a v roce 1998 je napomínala  policie - nu a o 20 let později se karta obrací. Čas nezastavíš.

 

    našlapáno   7 km

 

 

 

 

 

sobota 17. 6.

 

     Budíme se  vcelku časně, jak praví David - vstanu a probudím oči.  Po základní hygieně nasedáme do auta a na Davidovu žádost míříme do obce Měděnec, kde kdysi na čemsi pracoval. Míříme stále hore a teplota jde dole. V obci samozřejmě není žádný obchod, snídaně musí počkat. Jdeme se podívat na vrch Mědník, kde se nachází kaple Neposkvrněného početí Panny Marie. Je 8 stupňů nad nulou, v kraťasech a tričkách to hoši moc nevyhráli. Výhledy do okolí jsou ale parádní a okolí má i svojí slavnou hornickou minulost. Co se tu tak mohlo těžit  - v Měděnci ? Autem parkujeme 30 m od místa, kde se nacházel ústav známý z filmu Requiem pro panenku. Jak je dnes již  jasné, film byl značně prolhaný a Josef Klíma - autor reportáže, podle které film Renč točil,  se za to později omluvil. Hlavní hrdinka byla ve skutečnosti agresivní cikánka. Dost bylo historie, míříme dolů k Ohři. Naším dalším cílem jsou lázně Kyselka. V Radošově, kde se nachází slavný krytý most, stavíme u krámu a kupujeme něco na snídani. Při ní vzpomínáme na naší slavnou anabázi z roku 2010, kdy si Vilda nasadil na záda batoh dnem vzhůru. V Kyselce necháváme stát auto pod muzeem Mattoni, ale jelikož se již vyčasilo, jdeme raději na rozhlednu Bučina. Je nově opravená a je z ní pěkný výhled na Krušné hory. V samotné Kyselce je pár budov opravených, zbytek je v žalostném stavu. Narážíme na sochu H. Mattoniho, na herce Švehlíka nikoli.  Viktorovi volá paní z Perštejna, že prý našla při úklidu v posteli nůž. Ten je můj a s paní se domlouváme, že si ho za týden vyzvednu. Jelikož je čas oběda, jedeme do Ostrova nad Ohří, kde  na náměstí obědváme. Sladkou tečku učiníme ve vedle stojící cukrárně. Podle neustálé fronty jde jistě o oblíbené místo. Nakukujeme i do prodejny antik, ale je čas jít do obchodu a nakoupit si potraviny na naše snídaně. Po tom všem nám již nic nebrání v tom, jet až na místo určení, do městečka Horní Blatná. Z Ostrova je to tam pěkných 20 kilometrů a to stále do kopce. Paní, která nás měla ubytovat nestíhá a tak nám klíče nechala na parapetu s tím, že dorazí později. Jsme ubytovaní v chatě u  Valášků, která se nachází až na konci městečka, hezky u lesa, na hlavní turistické cestě směrem na Potůčky. Vybalujeme věci a plníme ledničku. David zapíná a rozpaluje přímotopy. Já instaluji DVD přehrávač. Proběhne úvodní runda a paní je tu. Chata není její - sama pracuje na poště a o chatu se stará majiteli, který je z Prahy. Platíme a pak se jdeme podívat po okolí. Do kapsy si beru raději baterku, co kdybychom se opozdili. Obkroužíme  náměstí a nejbližší okolí. Horní Blatná je zachovalé hornické renesanční městečko s velikým kostelem na náměstí a asi šesti hospodami. Vybíráme si hned první, zvanou U čtyř vran. Obsluhuje nás paní v umolousaném svetru a pivo tu mají Rychtáře - nic moc. Dáme něco na zub a přesunujeme se dál. Narážíme na zvláštní unikát, kdy se hospoda manželů po rozvodu rozdělila a na místě stojí hospody dvě - a za sebou. Když chcete do druhé hospody, jdete v podstatě přes první hospodu. Dnes tedy jdeme do knajpy první. Mají plzeň - je pitelná. Sedíme, kecáme a plánujeme akce na dny příští. Všimli jsme si i dvou obchodů s potravinami, třetí jsme zatím neobjevili. Zpět na chatu se vracíme okolo štípačky dřeva, kde měli celý týden o práci postaráno. Jen doštípali, navalili jim z náklaďáku další hromadu špalků. Sisyfos by tu byl jako doma. Na chatě si ještě pustíme DVD - máme jich požehnaně a výběr ala rok 2005. Tentokrát to vyhrál film Mys hrůzy. Jelikož je v chatě vcelku chladno,  David rozfedroval kamna tak, že mě začíná pálit noha. A to sedím dva metry od kamen. Již za tmy se zaslouženě svalíme do pelechů.

 

nahamtáno 12 km

 

 

 

neděle 18.6.

 

     Budíme se do teplého a slunečného dne. Smažím vejce, snídáme a pouštíme si DVD.  Film Legionář s J.C. van Dammem o pochodech smrtící pouští nás  příjemně naladí.   Okolo 10. hodiny opouštíme náš příbytek a míříme na pěší výlet okolím Blatné. Většinou jdeme lesem, ale sluníčko nás nepříjemně pálí do krku. Čepici  legionářů zvanou Képi nemám, strkám si tedy pod kšiltovku šátek. Napojujeme se na Blatenský příkop, což je 12 km dlouhý kanál, kterým se vedla voda k praní cínové rudy od Božího Daru do Blatné . Okolo kanálu je to samý kořen, což nepříjemně masíruje chodidla. Naším dnešním cílem je rozhledna Blatenský vrch, 1043 m.n.m. Je to sto let stará rozhledna, s částečným výhledem do okolí. Dole pod rozhlednou je malý stánek, ve kterém  čepují pivo.  Hned vedle je chata, kde mají sraz příznivci Velorexů - hadraplánů. Pozorujeme cvrkot a sbíráme síly. Dítě, sedící vedle nás zjistilo, že nemají vanilkového nanuka  a hystericky se rozbrečelo. Odcházíme.   Jdeme přes tzv. Vlčí jámy, což jsou propadliny bývalého dolu Wolfgang. Hned vedle je Ledová jáma, kde se i v létě drží tzv. jeskynní led.  Dřív tu byl celoročně i sníh, ale v roce 2007  ho prý nějací kokoti z Německa odvezli na dvě tuny. Tak je po sněhu. Horní Blatná je již na dohled, na nic nečekáme a jdeme se najíst. Vrabec se špenátem a broskvový koláč na cestu do ubrousku je dobrý. Ještě posedíme, ale vedro vrcholí.  Jdeme se  dát na chalupu do pořádku. Na dvě - tři hodinky si dáchnout a osprchovat se. Kluci se už těší na večeři. Já nejsem takový optimista a raději večeřím z vlastních zásob. Dělám si maso a hojně ho kořením kari. Viktor je na kari citlivější a vykazuje mě večeřet ven ke stolu. Kolem 19. hodiny se sbíráme a jdeme do města. V jedné restauraci již nevaří, ve druhé není ani kuchař. V luxusní restauraci Faustův dvůr již kuchyně taky končí, dáme si alespoň pivo. To je štěstí, protože zde vaří pro honoraci z Varů a například  biftek je zde za 680 Kč. Bez přílohy. Nic pro hladové Opaťáky. Sedí zde samé nóbl dvojice v šatech a oblecích a za svitu svíček vychutnávají  Filet de mignon a Châteauneuf-du-Pape. Při pohledu na nás v tričkách a kraťasích říkám kamarádům. Já bych si dal také to medium. Jdeme dál. I v naší osvědčené dvojhospodě U medvěda - Koliba se již nevaří a navíc zavírá. Zbývá nám zatím nevyzkoušená hospoda na náměstí, zvaná U Piráta. Záměrně jsme ji ignorovali, neboť zvenku nevypadala nic moc a ani osazenstvo, sedíci na chodníku před hospodou, v nás důvěru nevzbuzovalo. Ale když je nouze nejvyšší.... Jdeme si sednout dovnitř. Vypadá to tu zajímavě, spíše jako středověká krčma s krbem a dvojím rytířským brněním v rozích. Paní k nám přispěchala se sešitem a oznámením, že jsou klub jen pro členy, ale když se zapíšeme, můžeme zůstat. Proč ne. Tím se vysvětluje, proč jsou na stolech popelníky. Po pár pivech se nám zde zalíbí, přiletí první rundy - žabí reggae a Zbýňa si objednává párek na ohni. David nás zatím baví svými historkami, coby herec ve filmu Lidice. Nakonec zůstávám v klubu jen s Viktorem, spolu s německým majitelem a obsluhou. Nikdo nás nevyhazuje, jsou naprosto uvolnění a myslím, že kdybychom tam seděli tři dny, nikoho by to neudivovalo. Ale náš čas nastal, zítra je taky den.

 

nachozeno  13 km

 

 

 

pondělí  19. 6.

 

 

     Dnešní den je již od rána slunečný a velmi, velmi teplý. Vstáváme v 8. hodin, jen David se budí již po šesté ranní a civí na DVD. Filmy typu Příběh opravdového člověka z roku 1948, či  italský válečný film Pravděpodobnost nula z roku 1969 s herci typu Henry Silva byly opravdu výživné a donutili mě zapřemýšlet o koupi flash disku. Pro změnu si smažím vejce a okolo 9. 30 hodiny vyrážíme do terénu. Dnes nás čeká návštěva obce  Potůčky, která proslula hlavně megalomanským plánem, vybudovat v obci se 470 obyvateli,  krytý aquapark. Ten fungoval 18 let a od roku 2016 je mimo provoz. I tak bohatá obec to neutáhla. Do Potůčků se jde na pohodu, vesměs mírně z kopce. Vycházíme z lesa a čeká nás pěkný mumraj. Směsice Vietnamců, německých důchodců a českých obyvatel nás zaskočila. Obří tržnice v centru obce a v patrech domů množství restaurací. Nejprve se jdeme podívat do lesa na historický hraniční kámen z roku 1672. To jsme si dali. Kopec nekonečný a to vedro. Vracíme se zpátky do Potůčků a jdeme se naobědvat. Po zjištění, že jsme Češi nás nesou české jídelní lístky. Vybereme si a pak už jen odpočíváme a jíme. Gulášovka, kachna, řízek XXL, apfelstrudel, palačinka s jahodami apod. Na cestu zpět v téhle výhni a plným pupkem není ani pomyšlení a tak se pojede busem. Vybíráme si jeden a čekáme na něj ve stínu stánků s cigaretami a chlastem. S námi nastupuje již jen parta turistů okolo 70 let. Složení je tristní. Asi šest žen a jen jeden muž. Ptám se Viktora, kde je zbytek mužů. "V rakvi" odpovídá lakonicky. Hned mě ta kachna začala v břiše víc tlačit. Večer jen salát, slibuji si. Po vystoupení z busu jdeme rovnou do chaty, kde padáme na hubu. Kondice je ta tam. Kluci leží v chatě, já si jdu  lehnout za chatu na lavici.  Vedle chaty je zaparkované Davidovo auto s pražskou SPZ, já ležím za chatou a slyším jak okolo chaty chodí turisté. Většinou řeknou něco jako "to je pěkná chata" a po spatření auta dodají - "zasraný pražáci". Ačkoli jsou přes den pěkná vedra, jen co sluníčka zapadne za hory, jde teplota dolů. Navrhuju ostatním, že si můžeme udělat táborák. David se Zbýňou odjíždějí vozem pro pivo. To jsme tam poslali ty pravý, myslím si, když se ani za hodinu nevracejí. Konečně jsou tu. Byli se projet vozem až v Abertamech, asi toho dnes neměli dost. Opékáme bílé klobásky na gril a odpočíváme. Dříví je naštěstí v kůlně při ruce a tak není důvod šetřit. Ale přeci jen, únava dnešního dne se projevila, jde se spát.

 

nalítáno   12 km

 

 

 

úterý 20.6.

 

 

 

     Jelikož jsme se ještě zcela nezotavili a předpověď slibovala 35 stupňů, pojali jsme dnešní den odpočinkově a vyrazili na autovýlet do města Loket. Ještě ráno jsem se Zbýňou navštívil dva obchody s potravinami v Blatné, ale výsledek byl nevalný. V prvním krámě, což byl předělaný obývák, měli menší výběr než my na chatě v lednici a druhý krám sloužil i jako nálevna pro místního násosku, který si od ranních hodin dopřávat v obchodě panáky Nordic vodky. No nic. Dnes snídáme na vidličku  za chatou  a pak sedáme do auta a přes Pernink, Novou Roli a Chodov míříme do Lokte. Parkujeme před městem a přes most  jdeme do centra. Loket je malé historické město a je opravdu hezké. V Íčku kupujeme pohledy a v cukrárně dáváme kávu. Zbýňa shání nějaké vhodné dárky, ale pivovice za 600 Kč ho nenadchla. Muzeum tajných spolků, na které se těšil,  má otevřeno jen o víkendu a tak jsme vzali zavděk Černou věží a prohlídkou hradu zvenku. Kdysi tu byl na příkaz svého otce v domácím vězení i sám Karel IV. Já se těšil  na Muzeum knižní vazby, ale v tom vedru to nedám.. Úděsné horko  nás rychle vyčerpalo a tak míříme k tábořišti u řeky Ohře, vzdálenému od Lokte jen 2 km. V tábořišti zasedneme u stánku a pozorujeme cvrkot. Sedí za námi tři staré sovy z Německa a krákoravou a velmi hlasitou němčinou nás ruší z rozjímání. Naštěstí po chvíli mizí a nahrazuje je příjezd mladých vodáků a vodaček. Koukáme jak staví stany a protože se fronta u stánku zvětšuje, míříme zpět do Lokte. Obejdeme centrum a vylezeme přímo u pivovaru Florián. Cena piva je nekřesťanská, ale podívat se na pěkný interiér chceme a tak se obětujeme. Vevnitř je chládek a příjemně. Přichází vedrem zmožený německý turista a ihned vsedě usíná. Po vypití piva platíme - Zbýňa asi dvaceti mincemi - personál měl "radost". Při cestě přes most k autu nám jedna místní dívka praví  "E.T. mimozemšťan" a odchází. Nechápeme. Jelikož je čas oběda, slibuje nám David, že to vezmeme přes Karlovy Vary a v místním Globusu se pořádně najíme. Globus nalezen - restaurace sanitární den. Smůla. Alespoň nakupujeme nějaké jídlo na večer k ohni a odjíždíme. Cestou do chaty se stavíme v naší oblíbené dvojhospodě, tentokrát jdeme dozadu. Majitelka je paní z Prahy, chvíli s ní kecáme o všem možném a pak jedeme grilovat. Tentokrát je výběr bohatší a krk svlažíme i ohnivou vodou. Dnešní pekelná výheň končí a my jako každý večer sedíme u televize, ale tentokrát s flash diskem. Nejprve v TV odkoukáme film Adéla ještě nevečeřela,  s hláškou Peška ( ..jo pampeliškové víno, srdce mám po něm jako zvon a játra jako kámen)  a pak klub náročného diváka ve složení Zbýňa a Milan shlédl filmy Návštěvníci díl 1. a Trainspotting 1.

 

 

naplouženo  8 km

 

 

Středa 21.6.

 

Dnes ráno vstáváme brzy, protože autobus, kterým pojedeme do Jáchymova, jede již okolo půl osmé. Snídani vynecháváme, najíme se až v Jáchymově. Přesouváme se na zastávku, kde již stojí několik místních obyvatel. Autobus jede včas. Projíždíme několik obcí a vystupujeme v horní části Jáchymova. Procházíme se po náměstí a vyhlížíme krám s jídlem. Máme smůlu, nikde poblíž krámek není, musíme jít městem níž. Tato horní část města je celkem ošklivá, dost prázdných domů ve špatném stavu. Konečně nacházíme malý krámek, kde si nakupujeme proviant. Přesouváme se do nedalekého parku, kde snídáme. Po posilnění nás Milan vede po naučné stezce O radonu. Jdeme kolem kostela a bývalého dolu Josef, poté se napojujeme na modrou turistickou značku a zároveň na naučnou stezku Jáchymovské peklo. Stoupání je opravdu ostré. Přicházíme k zřícenině hradu Freudenstein (Šlikův Hrádek), prohlížíme si obě věže (Šlikovku a Prachárnu) a vydýcháváme se. Poté pokračujeme do Nového města. Zde potkáváme skupinu turistů – důchodců. Snad budeme za pár let taky tak vitální. Opouštíme modrou turistickou značku a po silnici a pak po červené turistické značce jdeme do obce Mariánská. Zde se v bistru Krmelec občerstvujeme a Milan si prohlíží rekreační zařízení (horská chata Lesanka), kde byl s rodiči asi před 33 lety. A zase nás čeká poměrně brutální stoupání. Po zelené turistické značce šlapeme na Plešivec. Kolem zavřené chaty Švýcárna, po naučné stezce Krušnohorské pověsti (cestu lemují dřevěné postavičky pohádkových bytostí) se dostáváme až na vrchol Plešivce (1028 m n. m.). Zde je nově postavený hotel a velké lanové centrum. Občerstvujeme se a odpočíváme. Potom po naučné stezce Plešivecká jdeme do Abertam. Prudké klesání a další stoupání nás v panujícím teplu dost unaví. V Abertamech svačíme v bistru (řeznictví a sýrárna) a domlouváme se co dál. Z důvodu vedra a únavy pojedeme zbytek trasy autobusem. Jen tvrďák Milan půjde pěšky. Autobus jede včas, za pár minut sedíme v restauraci U Lupina a čekáme kdy dorazí Milan. Klábosíme s majitelkou osvěžovny i se servírkou a vychutnáváme si posezení ve stínu. Milan přichází o něco déle, než jsme čekali. Zabloudil a přidal si další dva kilometry. Je vidět, že je v kondici. Po posezení míříme na chalupu, kde odpočíváme po náročném dni. Kilometrů jsme až na Milana tolik nenachodili, ale stoupání bylo dost náročné a vedro nás též ničilo.

 

Kilometráž my cca 14 km a Milan cca 22 km.

 

Jáchymov je lázeňské město v okrese Karlovy Vary, nedaleko hranic s Německem, 7 km od hraničního přechodu Boží Dar. Ke dni 14. 5. 2010 zde žilo 3 333 obyvatel. Historické jádro Jáchymova z šestnáctého století je dnes městskou památkovou zónou. Jedná se o ucelený soubor goticko - renesančních patricijských domů. Ve 20. století v blízkosti města probíhala těžba uranu. Doly dnes (s výjimkou Svornosti) již nejsou v provozu a například v areálu dolu Eduard se dnes nacházejí tratě a střelnice na biatlon. ŠtolyBratrství slouží jako úložiště mediciálních radioaktivních látek a materiálů. V okolí Jáchymova je i několik lyžařských vleků,sjezdových a běžkařských tratí a občas se tu konají i závody v lyžařském orientačním běhu. Přibližně 3 km od Jáchymova se nachází dolní stanice sedačkové lanovky na Klínovec.

 

Nové Město je část města Jáchymov v okrese Karlovy Vary. Nachází se asi 1,5 km na západ od Jáchymova a první domy se zde objevily již v polovině sedmnáctého století. Tehdy tato část Jáchymova tvořila jeho pevnou část. Hrad Freudenstein se tak prakticky nacházel v centru města. Je zde evidováno 118 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 49 obyvatel.

 

Freudenstein (Šlikův Hrádek) je poměrně pozdě vybudovaný hrad; dohotoven kolem roku 1520 Štěpánem Šlikem. Vznikl snad mezi lety 1517 a 1520 vypleněn vzbouřivšími se horníky, poté opraven. Po konfiskaci a nucené výměně Šlikovských majetků roku 1548 patřil králi. Nebyl již opravován a nakonec roku 1639 při obležení města Švédy (Banner) byl i s posádkou rozstřílen děly. Po pozdější opravě sloužila věž hradu jako hláska, druhá - menší - jako skladiště prachu.

 

Plešivec je čedičový kopec, který měří 1028 metrů. Rozhledna byla postavena v roce 1895 Spolkem přátel přírody, vede na ní 66 schodů a je k ní připojen horský hotel. Kopec leží v nádherné krajině Krušných hor nad obcí Abertamy. Milovníci pěší turistiky si zde přijdou na své. Odměnou za výstup na Plešivec se jim naskytne nevídaný pohled na Abertamy a okolí. Také se všem nabízí krásný kruhový výhled na Krušné hory, Karlovarsko, Slavkovský a Český les.   

 

 

Čtvrtek 22.6.

 

Ráno jsme si přispali, neboť jak pokračuje dovolená, fyzická únava se projevuje. Ovšem na druhou stranu narůstá pohoda psychická. Snídaně byla tzv., co lednička dala. Potom jsme seběhli do centra Horní Blatné. Zde jsme se napojili na žlutou turistickou značku a vyrazili do Perninku. Jdeme kolem nádraží (momentálně nefunkčního), hřbitova a skladovacích objektů. Polní cesta je dobrá, slunce ještě nepálí a kromě tří cyklistů nikoho nepotkáváme. Než se nadějeme, jsme v Perninku. Okukujeme zajímavá stavení a hledáme občerstvení. Nakonec si jedno pivko od cesty dáváme v restauraci Tina. Do někoho zahučí i polévka. Do Abertam jsme původně chtěli jít po červené turistické značce a částečně po silnici, ale číšník z Tiny nám poradil neznačenou cestu lesem, takže jí využíváme. Naštěstí si z nás nevystřelil a polní i lesní část trasy je opravdu dobrá. Kus cesty jdeme i po Krušnohornické naučné stezce. Procházíme osadou Rybná a jsme v Abertamech. Ve Sport hotelu si dáváme pivo na zahrádce a zjišťujeme, že zde pořádně fučí vítr. Po cestě se paříme na sluníčku, nefoukne ani vánek a jen si sedneme, hned přichází vichr z hor. Ten nahoře nás asi nemá rád. Jak dopijeme, přecházíme do bistra (zároveň řeznictví a sýrárna), kde obědváme. David a já máme vynikající jehněčí a Milan se Zbýňou smažený sýr. Milan je spokojen a Zbýňa moc ne, čekal v sýrárně něco víc extra. Protože se včerejší trasa Milanovi líbila, tak si jí dnes s námi zopakuje. A přidáme i ty dva kilometry, kdy zabloudil. Jdeme po zelené turistické značce, část cesty také po naučné stezce Abertamská zastavení. Cesta vede lesem, jde se dobře a nikoho nepotkáváme. Přicházíme na křižovatku cest, kde Milan včera špatně odbočil. Nechápu, co dělal, vše je solidně značené. Asi se kochal okolní přírodou a nedával pozor. Míjíme zajímavou samotu a přicházíme k Červené jámě což je propadlina starého dolu. Hned u ní je občerstvení v zajímavém domku z kamene a dřeva, které jako by vypadlo z pohádky či fantasy filmu. Bohužel se neobčerstvíme, je zavřeno – majitel má dovolenou stejně jako my. Napojujeme se na červenou turistickou značku, procházíme nedaleko osady Bludná a vycházíme na silnici vedoucí do Horní Blatné. Tento závěrečný úsek trasy je nejhorší. Slunce pálí, nejde se nám po asfaltu moc dobře. Naštěstí alespoň není velký provoz. Konečně první domky a hospoda. Dáváme si občerstvení a od majitelky se dozvídáme o dobrém koupání v místním rybníčku. Plánujeme ho s Milanem ještě dnes vyzkoušet. Po osvěžení pivkem se přesouváme na chalupu, kde si bereme plavky a jdeme hledat rybníček. Zbýňa zůstává na chajdě odpočívat. Rybníček nacházíme, je malý, ale nám stačí. Já s Milanem se jdeme vykoupat, David tradičně nesmočí ani palec a zevluje po okolí. Voda je příjemná a má zajímavou barvu díky rašelině, koupe se zde jen pár dětí. Po dostatečném vycachtání se vracíme zpět na chalupu. Večer proběhne dle priorit. Někdo sleduje filmy, další si čte a nejmenovaný jedinec jde spát se slepicemi.

 

Našlapáno cca 18 km.

 

Pernink se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský, zhruba 13 km severozápadně od Ostrova. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 1381 obyvatel. Současná obec je bývalým královským horním městem, které však v průběhu let práva i statut města ztratilo. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1532, kdy hornické osadě hrabě Jindřich Šlik dne 19. listopadu udělil městská práva. Pernink se rozkládá v nadmořské výšce přibližně 800 až 900 metrů v údolí Bílé Bystřice v české části Krušných hor. Obec leží na železniční tratiKarlovy Vary – Johanngeorgenstadt. Nádraží je s nadmořskou výškou 902 metrů druhou nejvýše položenou českou železniční stanicí.

Abertamy jsou město v okrese Karlovy Vary, které má cca 1,2 tisíce obyvatel. Patří k němu i místní část Hřebečná. Jsou vysoko položeným sídlem (840 m) a rekreačním střediskem na hřebenuKrušných hor, 8 km severovýchodně od Nejdku. První zmínka o městečku pochází z roku 1529. V roce 1579 byly Abertamy prohlášeny královským horním městem a do užívání jim byl dán znak. Těžba stříbra upadla během třicetileté války, po ní zůstalo pouze dolování cínu, ze kterého se vyrábělo kuchyňské a mešní nádobí. Město tak opět pokleslo na městečko. Hledači stříbra často při svém kutání naráželi na černý, lesklý kámen, který jim vždy naznačil, že stříbrná žíla končí. Teprve výzkumy Marie Curie-Skłodowské našly v tomto kameni a rudách jej obsahujících vzácné prvky, které daly kraji éru Jáchymovských uranových dolů po 2. světové válce. Po třicetileté válce nastala v Abertamech a okolí veliká bída. Teprve v 19. stoletíbyla v obci zavedena výroba kožených rukavic. Hlavní surovinou byly kozí kožky, kterých bývalo v každém domě dost. Známý byl i Abertamský kozí sýr z kozího mléka, dochucovaný různými bylinkami. Abertamské rukavice byly známé v celém světě svou vysokou kvalitou a rozmanitostí vzorů. Po 2. světové válce byly drobné i větší továrny sloučeny do Rukavičkářských závodů.

Bludná je osada, část obce Pernink v okrese Karlovy Vary. Nachází se asi 4,5 km na severovýchod od Perninku, přímo na hlavním hřebeni Krušných hor, na staré císařské cestě vedoucí z Horní Blatně do Božího Daru. První písemná zmínka o Bludné pochází z roku 1520 v souvislosti s těžbou železné a cínové rudy, ale obec je pravděpodobně starší. Při sčítání v roce 1872 zde žilo 56 převážně německy hovořících obyvatel v 9 domech.

 

Pátek 23.6.

 

Dnes jsme si opět přispali a budíme se do pošmourného rána. V noci byla pořádná bouřka s přívaly deště a silným krupobitím. Všechny až na Davida bouřka vzbudila. Naštěstí není poškozená ani chalupa, ani naše auto. Snídáme a plánujeme, co podnikneme dnes. Milan má v zásobě ještě dostatek tipů. Domlouváme se, že utahanej Zbýňa zůstane odpočívat na chalupě a my ostatní vyrazíme do světa. Nejdříve se autem přesouváme do Jáchymova, kde si jdeme zaplavat do Aquacentra Agricola. Je to zde malé, ale nové. Návštěvníků je jen několik, takže si v klidu zaplaveme, svezeme se na toboganu i se nahřejeme a promasírujeme ve vířivce. Hodinka v bazéně k relaxaci stačí, přesouváme se na občerstvení do kavárny (káva i zákusek po sportování chutná všem). V Jáchymově se nezdržujeme, známe ho z minulé návštěvy, nasedáme do auta a přesouváme se do horské obce Boží Dar. Autem jedeme stále do kopce, a když jsme skoro u oblak, parkujeme v Božím Daru. Všude parkování jen na povolenku, necháváme tedy oře na parkovišti za obcí. Milana láká nedaleký německý kopec zvaný Fichtelberg, chce ho zdolat. Já s Davidem nejsme moc zvědaví ani na Němce ani na nějaký jejich kopec a tak se jdeme projít po vsi. Holt se Milan pokusí o sólo výstup. Naštěstí nejde o žádného horského velikána, ale o kopeček s bezpečnou turistickou trasou, takže ho pouštíme samotného. Kdyby se jednalo o něco náročnějšího, tak bychom se překonali a šlapali statečně s ním. S bráchou se couráme po městečku a okolí. Není zimní sezóna a tak je tady více předražených restaurací než turistů. Některé penziony jsou nové či opravené, některé již přežili spoustu krušných zim bez rekonstrukce. Je to na nich hodně znát. V jedné z hospod se občerstvujeme a poté pokračujeme v procházce. Když sedíme na lavičce, volá Milan, že je za chvíli u nás. Scházíme se u auta. Milan referuje o výšlapu. Na Fichtelberu bylo „překvapivě“ dost Němců, horší výhled a dost větrno. O nic jsme s bráchou nepřišli. Na nic nečekáme a vracíme se na chalupu za Zbýňou.Po občerstvení a krátkém odpočinku jdeme do restaurace na pivko. Dlouho se nezdržíme, zábava vázne, všichni už jsou myšlenkami jinde. Holt dovolená končí. Trochu zhodnotíme letošní vydařenou dovču a částečně již plánujeme tu příští. Než se nadějeme, rok bude pryč a my v plné síle opět již po 23 vyrazíme do světa. Pár piv a paňáků kořalky a míříme na chalupu. Někteří vytrvalci koukají na filmy, já symbolicky dočítám knihu.

 

Našlapáno cca 8 km.

 

Boží Dar je nejvýše položené město v České republice(1028 m n. m.). Leží v Karlovarském kraji, okrese Karlovy Vary vKrušných horách. Obec, v minulosti proslulá těžbou stříbra a cínu, leží na hranicích se Spolkovou republikou Německo, v sedle mezi nejvyšší horou Krušných hor Klínovcem (1244 m n. m.) aBožídarským Špičákem (1115 m n. m.). Asi tři kilometry severovýchodně od obce leží nejvyšší hora spolkové země SaskoFichtelberg (1214 m). Dne 10. října 2006 byl obci vrácen statusměsta, původně udělený roku 1533. Podle počtu obyvatel je Boží Dartřetím nejmenším městem v Česku. Žije zde zhruba 200 obyvatel. Boží Dar je centrem turistů v létě i v zimě. Přímo v obcí leží dva lyžařské areály a za obcí se nachází velký lyžařský areál Neklid. V okolí obce je pak možno využít okolo 70 kilometrů běžeckých tratí. V létě pak turisty láká zejména nedaleké Božídarské rašeliniště, Vlčí jámy u Horní Blatné, nebo nejvyšší vrchol Krušných hor - Klínovec. Zajímavý je též trojboký hraniční kámen z dob Marie Terezie.

 

sobota 24.6. 

 

A opět nastal smutný čas loučení. Je tady sobota a další oddílová dovolená definitivně končí. Vstáváme poměrně časně a po snídani balíme svých pár švestek. Trochu i poklidíme a čekáme na paní domácí, která si má dopoledne přijet převzít chalupu. Přijíždí včas, provede odečet elektriky (tu platíme) a odjíždí. Nemá čas, takže chalupu nijak důkladně neprohlíží. Není to ale třeba, nic jsme nerozbili. Nasedáme, pohledem se loučíme s útulnou chalupou a vyrážíme vstříc domovu. První zastávka je v Perštejně, kde si Milan dojednal převzetí nože, který zapomněl při nocování na kurtech. V Perštejně jsme za chvíli, Milan přebírá nůž a předává čokoládu jako poděkování a my míříme dál. Další zastávka nás čeká v Kadani, středověké perle na řece Ohři. Bohužel máme smůlu, koná se zde zrovna festival Vysmáté léto a podstatná část nábřeží a středověkých hradeb je obehnáno plotem se vstupem jen pro účastníky. Hudba duní solidně po celém okolí, místní obyvatelé musí mít radost. Nedá se nic dělat, oplocení obcházíme a přicházíme na náměstí. V restauraci Na střelnici se občerstvujeme a jdeme si prohlédnout hrad. I ten je zavřen, koná se tady svatba, nedostáváme se ani na nádvoří. Konečně nacházíme kousek hradeb volný, díváme se na řeku a plánujeme další cestu. Milan operativně mění trasu a my pokračujeme podél Ohře ke zdymadlům. Díváme se na památník maxipsa Fíka a Áji, přecházíme zdymadla a po červené turistické značce se vracíme zpět k autu. Jdeme sice po silnici, ale provoz je mírný, takže to celkem jde. Po cca půl hodině přicházíme k autu. Přesouváme se do motorestu Ušák, kde chceme poobědvat. Zase máme smůlu, neboť je plno. Na jídlo docela dlouho čekáme. David si dává jen vařené brambory, čímž překvapuje nejen obsluhu, ale i nás. Zbýňa je hrubě nespokojen s bramborákem Predátor, já i Milan si docela pochutnáváme. Cesta do Ústí nad Labem již uběhne rychle bez nějakých mimořádných událostí. U Davida v lakovně si vyzvedávám auto a jedu domů. Kluci jdou ještě dovolenou vyhodnotit s Járou do Pivovarské restaurace. Určitě pěli jen slova chvály. Dnešní závěrečný den dovolené jsme našlapali cca 6 kilometrů. Počasí bylo solidní a my se pohodově rozloučili s letošní oddílovou dovolenou.

 

Obec Perštejn se nachází v okrese Chomutov, kraj Ústecký v údolí řeky Ohře mezi Krušnými a Doupovskými horami. Pro svou malebnou polohu (jako italské město Merano), bývala nazývána Meranem Čech. Žije zde asi 1 100 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1344. Od 16. století se v Perštejně zpracovávalaželezná ruda z okolních dolů. První panské železárny tvořené dvěmahamry a vysokou pecí zde vznikly roku 1574. Ve druhé polovině 19. století se však rozvinula výroba ve velkých železárnách v Kladněa Ostravě, kterým zdejší podnik nedokázal konkurovat. Vysoká pec ukončila provoz roku 1864 a železárny jen o málo později.

 

Kadaň je někdejší královské město s osmnácti tisíci obyvateli vÚsteckém kraji ležící jihozápadně od Chomutova na levém břehu řeky Ohře, důležité kulturní a turistické centrum severozápadníchČech. Centrum historické oblasti Kadaňska, rozkládající se od Vejprtv Krušnohoří až po oblast Doupovských vrchů. V roce 1978 byla vyhlášena v části Kadaně Městská památková rezervace. Oblast byla osídlena různými národy již od 18. do 13. století před naším letopočtem. Když roku 805 Karel Veliký usiloval o dobytí Čech, byla Kadaň slovanskou pevností, jež svým obléhatelům dlouho odolávala. Snad zde ležel i bájný Wogastisburg, legendární hrad a centrumSámovy říše. První písemná zmínka o Kadani je z roku 1183. Město v dnešní podobě bylo založeno pravděpodobně na konci 11. století. 23. dubna 1186 daroval kníže Bedřich obchodní sídlo řádu Johanitůa posléze vznikla samostatná kadaňská komenda. O několik desetiletí později byla Kadaň povýšena na svobodné královské město, byl vystavěn královský hrad a minorité si zde zřídili klášters kostelem svatého Michaela.

 

Vyhodnocení dovolené

 

Letošní dovolenou jsme naplánovali nedaleko našich domovů, v Horní Blatné v Krušných horách. Nyní trochu celou akci zhodnotím. Prvním pozitivem byla krátká dojezdová vzdálenost, druhým pěkné bydlení v chalupě za rozumnou cenu. Počasí bylo po celou dobu pobytu parádní a bouře s deštěm a krupobitím přišla až v nočních hodinách a žádnou škodu nám nezpůsobila. Milan byl sice těsně před dovolenou nemocen, ale stihl se dát do kupy. Navíc má pochvalu za opravdu vzornou přípravu výletů, vždy měl nějaký v záloze. Davida chválím jako každý rok, protože nás odvezl bezpečně tam i zpět a když bylo potřeba, dělal šoféra i při výletech. Navíc zajistil o den delší dovolenou a koupil všem účastníkům parádní trika. Prostě Milan a David jsou opravdové oddílové opory a mají největší zásluhu, že se letošní již 22 oddílová dovolená vydařila. Protože jsme měli o den delší dovolenou a chodili jsme celkem dost, našlapali jsme celkem 106 kilometrů. Tím jsme zaostali jen o dva kilometry za rekordem z roku 2007 (Bedřichov v Jizerských horách – 108 km). Sice jsme ušli dost kilometrů, ale bylo vidět, že kondice u všech až na Milana nebyla zas tak dobrá. Holt stárneme a budeme muset před dovolenou vždy alespoň trochu potrénovat. Na příští rok již nějaký ten tip máme a plánovat jí bude Milan a David, takže jsem zvědav, jak se předvedou. Mějte se všichni co možná nejlépe a ne nějaké další oddílové akci na viděnou.

                             Sepsali: Milan pátek – úterý

                                          Viktor středa – sobota

                                          V červenci 2017