Velké Žernoseky

Účastníci: Viktor, Ruda, Milan, Pítrs, Jirka K. a jeho syn Jirka, Terka, Líba, Lenka, Ivetka + Hanka a Petr

     V sobotu 30. září jsme se vypravili na výlet z Bohušovic, který měl být zakončený vinobraním ve Velkých Žernosekách. U vlaku v Ústí se nás sešlo celkem deset s tím, že Hanka s Petrem na nás počkají v Žernosekách. Cesta vlakem uběhla rychle a my po půl desáté vystoupili  v Bohušovicích nad Ohří.  Městečko je známé hlavně svojí mlékárnou, kde se vyrábí např. Bobík a Skyr. Před nádražím jsme se tradičně fotili a po zelené značce pochodovali směrem k Terezínu. Terezín je tzv. pevnostní město s množstvím muzeí i dalších zajímavostí. My jsme si ho prošli po cihlových hradbách i chodbami pod nimi. Na moment jsme se zastavili i v infocentru, ale pokračovali zase dál. Okoukli jsme i golfové hřiště, a jelikož bylo pěkné počasí, viděli jsme i postavičky ploužící se po greenu.  Krátký odpočinek jsme si dopřáli u řeky u památníku a pokračovali dál k soutoku Ohře a Labe a k Tyršovu mostu. Přešli jsme most a v Litoměřicích zamířili přes náměstí přímo k Biskupskému pivovaru u sv. Štěpána. Měli jsme štěstí, volná místa byla. Sedli jsme si ven – ke dvěma stolům. Jeden je ve stínu – zima, nic moc, druhý na sluníčku – paráda. Pivo bylo výtečné, jídlo ucházející, jen ty čekací doby. Dost jsme se zdrželi, a proto jsme operativně změnili plán. Aby na nás Hanka s Petrem dlouho nečekali, nabídl se Viktor, Ivetka a Líba, že se obětují a pojedou z Litoměřic do Žernosek výletním vláčkem, který mezi oběma místy pendloval. My ostatní si vychutnáme výstup na Radobýl. Tak jsme i učinili, sejdeme se v Žernosekách. Cestou na Radobýl jsme se zastavili v jednom opuštěném strašidelném domě, zvaném vila  Pfaffenhof , jinak též Fafák. Je oplocený, ale nějaký dobrák prorazil v plotě díru, tak jsme mohli dům proslídit i zevnitř. Než se nadějeme, jsme na vrcholu Radobýlu. Většina z nás tu již byla, ale stejně si užíváme výhledy do okolí. Já se v nestřeženém okamžiku odplížil i pro jednu kešku. Jelikož se čas nachýlil, vyrazili jsme křepce z kopce. Ještě jsme se zastavili v místech, kde je vidět pěkná sloupcovitá odlučnost čediče a fotili jako o život. Pod kopcem je cedule, která upozorňovala na vinobraní v Žernosekách a jako motivace k ní byl přidělaný hrozen vína. Chlapi se k hroznu sletěli jako špačci a koštovali. Už nás čekala jen méně záživná cesta podél silnice až do Žernosek, kam jsme se dohrabali až k páté hodině. Co teď? V místech, kde se pořád ještě vybíralo vstupné 100 Kč jsme se potkali s Viktorem, Hankou a spol. Říkali, že v centru je hrozně moc lidí, není kam si sednout. Prý potkali i Pavlu s Honzou, ale Ti již odjeli přívozem na druhou stranu. Co teď? Chtěl jsem jet domů vlakem v 19.30 hod., to ani nemá cenu platit vstupné. Nakonec se naše skupina rozsypala. Viktor a Ruda jedou vlakem už v 17.30 hod., Lenka zmizela ve víru vinobraní a já s Pítrsem se domlouváme, že si dáme burčák a víno ještě před placenou zónou, u někoho na dvorku. Tak jsme i učinili. Sedli jsme  si na lavice  před jedním barákem a objednali si. Po nějaké době nás našel i zbytek týmu, Hanka s Petrem vytahují ze zavazadla nějaké pochutiny a tak se sedělo parádně. Ano, víno nebylo z nejlepších, trochu štípalo na jazyku, ale co. Vlak v 19.30 hod. jsme taky stihli, takže paráda. Já šel ještě na chvíli posedět do restaurace Pivovarská, kde se nacházel Jára, který musel povinně na stmelovací akci ze zaměstnání. Poreferoval jsem o dnešním výletě a nastínil i program na další výlety. Po půl desáté jsme se zvedli a spokojeně se rozešli ke svým domovům. Dnešní výlet, který v nejdelším úseku měřil 18 kilometrů, skončil.

Milan 2. 10. 2017