Zamrzlé Máchovo jezero

Účastníci: Viktor, Pavla, Líba, Hanka + Petr Š., Dana, Dáša, Ruda D., Tereza T., Jirka K., Andy M., Zdeňka S., Jarka T.  

                Je únor roku 2017 a venku je zima jak v ruském filmu. Je ten pravý čas vydat se opět po pěti letech překonat po ledě Máchovo jezero. Jeden podobný pokus se v rámci O.P.A.T.u konal i v roce 2014, ale protože moc nemrzlo, přechod po ledě se nekonal. Šlo se pouze po břehu. Operativně letošní akci plánuji na sobotu 28.1.2017  a doufám, že i přes kratší čas na přípravu dorazí hojný počet účastníků. Na akci v roce 2012 se nás sešlo deset, očekávám optimisticky podobnou účast i na té letošní. V sobotu ráno se nás na hlavním nádraží v ÚL schází jedenáct včetně jednoho nováčka na oddílové akci (Andy M., sestra Terezy). Čekám s koupí lístku na poslední chvíli, kdyby přišli nějací opozdilci, a holky jdou zabrat místa do pokaždé plného vlaku, kterým jezdíme poměrně často. Nikdo již nepřichází a já při nástupu do vlaku zjišťuji, že výjimka potvrzuje pravidlo, vlak je dnes poloprázdný. V Děčíně vykukuji z okénka, ale další účastníky nevidím. Cesta do České Lípy utíká a při vystupování nás čeká překvapení v podobě dalších dvou účastnic (Zdeňky a Jarky), které sice přistoupily v Děčíně, ale seděly v jiném vagoně. Na dnešní akci přišlo tedy celkem 13 účastníků a ženy válcují chlapi poměrem 9:4. Přípoj již čeká ve stanici, nasedáme a míříme do Starých Splavů. Nejedeme dlouho, po chvíli vystupujeme na malém zasněženém nádraží. Oproti létu je zde klid a liduprázdno. Kolem domků a rekreačních zařízení míříme k vodě, nemáme to daleko. Již z dálky vidíme postavičky chodící po jezeře a několik plachetnic křižujících ledovou plochu. Vypadá to slibně, dnes zřejmě nebudeme muset chodit jen po břehu. Procházíme kolem Vilemíniny skály a na pláži Staré Splavy, kde je vstup na led pozvolný, opatrně vcházíme na jezero. Někteří z účastníků mají trochu obavy, ale překonají se a na led po chvíli též vstupují. Ze začátku jsme trochu nejistí, ale led je silný a po chvíli pochodujeme po jezeře jako po cestě, či zasněženém poli. Jen když led, který pracuje, zapraská, lekneme se a rozprchneme se do větších rozestupů. Míříme na první ostrůvek zvaný Myšlín (jedná se o zříceninu hradu opuštěného zřejmě roku 1367 při stavbě Velkého rybníku nyní zvaného Máchovo jezero). Vylézáme na tuto v létě nepřístupnou památku a nevadí nám ani cedule upozorňující na výskyt zmijí a vyhrožující pokutou za vstup. Někteří kamarádi pořizují fotodokumentaci, doufám, že nejlepší fotky zašlou kronikářovi Milanovi. Jako další nás čeká ostrůvek zvaný Kachní. Dana se ptá, kdy půjdeme na ten třetí ostrov. Trochu mě dotazem překvapila, neboť o žádném dalším ostrově nevím. Vše se vysvětluje, Dana viděla Kachní ostrov ze dvou stran a považovala ho za ostrůvky dva. Jedna skupina se na ostrůvek vydává přímo po ledě a ta druhá, která si chce od pochodu po ledě odpočinout, k němu míří po souši přes most vedoucí nad přítokem z Poselského rybníka. U ostrůvku se obě skupiny opět spojí a zdolávají ho společně. Nechybí nezbytná fotodokumentace a přes pláž a kemp Klůček míříme do městečka. V Doksech vedu kamarády do oblíbené restaurace Bezděz (takřka domovská to restaurace Davida). Usedáme v salónku zdobené trofejemi různých zvířat a posilňujeme se na další cestu. Původně jsem plánoval odjezd z nádraží v Doksech, ale všichni jednohlasně říkají, že se dnes chodilo málo, takže chtějí přidat další kilometry. Projdeme se tedy po břehu zpět do Starých Splavů a pojedeme domů později. Kousek cesty jdeme při hlavní silnici, zabočujeme na hlavní pláž a napojujeme se na červenou turistickou značku. Před Starými Splavy neodoláme a kousek se projdeme i po ledu. U výpustě se pracuje a na ledě vidíme stopy po traktoru, což nás utvrzuje v tom, že led je dostatečně silný. Na chvíli se stavujeme v restauraci Na sklípku, ale tlačí nás čas, takže se jen v rychlosti občerstvíme a pospícháme na vlak. Ten jede včas, za chvíli vystupujeme v České Lípě. Zde máme čas půl hodiny, kterou každý tráví individuálně. Někdo se jde projít po okolí, někteří čekají v moderní hale, další si dávají pivo v Taxi baru. Konečně je tady vlak. Místa v něm je dost, pohodlně se rozvalíme do tří kupé a odpočíváme. V Děčíně vystupuje Zdeňka s Jarkou (již od Benešova nad Ploučnicí raději čekají u dveří, to aby náhodou nepřejely), my ostatní pokračujeme do Ústí nad Labem. Zde někteří pokračují do svých domovů a zbytek jde na kratší vyhodnocení do Sahary. Bohužel zjišťujeme, že číšnice je nějaká divná, vede nesouvislé a nesrozumitelné řeči, takže chvíli trvá, než u stolu zavládne tradiční pohodová atmosféra. Poctivě hodnotíme dnešní zimní akci. Jako vždy se vydařila, nikdo neomrzl, ani se neprobořil na ledě, i nemnohé pády se obešly bez zranění. Všichni si jak pevně doufám pochod po zamrzlém jezeře užili. Jednalo se o netradiční turistickou záležitost, která naší oddílovou činnost určitě zpestřila. Našlapali jsme solidních 14 kilometrů a účast (13 polárníků) byla parádní. Jako zajímavost uvádím, že obou přechodů Mácháče (2012 i 2017) se zúčastnila Dana a já. Po vyhodnocení akce a vhodném doplnění tekutin se rozcházíme do svých domovů. Zdravím všechny členy i příznivce oddílu, uvidíme se na některé další akci O.P.A.T.u.

                      Zpracoval: Vik    3.2.2017