Kletečná

Účastníci :

 Dana, Lenka, Terka, Jirka, Jirka, Petr Lan., Ruda, Milan, Viktor a Ria

V sobotu 18. listopadu jsme uspořádali výlet na vrch Kletečná. Den před tím, šel Jára s jinou skupinkou na Milešovku, my jsme zkusili pro změnu tento sedmý nejvyšší kopec Českého středohoří. Za sraz v 9.10 hod. jsem byl pochválen, je vidět, že si někteří turisté rádi přispí. Od divadla, kde jsme se sešli, jdeme za roh, odkud nám pojede bus č. 457 do Radejčína. Před námi postává pár starších turistů. Stojíme tedy za nimi, ale přicházejí  jim stále další kolegové a předbíhají nás, což se mi moc nelíbí. Naštěstí vše dobře dopadlo. Nejprve přijel trolejbus a až za něj se  postavil  náš autobus. Stačilo udělat čelem vzad a rázem jsme byli první. Musel jsem se smát  kyselým výrazům  konkurenční skupiny. Nějaká paní se dokonce rozeběhla, ale v pohodě jsem jí vyblokoval a nastoupil jako první. To má za to předbíhání. Jedeme mlhou hustou tak, že by se dala krájet a doufáme, že se stoupající výškou se to bude lepšit. V Řehlovicích k nám přistupuje Ruda a za chvíli vystupujeme v Radejčíně. Mlha je stále, přidala se zima. Na silnici je ledovka, musíme opatrně. Úvodní fotky proběhly, můžeme jít. Blížíme se k dálnici a u tunelů jí přecházíme. Mlha se rozestupuje, ale je oblačno, sluníčka si dneska moc neužijeme. Hlavně, že neprší. Po silnici se jde dobře, bahno nehrozí. Před Kletečnou nás předjíždí auto a troubí. To jede Viktor. Má nějaké trable s bolavou nohou, tak si zkrátil cestu. Spolu s ním vystupuje z auta i jeho kamarádka Ria, jsme pro dnešek kompletní. U památníku H. Kudlicha se občerstvíme a vyrážíme  na zteč. Projdeme vsí Kletečnou, je to jen pár baráků a zamíříme doleva. Po pár desítkách metrů zjišťuju, že jsme měli uhnout na cestu více vpravo, musíme se na správnou trasu napojit skrze les. Dále už nebloudíme a po prudké cestě lemované kamennými „mužiky“ se blížíme k vrcholu Kletečné. Nahoře se nachází velká mohyla navršená z kamení a vrcholová kniha. Odpočíváme, fotíme. Výhledy jsou dílčí, ale hlavní je, že je tu klid a žádné davy jako na Milešovce. Cestou z vesnice i zpět, jsme nepotkali živou duši.  U Viktorova auta se opět dělíme, My pěšky, Viktor a Ria autem. Sraz je ve Velemíně v motorestu, kam dorážíme po 14. hodině. Máme hlad i žízeň a tak objednáváme. Jirkovi doporučuji místní specialitu – býčí žlázy. Viktorův dvoučlenný team se loučí, jedou dříve. My si počkáme na bus v půl čtvrté. Minule nás vypekli, musíme si dát pozor. Autobus naštěstí přijel a zastavil, nasedáme a mírně okružní trasou míříme do Lovosic. Na přestup máme jen 8. minut.  Rychle kupuju lístky a hurá do Ústí. Čas máme dobrý a tak jdeme vše vyhodnotit do restaurace Sahara a tam zakončujeme dnešní, 12 kilometrů dlouhý výlet.

Milan  20.11. 2017