Zajímavý a lehce erotický  název v sobě neskrývá nic jiného než poctivých dvacet kilometrů chůze s pěkným převýšením. Využili jsme toho, že v pondělí 8. května byl státní svátek a vyrazili na výšlap. Sraz byl až v 9.30 hod. a netradičně u hradu Střekov. Ten kdo na sraz přijel busem či šel pěšky, vyrážel od hladiny Labe a vychutnal si tak hezké převýšení. Sešlo se nás na startu celkem dvanáct, a když bylo po půl desáté zřejmé, že nikdo další již nedorazí, vytvořili jsme tradiční úvodní foto skupiny a vyšli. Hned zpočátku nás čekalo pěkné převýšení až do Nové Vsi. Milan s Viktorem jedou za měsíc do Krušných hor a tak se jim trénink do kopce hodí. Nasadil jsem hned zpočátku ostřejší tempo s tím, že tu „hrůzu“ budeme mít alespoň dříve za sebou. Lenka S. jde s námi jen část trasy, na odpoledne má další akce a tak s námi šlape jen do Němčí. Je to 7,5 km, ale s největším převýšením na trase, protože Němčí je nejvýše položená ves v Českém středohoří. Dana jako obvykle mírně orientačně tápe a co neví, na to se zeptá. Takže taková hodina vlastivědy v terénu. Občas mě zasypala dotazy, že jsem horko těžko odpovídal. Pečlivá příprava akce se vyplatila. Ačkoli jsme vycházeli za sluníčka, brzo se zatáhlo a začalo nepříjemně foukat. Výhledy ač dílčí, byly do daleka. Ruda svým ostřížím (nebo rysím) zrakem identifikoval v dálce Ještěd. Jen Daně to nestačilo a chtěla vidět horu Smrk. V Jizerkách. Tak to opravdu ne. I když jsme okolí Ústí prochodili křížem krážem, každý sebemenší kopec ještě z fleku pojmenovat nedovedeme. Je co dohánět. Odbočku na vrch Vysoký Ostrý mineme, dnes to bude vostrý i beztak. Procházíme kolem nově opraveného stavení na samotě Sedlo, asi bývalá hájovna. Coby centrum turistiky a občerstvovací stanici pro kolemjdoucí by bylo stavení vhodné, leč ekonomicky neúnosné. Leda by se nějaký sponzor…………. Takové Čapí hnízdo II. Těsně před vsí Němčí se s námi loučí Lenka a na vteřinu přesně nasedá do auta, které přijelo pro ni i psího kamaráda. Využíváme loučení a svačíme. Někdo již podruhé. Za Němčím se cesta konečně zlomí a poprvé jdeme i z kopce. Míjíme studánku a chráněný strom zvaný Dub Panny Marie Lurdské a blížíme se k osadě Čeřeniště. Vítá nás turistický přístřešek a právě včas. Dalo se totiž pěkně do deště. Ani nám to nevadilo, odpočinek přišel vhod. Svačíme – opět, Ruda vytahuje domácí meruňkovici na ochutnání, Dana nabízí svoji buchtu ( s jablky a ořechy ). Když už jsme u jídla, tak nám Pítrs objasňuje, co znamená výraz „prasácký den“. Jde o den, kdy si nebožák držící dietu může od diety odpočinout a dát si na co má chuť. Že to není nic zdravého je nabíledni. Každý hned přispěchal s nápady, jak by takový den měl vypadat. Vyhrávali hlavně škvarky, bůček a sladkosti. Škvarky nejlépe husí a teplé. Švejk by z nás měl radost. Jelikož už přestalo pršet, utřeli jsme si sliny z hu.. z úst a pokračovali v cestě. Čeřeniště. Čeřeniště (něm. Tschersing) je  horská vesnice ležící v kopcích Českého středohoří na horním toku potoka Rytina, jižně od města Ústí nad Labem. Vesnice byla vyhlášená pěstováním angreštu, což je na sběr pěkné svinstvo. Kdo byl někdy nucen sbírat angrešt, ví o čem je řeč. Co se chuti týče, pokud není zralý a jde o chlupatou odrůdu, je to zážitek.  Autobus do Čeřeniště  jede zřídka a když už, musíte si ho telefonicky objednat. Prostě prdel. Ale je tam hezky. Nad Čeřeništěm jsou rozlehlé pastviny, dost tam fouká a je odtamtud pěkný výhled na rozhlednu Varhošť. Po překonání pastvin opět klesáme. Nejprve do vsi Lbín, kde pár lidí zaujme prodej pozemku a posléze až ke vsi Skalice. Před válkou živá obec, ovšem čistě německá. Dnes je tu domov sociální péče pro osoby s mentálním postižením a dle foto na webu to tam vypadá velice pěkně. Ve vesnici dáváme pauzu, pozorujeme májku a čekáme na Danu, až dohovoří. Po cca 20 minutách zjišťujeme, že Dana stále telefonuje a tak pokračujeme dál. Čekají nás Bílé stráně, což je chráněná lokalita se vzácnými rostlinami. Zajímavé je, že dle info z webu – cituji -  celá stráň je velmi teplá. Jelikož jsme již kousek od Litoměřic a chuť si už někam sednout a dát si kávu, pivo či něco na zub je enormní. Vše kazí skupinka „kochálistů“, kteří se často a dlouze kochají krajinou. Chuť na pivo mají asi také, ale vše tantricky prodlužují. Procházíme Pokratice a vzpomeneme zřejmě nejznámějšího rodáka z Pokratic. Starej lotr mexickej - Václav Babinský, legendární český loupežník. Hrob má v Praze v Řepích, dobrej tip na výlet.  Konečně jsme v Litoměřicích. Viktor volá bráchovi a všichni se šťastně shledáme v pivovaru, který se zove Biskupský pivovar U sv. Štěpána. Pivo solidní, jídlo taktéž. I Pítrsovi chutnalo a to je přísný hodnotitel. Jelikož vlaky jeli nepravidelně a byla slíbená cukrárna, rozdělili jsme se a část výpravy šla do cukrárny napřed. Respektive do cukráren, nakonec byly prozkoumány tři. Každopádně jsme se opět šťastně shledali a v 18.53 hod. vlakem vyrazili vstříc domovu. Jelikož se šlo druhý den do práce, vyhodnocení akce se nekonalo a vše se zhodnotí až na pivních slavnostech o týden později. Celková kilometráž dnes činila velmi solidních 21 kilometrů, a jelikož vím, že to všichni bez fňukání ujdou, budu to brát v potaz při plánování věcích příštích.

  Zajímavý a lehce erotický  název v sobě neskrývá nic jiného než poctivých dvacet kilometrů chůze s pěkným převýšením. Využili jsme toho, že v pondělí 8. května byl státní svátek a vyrazili na výšlap. Sraz byl až v 9.30 hod. a netradičně u hradu Střekov. Ten kdo na sraz přijel busem či šel pěšky, vyrážel od hladiny Labe a vychutnal si tak hezké převýšení. Sešlo se nás na startu celkem dvanáct, a když bylo po půl desáté zřejmé, že nikdo další již nedorazí, vytvořili jsme tradiční úvodní foto skupiny a vyšli. Hned zpočátku nás čekalo pěkné převýšení až do Nové Vsi. Milan s Viktorem jedou za měsíc do Krušných hor a tak se jim trénink do kopce hodí. Nasadil jsem hned zpočátku ostřejší tempo s tím, že tu „hrůzu“ budeme mít alespoň dříve za sebou. Lenka S. jde s námi jen část trasy, na odpoledne má další akce a tak s námi šlape jen do Němčí. Je to 7,5 km, ale s největším převýšením na trase, protože Němčí je nejvýše položená ves v Českém středohoří. Dana jako obvykle mírně orientačně tápe a co neví, na to se zeptá. Takže taková hodina vlastivědy v terénu. Občas mě zasypala dotazy, že jsem horko těžko odpovídal. Pečlivá příprava akce se vyplatila. Ačkoli jsme vycházeli za sluníčka, brzo se zatáhlo a začalo nepříjemně foukat. Výhledy ač dílčí, byly do daleka. Ruda svým ostřížím (nebo rysím) zrakem identifikoval v dálce Ještěd. Jen Daně to nestačilo a chtěla vidět horu Smrk. V Jizerkách. Tak to opravdu ne. I když jsme okolí Ústí prochodili křížem krážem, každý sebemenší kopec ještě z fleku pojmenovat nedovedeme. Je co dohánět. Odbočku na vrch Vysoký Ostrý mineme, dnes to bude vostrý i beztak. Procházíme kolem nově opraveného stavení na samotě Sedlo, asi bývalá hájovna. Coby centrum turistiky a občerstvovací stanici pro kolemjdoucí by bylo stavení vhodné, leč ekonomicky neúnosné. Leda by se nějaký sponzor…………. Takové Čapí hnízdo II. Těsně před vsí Němčí se s námi loučí Lenka a na vteřinu přesně nasedá do auta, které přijelo pro ni i psího kamaráda. Využíváme loučení a svačíme. Někdo již podruhé. Za Němčím se cesta konečně zlomí a poprvé jdeme i z kopce. Míjíme studánku a chráněný strom zvaný Dub Panny Marie Lurdské a blížíme se k osadě Čeřeniště. Vítá nás turistický přístřešek a právě včas. Dalo se totiž pěkně do deště. Ani nám to nevadilo, odpočinek přišel vhod. Svačíme – opět, Ruda vytahuje domácí meruňkovici na ochutnání, Dana nabízí svoji buchtu ( s jablky a ořechy ). Když už jsme u jídla, tak nám Pítrs objasňuje, co znamená výraz „prasácký den“. Jde o den, kdy si nebožák držící dietu může od diety odpočinout a dát si na co má chuť. Že to není nic zdravého je nabíledni. Každý hned přispěchal s nápady, jak by takový den měl vypadat. Vyhrávali hlavně škvarky, bůček a sladkosti. Škvarky nejlépe husí a teplé. Švejk by z nás měl radost. Jelikož už přestalo pršet, utřeli jsme si sliny z hu.. z úst a pokračovali v cestě. Čeřeniště. Čeřeniště (něm. Tschersing) je  horská vesnice ležící v kopcích Českého středohoří na horním toku potoka Rytina, jižně od města Ústí nad Labem. Vesnice byla vyhlášená pěstováním angreštu, což je na sběr pěkné svinstvo. Kdo byl někdy nucen sbírat angrešt, ví o čem je řeč. Co se chuti týče, pokud není zralý a jde o chlupatou odrůdu, je to zážitek.  Autobus do Čeřeniště  jede zřídka a když už, musíte si ho telefonicky objednat. Prostě prdel. Ale je tam hezky. Nad Čeřeništěm jsou rozlehlé pastviny, dost tam fouká a je odtamtud pěkný výhled na rozhlednu Varhošť. Po překonání pastvin opět klesáme. Nejprve do vsi Lbín, kde pár lidí zaujme prodej pozemku a posléze až ke vsi Skalice. Před válkou živá obec, ovšem čistě německá. Dnes je tu domov sociální péče pro osoby s mentálním postižením a dle foto na webu to tam vypadá velice pěkně. Ve vesnici dáváme pauzu, pozorujeme májku a čekáme na Danu, až dohovoří. Po cca 20 minutách zjišťujeme, že Dana stále telefonuje a tak pokračujeme dál. Čekají nás Bílé stráně, což je chráněná lokalita se vzácnými rostlinami. Zajímavé je, že dle info z webu – cituji -  celá stráň je velmi teplá. Jelikož jsme již kousek od Litoměřic a chuť si už někam sednout a dát si kávu, pivo či něco na zub je enormní. Vše kazí skupinka „kochálistů“, kteří se často a dlouze kochají krajinou. Chuť na pivo mají asi také, ale vše tantricky prodlužují. Procházíme Pokratice a vzpomeneme zřejmě nejznámějšího rodáka z Pokratic. Starej lotr mexickej - Václav Babinský, legendární český loupežník. Hrob má v Praze v Řepích, dobrej tip na výlet.  Konečně jsme v Litoměřicích. Viktor volá bráchovi a všichni se šťastně shledáme v pivovaru, který se zove Biskupský pivovar U sv. Štěpána. Pivo solidní, jídlo taktéž. I Pítrsovi chutnalo a to je přísný hodnotitel. Jelikož vlaky jeli nepravidelně a byla slíbená cukrárna, rozdělili jsme se a část výpravy šla do cukrárny napřed. Respektive do cukráren, nakonec byly prozkoumány tři. Každopádně jsme se opět šťastně shledali a v 18.53 hod. vlakem vyrazili vstříc domovu. Jelikož se šlo druhý den do práce, vyhodnocení akce se nekonalo a vše se zhodnotí až na pivních slavnostech o týden později. Celková kilometráž dnes činila velmi solidních 21 kilometrů, a jelikož vím, že to všichni bez fňukání ujdou, budu to brát v potaz při plánování věcích příštích.