Mukařov – Pohorsko – Konojedy

Účastníci : Ruda, Viktor, Milan

     Této letní akce se zúčastnili jen tři turisté, ale to se dalo v čase dovolených čekat. V sobotu 29. července jsme se sešli ve čtvrt na devět, netradičně před obchodním centrem Forum, abychom o deset minut později ujížděli  směrem Mukařov. Autobus se pěkně plnil, ale po projetí Velkým Březnem  se již pouze vystupovalo. Drželi jsme si svoje pozice a koukali z oken. Počasí bylo ten den opravdu vydařené. Po zhruba půl hodině jsme vystoupili na rozcestí u Mukařova a v zastávce na autobus se občerstvili. Ihned po nás, dorazil mikrobus s přívěsem plným kol a cyklisté počali vystupovat. Byly to převážně starší ročníky a dle nápisů na busu, jeli z Litoměřic. Jediné pěší turistky mezi nimi byly babičky okolo 70 let, které se hned vydaly na cestu. My prošli Mukařovem a na konci vesnice nás zaujal starý německý hřbitov s torzem zvonice. Neodolali jsme, vešli dovnitř a pořídili pár fotek. Humornou vsuvkou bylo hledání pouzdra od mého foťáku. Zaboha jsem ho nemohl najít, ačkoli pět minut předtím jsem pouzdro držel v ruce. Nakonec se našlo, odložené na jednom náhrobku. Už mi stárne mozek. Šli jsme tedy dál a po pár minutách hravě předhonili turistky. Bylo jasno, výhledy směrem na Mělník, Říp  a Litoměřicko stály za to. Na křižovatce odbočujeme a míříme do osady Pohorsko. Před 24 lety jsem tam coby svědek na svatbě  poznal  svoji budoucí ženu a o rok později jsem se do Ústí přistěhoval. Osadu jsme si prohlédli a zaujal  nás nápis T.O. Plachý bobr. Jde o trampskou osadu, dle informací založenou v roce 1963, která čítá v současnosti 22 členů. Vyšli jsme z Pohorska a po cestě podél pole jsme zamířili k silničce, která nás přes les plný hovad, zavedla až do Konojed. Cestou jsme potkali  staré známé turistky, které mířily na oběd do Kravař  a pak domů. Asi se šli naprat do hospody U Doušů. Před Konojedy jsme si ještě omrkli jeden hřbitov, je z něj hezký výhled, ale to je těm mrtvým už asi fuk. Konojedy jsou vesnice, ve které je veliký komplex kláštera, který se opravuje a je zatím nepřístupný. Zajímavý byl i lom Dubí hora s útvary, kterým se říká  Konojedské bochníky. Když jsme si vše prohlédli, včetně velikých sklepů pod klášterem, pokračovali jsme dál. Na rozcestí jsem se rozhodl, že to do Úštěku – cíle dnešního pochodu, vezmeme přes ves Dubičná a kozí farmu v Držovicích si necháme na příště, až nás, potenciálních kupců, bude víc. V Dubičné je jako po vymření, jen po návsi se prohání párek psů. Proto nás překvapilo, když nás za vsí zastavilo auto s tím, že se tu koná neckyáda, jestli nevíme, kde přesně. Nevěděli jsme. Dle pozdějších informací z webu se tu neckyády před pár lety konaly, ale jestli letos …? Čerti vědí. Protože už jsme chtěli  být v cíli cesty, moc jsme  se nezdržovali a šlapali přes Lukov a Svobodnou Ves do Úštěku. Zde jsme se chtěli nejprve občerstvit v hospodě zvané Sáčko, ale ani po 10 minutách si nás slečna nosící pivo a jídla nevšímala a tak jsme se naštvaně zvedli a šli dál. V restauraci na Růžku si nás všimli, ale jelikož byla vevnitř nějaká oslava, bylo nám servírkou sděleno, že  skoro všechno jídlo  bylo snědeno. Dali jsme si tedy jen pivo. Pikantní na tom všem bylo, že asi pět minut potom, co nám toto servírka sdělila, se usadilo o stůl dál od nás a dala se do jídla. To by Járu věru nepotěšilo. Štěstí máme až v poslední hospodě, kde měli jídlo i pití. Tak se spokojeně najíme i napijeme a pak nás čeká již jen přesun do Ústí. V nohách jsme měli 16,5 km a bylo to tak akorát.

Milan  30.7. 2017