Čelákovice

Účastníci : Hanka, Dáša, Martin, Viktor, Milan

V neděli 7. února jsme podnikli výpad do okolí města Čelákovice. V osm hodin se nás ve vlaku do Lysé nad Labem sešlo celkem pět. Vlak byl poloprázdný, jelo se tzv. na pohodu. V klidu snídáme a probíráme nějaké novinky. Dáša má vyloupáno asi kilo ořechů, takže energie na pochod bude. Příště lískové prosím. Ani se nenadějeme a průvodčí nás upozorňuje, že další zastávku vystupujeme. Otradovice. Fotíme se a po modré značce jdeme podél řeky Jizery směrem k obci Káraný. Všude je plno chatek, budek a kadibudek. Bát se na tomto výletě nebudeme, Martin si s sebou vzal pěkné vybavení. Pouta, nůž, kasr a plynovou pistoli. Vše nám předvádí, jde se zvesela. V obci Káraný procházíme okolo místního hřiště, kde hrají muži fotbal a ženy, aby se nenudili, jsou za nohu uvázané gumou ke vratům a nohou hmitají. Asi cvičí. U vyhlášené vodárny Káraný máme pauzu - svačíme. Cesta vede pořád po rovině, jde se dobře. Po pár kilometrech se dosud pěkná cesta stává blátivou, přemýšlíme, že to někudy obejdeme. Probíhá kolem nás dvojice běžců, muž velí "běž po prostředku", ale má sám co dělat, aby nezahučel do bláta. Jdeme tedy za nima po prostředku, cesta se naštěstí po chvíli zase zlepšuje. Hanka fotí obří pařez a po chvíli se ocitáme u tzv. Eremitáže sv. Václava. Jde o místo, kde v baroku začínalo panství hraběte Šporka a v těch místech stávala kdysi poustevna ( eremita = poustevník ). Dnes zde zůstala jen kaplička s výjevem vraždy sv. Václava a dvě sochy andělů. Anděl blažené smrti a anděl žalostné smrti. Navíc se nedaleko trati nachází křížek se jménem Forest. Asi nějaká smrt na železnici. Když to vše vidíme, stočí se debata na dlouhou dobu k otázkám smrti, sebevražd a nehod všeobecně. Na každém kroku míjíme studně a vrty, v tomto kraji je jich opravdu hodně. Však taky Praha pije z 1/3 vodu odtud. Blížíme se k Čelákovicím, počet psů a cyklistů se zvyšuje. Cestou míjíme dvě lávky. Jedna menší klasická, druhá je opravdu veliká. Jde o zavěšenou lávku s největším polem v republice, oceněnou i v USA. Je vidět, že lávka je cílem vycházekmilovných občanů. Počasí se tváří jako na jaře, lidí přibývá. Po chvíli stojíme před muzeem. Jelikož mají do půl druhé pauzu, dovnitř se nepodíváme. Projdeme jen nádvoří a míjíme dva muže v historických šatech - zřejmě průvodci. Jeden má dost vysoko posazený hlas. No nic, upíry z Čelákovic si prohlédneme v muzeu jindy. Žlutá značka nás dovede do centra, kde se nejprve pokoušíme usadit v restauraci U Bohuslavů. Plno, bez šance. Jakási dvojice zabírá stůl pro šest, ale nepustí nás. Poroučí si kávu. Hanka je za to venku počastuje nepěknými výrazy, ale efekt to nemá. Nakonec jdeme do restaurace BouCZECH, kde se taky sedí hezky. Sice jsme se snažili, ale z bot nám padá na podlahu solidní černozem. Pivo plzeňské, zelňačku měli červenou. Jen je podezřívám, že přihodili Martinovi, Dáše a Hance něco do jídla či do pití. Od té doby se smáli pořád a všemu. Sedělo se pěkně, i pivní mlíko nám natočili, ale musíme dál. Což nám nebrání si o 100 metrů dále sednout do cukrárny U Vocásků, kde si dopřáváme výtečné zákusky. Náladu kazí jen nějaká místní čarodějnice, co se rozložila zvenku na výloze a občas na nás civí. Po občerstvení popojdeme 15 metrů a v cukrárně č. 2 si kupujeme zmrzlinu. Konečně se doplácáme na nádraží. Kupujeme jízdenku a jelikož máme ještě chvíli čas, jdeme do kavárny hned vedle nádraží. Než nás obslouží, chvíli to trvá a jelikož odjezd vlaku se blíží, musíme do sebe nalít vroucí nápoje a to tak, že rychle. Za pět minut je dopito, sice se nám kouří z uší, ale vlak stíháme. Ještě stačíme prohodit pár slov ze zjevně slabomyslným mužem se žlutým kulichem a kozačkama, jen se modlíme ať se nesvalí pod vlak. Na přestup to máme akorát. Naštěstí se nic nestalo a v Lysé nad Labem se v klidu usazujeme do vlaku směr Ústí. Smích pořád trvá a tak i cesta utekla rychle. Ještě vyhodnotit akci Na Rychtě a můžeme se spokojeně po třinácti kilometrech rozejít do svých domovů.

Milan 11. 2. 2016