„Svítí, svítí slunce nad hlavou a háj se zelená“ a tak hurá ven. Krásný slunečný den tentokrát věnujeme pohodovému pochodu určeného spíše pro mladší generaci. Scházíme se u hlavního nádraží a po pár minutách jízdy vlakem vystupujeme v Dolních Zálezlech. Tady se k nám připojí zbytek výletníků . Již na začátku akce se kaji a všem přiznávám, že jsem zanedbala přípravu a plán výletu jsem nechala v práci ve skříňce, což se hned ukázalo jako obrovská chyba. Tápu hned u první odbočky, ale můj kamarád “chytrý mobil„ nezklamal a navedl nás na správnou trasu. Plouživým tempem stoupáme do kopce a odměnou nám je krásný pohled na řeku Labe a okolní kopce. Společné foto nepořizujeme, neboť Pítrs, majíce známé všude kam se podíváš, navštívil v jedné úchvatné chaloupce své známé volajíce na nás „Jen jděte, my vás doženeme“. Tak jo, jdeme. Nenáročná trasa nás vede lesní stezkou a dokonce i dřevěný most pro Pavlu je zde připraven. Děti šlapou bez řečí, počasí opravdu vyšlo a v lese je příjemně, takže cesta ubíhá rychle. Eliška je neustále v čele a Viktorova pozice coby velitele oddílu jistě bude v budoucnosti převedena na Elišku, inu po kom to ta holka má. Dohání nás Pítrs s Lenkou a u rozcestníku, jako již tradičně vytahuje Lenka ze svého kouzelného batůžku několik kilogramů řízku a krmí větší část výpravy. Čeká nás ještě kus cesty a nabitý program, takže velím „dojíst a jde se dál“. Z povzdálí zaslechnu poznámku „zlatej Viktor“ . Po pár stech metrech narazíme na první vyřezávanou postavičku, je to had vylézající ze skály. Rozhlížíme se na všechny strany, postaviček je zde dost, Amálka je spočítala a skončila u čísla 24. Za léta co jsem v pohádkovém lese nebyla , jsou postavičky značně zchátralé, ale i tak se dětem líbí. U autobusu operativně měníme plán, neb na Labi je zrovna závod Dračích lodí a tak oproti plánu navštívíme i tuto akci. Lidí je tu spousta a tak trpělivě vystojíme frontu na jedno pivko a limču, koukneme na start několika posádek a hurá zpět k původnímu programu. MHD se přesuneme do města a zde se s námi bohužel loučí Pavla, Honza , Johanka a Amálka. Čeká je narozeninová oslava a tak jim na další část akce již nezbývá čas. Zůstalo nás tedy sedm statečných a lanovkou se přesouváme na Větruši. Pokocháme se pohledem na Ústí a směle dál. Venkovní i zrcadlové bludiště dospěláci vynechávají, jen Viktor je donucen drobotinou a navštěvuje s nimi zrcadlovou síň. Ostatní mají čas na odpočinek a Pítrs se dožaduje dalšího řízku. Ha, ha, ha se slovy „ vždyť jsi před chvilkou měl“ uznává, že vlastně ani hlad nemá. Děcka si hrají na hřišti, ostatní se pečou na sluníčku. „Dost lenošení“ jde se dál, zavelím a pokračujeme. Přiznávám, že i přes svůj pokročilý věk , jsem na bývalém popravišti ještě nebyla a tak jsem překvapena, jak je zachovalé. Od popraviště je nově zřízena stezka přímo k cíly naší dnešní výpravy a to k bunkru CO. Cestou dolů nás ještě překvapí malé hřiště ,kde je horolezecká stěna a na laně zavěšená pneumatika , která se stává hlavní atrakcí. Děti statečně sjíždějí , ale my jsme na sebe opatrní a tak raději usedáme na lavičky. „ Já se taky svezu“ dí Pítrs a už kolem nás profrčel – pochvala za odvahu ho tedy nemine. „Poslední jízda a jdeme“ nedá se nic dělat. Pár schodů a jsme u cíle. Usedáme tedy na lavičky dopřáváme si dobře vychlazené pivko za odměnu a já jsem velmi zklamaná, neboť jsem si nebrala svačinu a těšila jsem se na klobásku,leč marně. Klobásky máme, ale není oheň, dostalo se mi informace. Tak dostávám od Lenči řízek, ještě jim zbylo. Z dětí jakoby zázrakem spadla únava a skáčou na trampolíně, točí se na kolotoči. Lůca B. si zastřílela z luku a došlo i na střelbu z pistolí, atrakcí je zde spousta a děti si užívají. Návštěva bunkru se bohužel tentokrát nekoná, na tu nám nezbývá čas. Ještě jedno pivko na odchodnou a musíme vyrazit, každá sranda jednou končí. Oproti plánu jsme nachodili víc kilometrů a tak tímto moc chválím všechny naše malé příznivce. U OC Fórum se rozloučíme a pokračujeme do svých domovů či na další akci. Děkuji za příjemně strávený den a těším se zase brzo na viděnou
Nachozeno 8 km
Zpracovala 10.5.2016 Hanka
