Křížový vrch

Účastníci : Viktor, Jára s Ivetkou a Luckou , Milan, Honza M. s  Deniskou, Petr Lisec s Petrem L. ml., Lucka Liscová, Lenka Liscová, Pavla, Dana, Dáša a  Lenka.

     První pochod v roce 2016. Křížový vrch. Protože ze zdravotních důvodů první tři měsíce v roce abstinuji, rozhodl jsem se využít čas po výletě, který dříve vyplňovalo vyhodnocení akce v některé z útulných hospůdek a zápis z akce „zplodit“ v co nejkratším čase. Snad po dvou čajích a Pepsi cole z rukávu něco vysypu. Tudíž do toho. V sobotu 9. ledna v 8.40 hod. se setkáváme před hlavním nádražím v Ústí. Počasí se zdá být solidní. Mrzne a napadla i trocha sněhu, což je za posledních pár  zim nezvyklé. Pršet ni sněžit by nemělo. I proto se na startu první  akce setkává rekordních 15 účastníků. Po deseti minutách nasedáme do autobusu směr Tašov a vyrážíme. Je lehce namrznuto a autobus těžce supí do kopce. V jednu chvíli mám docela obavu, zda kopec vyjedeme. Projíždíme Malečovem a konstatujeme, že vlek nad vsí je již v provozu. Na zastávce Tašov,ovčárna vystupujeme. Zde je sněhu o dost víc, než dole v Ústí. Pořizuju úvodní fotky, napojujeme se na cyklotrasu 3057 a pochodujeme. Jelikož je nás patnáct, nedržíme jednotný tvar a rozpadáme se na nejrůznější skupinky. První pauza je tradiční – přípitek na zdar letošního roku. Jára nezklamal. Kvalitní pití pro pány i specialitka pro dámy. Díky Járo. Dávám si mocný hlt vody čepované z  vodovodu, polykám a fotím. Po napojení se a napojení na žlutou turistickou značku se cesta zvedá a dost dlouho funíme do - zdá se, nekonečného kopce. Pozorujeme srnky. Ne, že bychom měli orlí zrak, ale hnědé srnky jsou ve sněhu docela dobře vidět. Na křižovatce s modrou značkou na sebe čekáme, svačíme a kecáme. Blížíme se ke Křížovému vrchu, někde zvanému hora, z něhož jsou částečné výhledy směrem na Litoměřice a okolí. Hádáme, kde je který kopec. Občerstvení. Tímto vlastně plníme rest z 15. dubna roku 2006, kdy jsme se na Křížový vrch chystali, ale došli pouze do Žitenic. Do hospody. Po pár set metrech odbočuje část výpravy na tzv. Kavčí vrch, který je 499 m.n.m. Je odtud pěkný výhled na velkou část Českého středohoří. Na lavičce je vyryt nápis Lafitova vyhlídka. Pěkné místo, na kterém probíráme demografii Ústeckého kraje. Vracíme se 200 m zpět a po modré pokračujeme směrem k Žitenicím. Viktor, který je v čele první skupiny mě mobilem hlásí, že nás čekají v nové kavárně v Žitenicích. Když k ní přijdu, stihnu akorát vystoupení místních dětí, coby Tří králů. Většina turistů chce pokračovat dál do Litoměřic, mají hlad a káva a zákusky, které vypadají dobře, je nelákají. Jejich chyba. Po menších zmatcích u WC se zvedá i zbytek party a nakonec se všichni potkáváme u skály zvané Kočka, odkud jdeme již pohromadě. Děti se drží a to máme v nohách už přes 12 km. Dojdeme na Mostnou horu, restaurace je do března zavřená. Nezbývá než dojít až do centra, kde se potkáváme s Davidem, kterému dal Viktor předem vědět. Společně se odebéřeme do restaurace Johannahof, jejíž přednost spočívá v tom, že se tam   všichni pohodlně  vejdeme, jen sedíme u více stolů. Pro Pavlu přijíždí Honza s oběma dcerami a Dana potkává známou, v jednu chvíli je nás okolo dvaceti. Z toho pramení i menší potíže při objednávání a delší čekací doba. Hlavně groteska Dáša a polévka pobavila.  Guláš též nesklidil ovace, ale hlavní je, že sedíme v teple a je co konzumovat. Po hodince pohody  začínáme pomalu platit a přesouvat se na nádraží ( až na Pavlu ). Viktor využívá chvíle a jde s Davidem ochutnat nové pivo Štěpán z Biskupského minipivovaru. Až ukončím abstinenci, též ochutnám. Krokoměr Pavly se zastavil před restaurací na 14,7 km, na nádraží máme tedy v nohách poctivých 15 kilometrů. Svlažit si zaslouženě hrdlo pálenkou již nelze, neboť láhev zůstala politováníhodným omylem stát v restauraci na zemi vedle stolu. Taková škoda.V 16.50 hod. přijel s mírným zpožděním rychlík a my se za zvuku vlasteneckých písní blížíme do Ústí, kde se postupně rozcházíme. První kvalitní akce roku je za námi. Všichni se snad pobavili, nikoho jsme nenesli ( z dospělých ) a třesk rozbíjených láhví se též neozýval. A tak to má být.

9. ledna  Milan