Cyklovýlet do Roudnice

účastníci :  Pavla, Honza, Viktor, Milan

     V sobotu 30. července jsme se vypravili na první cyklistický výlet sezóny a vypadá to, že i na poslední. Pár osvědčených cyklistů se na start nedostavilo, ale to se nedá nic dělat. Jsou prázdniny, dovolené, vždyť to znáte. Říkal jsem si, že koncem července budeme mít všichni za sebou už pár výletů na kole, ale nebylo tomu tak. Viktor, ač pár let na kole neseděl, se akce nezalekl, z přehazovačky vymetl pavouky, nasadil kultovní Monster dres  a vyrazil. Jeho kolo bylo i po dlouhé době spánku v pořádku, nebylo třeba nic štelovat. Jak se znám, to by to dopadlo.  Na startu na Labské Baště jsme s koly stáli dva. Pavla s Honzou se k nám přidali ve Velkých Žernosekách u přívozu. S Viktorem jsme vyrazili takříkajíc na pohodu, líně šlapeme a kecáme. Provoz na stezce však zhoustnul a tak jsme museli jet za sebou. Když  po hodině a něco dorážíme k přívozu, Honza s Pavlou stále vyhlížejí peloton cykloturistů, kteří pojedou za námi. Leč nic. Vysvětlujeme  jim, že nás stejně nikdy nejelo více než čtyři, pět. Pomalu se blížíme k Litoměřicím. Honza má jakési speciální kolo, jede nejrychleji a do pedálů šlápne jen občas. Že by skrytý motor ? Kdepak, jede jen na těžší převody. Já jedu lehké převody, ale zase musím nožkama kmitat. V Litoměřicích v parku si dáváme pauzu přímo u posilovací věže, ale nikdo nejeví zájem protáhnout si chrbát. Zatím jsme čerství. Uhýbám k Penny marketu a kupuji svačinu. Energii na kole je třeba doplňovat často a hodně. Jen tak je zaručeno, že vám nedojde šťáva. Po mojí menší masité svačině nasedáme na naše oře a podél Labe pokračujeme směr jihovýchod. Míjíme MVE  ( malá vodní elektrárna ), přistávací plochu pro malá letadla a stavíme na doplnění tekutin u stánku, kde se provozují i nějaké vodní sporty. Dle osazenstva usuzuji, že se tam kouří i něco víc než cigarety a i něco dalšího na posilněnou by se tam našlo. Ale třeba se mýlím. Posedíme, dopijeme, jedeme dál. V Třebouticích se napojujeme na silnici, neb cyklostezka je dále dost kamenitá. Přes Křešice a Nučnice pokračujeme do vsi Lounky a tam stavíme v cyklobistru u Trumpetky. Piv mají dostatek, jídlo taky nevypadá špatně. Oddychneme si a pokračujeme. Roudnice je už na dohled. Jediný kopeček na nás čeká až v Roudnici. Vyšlápneme ho a míříme k cukrárně Dortletka. Název má po pečivu, které se tam vyrábí.  Jde o sněhové pečivo slepované speciálním kávovým krémem, kterým je zároveň potřené po svém obvodu a nakonec obsypané směsí kávy a piškotů. Káva a něco sladkého nám přijde vhod. Jsme v polovině cesty. Odpočíváme poněkud déle a sbíráme síly. Nedá se nic dělat, jedeme. Nikdo to za nás neušlape. Pár z nás se už v sedle všelijak kroutí, zadek ještě není správně otlačen. Počasí je naštěstí vcelku slušné a tak pomalu dojedeme až do Nučnice, kde v místním motorestu Milan s Honzou obědvají. Posilněni pokračujeme  a další pauzu si dáváme až před Žernosekama. To už je únava trochu znát. U přívozu se loučíme s Pavlou a Honzou a jedeme dorazit zbytek kilometrů. Ještě jedna pauza v Libochovanech a před 18. hodinou jsme v Ústí u zdymadel. Já to mám domů již kousek, Viktor musí ještě pár kilometrů ušlapat.o říci na závěr ? Cyklovýlet se vydařil, všichni dojeli do cíle. A kilometráž ? Od 62 km, do 106 km. Obdiv sklidil hlavně Viktor, který ač na kole dlouho neseděl, dopřál si největší porci kilometrů. A příští rok ? Jedeme zase. Ale nějakou jinou ( delší ) trasu.

Ahoj,  Milan  4.8. 2016