Olšanské hřbitovy

Účastníci : Milan, Jára, Honza Meluzín, , Mirek H., Iva, Dáša, Hanka,  Láďa ( Žirafa ),  Hynek

Již několikrát jsme v rámci výletů  OPATu zavítali do Prahy a pro tyto akce se vžil název Historickopivní Praha.  V pátek 18. listopadu jsme vyrazili na další takový výlet, tentokrát na Olšanské hřbitovy. Podívat se na hroby známých osobností a projít si tento největší hřbitov v Česku. Sraz v 11.20 hod. na hlavním nádraží byl více než příjemný, přispat si mohl i největší lenoch. Několik jedinců nemohlo ze zdravotních či pracovních důvodů dorazit, přesto se nás u vlaku sešlo sedm. Na tak bizarní akci, pracovně nazvanou Praha funerální,  jsem s tolika lidmi ani nepočítal. Vlak přijel včas, pouze šlo o starší typ vagonů s kupé, tak se v sedmi docela mačkáme. Sluníčko nepříjemně svítí přímo do očí, jedeme tedy se zataženými záclonami. Cestu si zpříjemníme plechovkou plzně od Honzy a hltem whisky a pralinkami od Mirka.    Hanka nabízí mrkev. Jak jinak, že?  Hodina a půl nám ve vlaku stačila, jsme v Praze. Nejprve si jdeme koupit lístky a pak už spořádaně čekáme na tramvaj č. 15, která nás doveze na konečnou. Přijíždí ve chvíli, jen je plná a jak to tak vypadá, tak i z poloviny poblitá. Jedeme jen patnáct minut – to vydržíme. Konečně konečná. Olšanské hřbitovy. Fotíme se, já s Járou vytahujeme plánek hřbitova a vyrážíme. Za celou existenci Olšan tu pohřbili dva miliony lidí, v současnosti je zde sto tisíc hrobových míst a rozloha je 50 ha. Jdeme takovou okružní trasu, u zajímavých míst se zastavujeme. Namátkou vyjmenuji. Jan Palach, Klement Gottwald, Miki Volek, Voskovec a Werich, Rudolf Hrušínský, Ivan Hlinka Oldřich Nový a další.   Hřbitov je silnicí rozdělen na dvě části, ve druhé části je mj. vojenský hřbitov, židovský hřbitov a pravoslavný chrám, jediný chrám svého druhu nejen v Praze, ale i v Evropě západně od hranic Ruska. Ve starých částech hřbitova jsou monumentální hrobky, některé dost poničené.  Hroby jsou různé. Od obyčejných, přes rozptylové loučky, až po pompézní hroby v cenách jistě kolem milionu. Většina známých lidí měla hroby docela obyčejné.  Po dvou hodinách už toho máme akorát, začíná se pomalu stmívat a my spěcháme do restaurace Osudová přitažlivost, kde máme zamluvená místa a objednané kuřecí řízky a hranolky.  Hospoda není daleko, tak nějak uprostřed Žižkova. Tam už na nás čeká Hynek. Usedáme, objednáváme. Honza si všímá juckeboxu na zdi a hbitě ho krmí. Ještě, že tu není Martin L. To by byl playlist. Zjišťuji, že juckebox obsahuje  vice než 50 tisíc skladeb. Přinášejí polévky. Gulášovka nesklidila potlesk a byla vyměněna za česnečku. Řízky nebyly špatné, ale mohlo jich být víc. Asi po hodině přichází známý Mirka, který se jmenuje Láďa, ale říkají mu Žirafa. Přesedám si tedy, ale vylévám pivo. No, to to začíná. Jára, Honza a Hynek se loučí a přesouvají se do Bílé kuželky na vyhlášenou plzeň. Sejdeme se u vlaku – máme přeci společnou jízdenku. Tak jsme to tedy alespoň plánovali. Čas letěl jako splašený, koukám na hodinky, musíme jít. Jelikož se nikomu nechtělo, operativně rozhoduji, že pojedeme dalším vlakem a Járovi to píšu. Asi jsem se nezmínil, že vlak je osobní. Po 21 hod. se nechtě musíme zvednout a přesunujeme se na Masarykovo nádraží. Jára a spol. nikde. Rychle si ještě kupuji občerstvení  a když na poslední chvíli do vlaku nalézám, nemohu najít svoje spolucestující. Sedím tedy bez jízdenky ve vagonu a dumám co teď. Naštěstí mě nalézá Mirek a vede k ostatním. Cesta osobákem trvá dlouho. Jsme již unaveni na nějaké vylomeniny, jen Dáše se prý podařilo nějakého mladíka polít vínem. Před půlnocí dorážíme do Ústí. Domů mi samozřejmě nic nejede, táhnu se tedy pěšky. Akce se vydařila, něco jsme zase viděli a těch 7 kilometrů  po Olšanech a po Žižkově stálo za to. Jo, a Jára s Hynkem a Honzou jeli původně plánovaným vlakem, tedy o hodinu před námi.

Milan 20. listopadu 2016