Hurá na ledopády
Účastníci: Viktor,Eliška,Pavla,Honza,Amálka, Johanka, Líba a Hanka
„Sněží, sněží, mráz kolem běží“. Počasí, že by psa nevyhnal. Nevadí, hrstka statečných turistů i přesto směle vyráží na mrazivou akci, určenou jak pro dospěláky, tak pro děti, kterou si pro nás přichystal Viktor. Světe div se, silničáři ani dráhy nezvládají příval sněhu, kdo by taky čekal, že by v lednu mohl nějaký napadnout a tak vlak z Lovosic má „mírné“ zpoždění. Usedáme tedy ve Fóru na kávu a probíráme novinky. U lanovky se potkáme se zbytkem výpravy a můžeme vyrazit.“ Doufám, že lano vydrží ten mráz“, no není nad to, když otec vlije trochu optimismu do žil svým dětem. Strašit nás můžou, ale nevyšlo jim to, bez úhony vyjedeme na Větruši, je mlha, takže výhled bohužel žádný. Náhradní matky si berou do parády děti a upravují jim oděv, neb opravdu mrzne, až praští. Projdeme Labyrint a jdeme vstříc klouzavému dobrodružství. Boříme se do sněhu, cesta není prošlapaná, nikomu se asi nechtělo ven, takže potkáváme pouze jednoho turistu, kterého poprosíme o společné foto. Problém nastává v momentě, kdy se mládež na stezce vedoucí k vodopádům dožaduje, aby pro ně přijel autobus. S trpělivostí nám vlastní jim vysvětlujeme, že do těchto míst opravdu, ale opravdu autobus nepřijede. Děti motivujeme sladkou odměnou na konci cesty a chvilku nám to vychází, bohužel ne na dlouho. „Už tam budem“? začíná se ozývat čím dál častěji. Ještě jedna zatáčka, kopeček, rovinka a jsme u vodopádu, slibujeme. Viktor chvilku poponáší Elišku, už opravdu nemůže, za což má můj obdiv za statečnost, cesta je úzká, sněhu hodně, všude kameny a klouže to. Konečně odměna v podobě zamrzlého vodopádu. Pár horolezeckých nadšenců leze po té úchvatné podívané nahoru, nám se nechce a tak raději posvačíme a na odvážlivce koukáme z bezpečné vzdálenosti. Posíleni čajem a svačinkou hurá na poslední úsek cesty. Ještě se rozhodujeme, kterou občerstvovací stanici navštívíme, možností je víc. Přeběhneme silnici a zjišťujeme, že za minutku jede autobus, rychle tedy operativně měníme plán, děti jsou již unavené a zmrzlé. Do města se již vezeme. Po mrazivé procházce usedáme v Sahaře. Jak skvělé místo pro hrstku turistů. Někdo si dá čaj, někdo pivko či víno. Pár drobných chybiček se najde, zmatek v objednaných polévkách, Honza bohužel tak dlouho vybíral, až si z celého jídelního lístku vybral zrovna jídlo, které neměli, tak třeba příště. Rozmrzáme a na všech je vidět únava. Eliška se rozhodla nám posezení zpestřit a na čajovou svíčku si položila výkres. „Hoří, hoří“. Otec Viktor statečně plamen zdolá a svíčky raději sfoukneme. Je čas. Zaplatíme a vyrážíme směrem k domovům a teplu.Dnešní procházka nepatřila k nejdelším, ale v podmínkách, ve kterých jsme vyrazili, to bylo tak akorát. Obrovská pochvala patří všem třem nejmladším účastnicím. Elišce, Amálce a Johance. V mrazu a nepříznivém počasí statečně šlapaly v rámci svých možností a věřím, že příště s námi vyrazí znovu. Takže na příští akci na viděnou.
Nachozeno 7 km 27.1.16 Hanka
