K O L Í N

     Účastníci : Hanka a Petr Š., Líba, Jarča, Viktor, Milan

     Poslední akci roku 2016 jsem naplánoval tak, že jsem vynechal tradiční posezení  členů a příznivců OPATu v Ústí nad Labem. Místo toho jsem jako cíl výletu vybral město Kolín. Oslavit konec roku můžeme při dlouhé cestě vlakem a pak i v některé hospůdce v Kolíně. Nemoci a koneckonců i takto netradičně pojaté rozloučení s rokem způsobilo, že se tohoto zakončení sezóny zúčastnilo pouze šest turistů. Že nás nebude tolik jako v hospodě v Ústí, s tím jsem počítal, ale v duchu jsem kalkuloval alespoň s deseti účastníky. Nevadí. Výhoda spočívala v tom, že nebyl problém usadit se v restauraci i ve vlaku. O cukrárně ani nemluvě. V sobotu 17. prosince jsme tedy nasedli po půl deváté do vlaku a přes Litoměřice zamířili ku Kolínu. Petr nalil kalíšky slivovice a Hanka domácí likér. Obojí výborné. Když jsme se pořádně uvelebili, přišla průvodčí s tím, že ve Štětí přestupujeme  do autobusu, neboť je jakýsi problém na trati. Jak jsme se dozvěděli o něco později, šlo o vcelku tradiční předvánoční komplikaci Českých drah a to o sebevraha na kolejích. Prý byl ten den již druhý. Asi za pět  minut přijel autobus a my zamířili do Liběchova. Hanka ještě cestou pomáhala  starší paní se základní obsluhou dotykového mobilního telefonu. Asi jí vadilo, že telefon vyzváněl a paní do něj křičela haló. Než stihly zmáčknout zelené tlačítko - přijmout hovor, mobil zmlknul. A jsme v Liběchově. Nahrnuli jsme se do vlaku a pokračovali v cestě. Pomocí sms informuji Jarču, která na nás bude čekat ve Velkém Oseku, že máme zpoždění. Vlak se naštěstí necoural a my jsme do stanice Velký Osek přijeli jen se dvanáctiminutovým zpožděním. Vítáme se, pořizujeme úvodní foto a míříme po žluté značce do Libického luhu, což je nejrozsáhlejší lužní les v Čechách. Což píšu v zápise asi pokaždé, když tudy jdeme. Již to tam známe z cest do Poděbrad. Míjíme kultovní čerpací stanici, kde jsem si vždy koupil plechovku piva. Dnes ne. Na přechodu se málem srážíme s jakýmsi běžcem, který si byl dopoledne protáhnout plíce v místním velmi zahuleném prostředí. Někteří obyvatelé  pálí v kotlích  kde co. Máme přeci demokracii. Na rozcestí v lese se dáváme doleva směr Kolín. Je kolem nuly, země je naštěstí lehce promrzlá, protože jinak bychom se brodili pěkným bahnem. Jarča nás informuje o tom, že si ve vlaku zapomněla turistické hůlky. Vše řeší po telefonu, ale výsledek je tristní. Komunikace mezi oddělením "Ztráty a nálezy" a průvodčím vlaku je špatná, hůlky jsou pryč. Cestou není vidět ani živáčka, jen naproti přes Labe sedí v korunách stromů hejno kormoránů. Stromy pod nimi jsou pěkně bílé a není to jinovatkou. Jde se fajn, jen zima je vlezlá. Ještě jsme se nestačili aklimatizovat. Čaj a slivovička však hřejí. Míjíme soustavu úlů, kde je teď klid a tak bez obav hledám a nacházím kešku zvanou Medová. Až před Kolínem na cyklostezce začínáme potkávat lidi. Například pána na procházce s asi osmi  psy - samozřejmě bez vodítka. Máme přeci demokracii. Hned zkraje Kolína je  vedle sebe asi pět fotbalových hřišť. Upozorńuji na tuto zajímavost, ale zbytek party zajímá již jen to, kdy si sedneme někam do tepla. Ještě jednou uhýbáme z trasy a jdeme se podívat  na Medvědy u Kolína - Pojďte pane, budeme si hrát. Samotné dřevěné sochy medvědů jsou už fuč, pomník z kamene z roku 2010 je na místě, tak si ho fotíme. Pohádka z našeho dávného mládí se všem jistě vybavila. Hlášky z pohádky na https://www.meteleskublesku.cz/?movie=27  Od medvědů míříme na místní zimní stadion, kde je restaurace. Ale ouha. Obsluha v restauraci byla prostě tragická. Objednali jsme si a tím to haslo. Žádný dotaz, zda budeme jíst, nebo zda ještě něco nechceme. Přijít nás zkasírovat se paní uráčila až když byli všichni oblečení a odcházeli. Tak tam už nikdy. Že by EET ? Vše bylo o to smutnější, že tam točili výbornou plzeň s pečetí kvality. Alespoň jsem se byl podívat na ledovou plochu, kde mužstvo Kladna -  starší dorost,  rozdrtilo místní 11 : 3.  Přes lávku se dostáváme na Kmochův ostrov, kde se nachází 4 m vysoká rozhledna Maják z roku 2015. „Úžasná“ výška a ten rozhled. Zajímavé je, že rozhledna téhož jména stojí již čtyři roky na Moravě.  Po dalších mostech a šnekovitém schodišti se přesouváme do centra Kolína. Restaurace Budvarka je zavřená, jdeme do hospody U Tří Mouřenínů. Vypadá celkem stylově, nachází se ve sklepě. Obsluha je o dost lepší než na zimáku, jen podmíráky u piva zamrzely. Najíme se a míříme tradičně do cukrárny, kterou jsme zahlédli cestou na náměstí. Jsme v ní sami, ale to nevadí, nemáme totiž času nazbyt. Katedrálu sv. Bartoloměje, rozhlednu Vodárna a další pamětihodnosti si necháme na další návštěvu Kolína. Na nádraží míříme nejkratší cestou, tedy zkrze obchodní centrum Futurum. Je tam o dost víc lidí než venku u Labe. Na nádraží vidíme, že České dráhy nezklamaly a všechny vlaky mají zpoždění. Od deseti do padesáti minut. Loučíme se s Jarčou a jdeme si sednout do vlaku. Na rozdíl od ranního spoje není ve vagonu teplo, takže si cestu užíváme. Naštěstí se už žádný sebevrah na naší trati nekonal a tak jsme něco málo po 19. hodině v Ústí. Dnes se vyhodnocení v nějaké místní nálevně nekonalo, každý toho měl po 14 kilometrech v zimě docela dost. Tímto se tedy loučíme s rokem 2016 a v lednu se budeme těšit na viděnou na dalším pochodu.

Milan  19. prosince 2016