Pustý zámek a Jehla

Účastníci: Viktor, Martin II., Hanka, Líba, Dáša

                Na sobotu 27.2.2016 Milan naplánoval oddílovou akci v okolí České Kamenice. Protože mu bohužel v práci dali za odměnu sobotní směnu, nemohl se akce zúčastnit. Zaskočil jsem tedy za něj a ujal se vedení výšlapu. Počasí slibovalo pěkný den, očekával jsem solidní účast turistů. Na hlavním nádraží v Ústí nad Labem jsme se v sobotu ráno sešli ve čtyřech, v Děčíně nás Martin II. doplnil na pět. I na poslední akci (Čelákovice) se sešlo pět účastníků, vypadá to, že počty oproti loňsku trochu poklesly. Ovšem jsem optimista, jak se oteplí, přijde kamarádů určitě víc. Na druhou stranu i při menším počtu účastníků jsou akce vydařené. Měl jsem nedávno narozeniny, každý účastník tedy ve vlaku dostává koblihu a popíjíme bylinný likér Magister. Než se nadějeme, před devátou hodinou vystupujeme v Horní Kamenici a můžeme vyrazit na trasu.Scházíme mezi domy k říčce Kamenici, kde se napojujeme na červenou turistickou značku. Hanka u jedné ze zahrádek prosí páva, aby jí ukázal ocas. Není dobrá diplomatka, odchází s nepořízenou. Procházíme pod viaduktem a u železniční trati si prohlížíme zajímavý skalní útvar Hrnčíř (osaměle stojící pískovcová skála, která zde zůstala zachována při stavbě trati). Červená značka nás vede na vyhlídkové místo, kde koukáme na solární elektrárnu. Poté pokračujeme vzhůru do bukového lesa, kde po vrstevnici obcházíme Břidličný vrch (499 m n. m.).  Po chvíli scházíme dolů k trati, silnici a říčce Kamenici. Na skále u řeky si prohlížíme pěkné rampouchy. Na protějším břehu se na znělcovém ostrohu (405 m n. m.) již tyčí první dnešní cíl – Pustý zámek. Pustý zámek původně tvořil se sousedním Břidličným vrchem souvislé těleso, ale říčka v něm postupně vyhloubila úzkou skalní soutěsku, která dnes oba útvary odděluje.   Na ostrohu je zřícenina hradu Pustého zámku, neboli Fredevaldu (založen byl zřejmě ve 2. polovině 14. století, jedná se o menší šlechtický hrad, který zajišťoval ochranu vzdálenějších partií panství a zájmů kamenického panství, k vidění je dochovaná patrová obvodová zeď dolního hradu a dobře čitelný půdorys). Stezka vedoucí na skálu není původní, byla upravena až roku 1890 českokamenickým horským spolkem, který také zřídil vyhlídku na vrcholu. Kolem bývalé hájenky stoupáme k rozcestníku, odkud pokračujeme ke zřícenině. Celkem v pohodě se vyškrábeme nahoru a rozhlížíme se po okolí, výhled je parádní. Vidíme například vrch Herdstein (471 m n. m.) či vzdálenější kopec Střední vrch (593 m n. m.). Po sestupu svačíme u kouzelného ubrousku, který reagoval na známé heslo: „ Prostři se!“. Důkaz je v pořízené fotodokumentaci. Po občerstvení pokračujeme dále po červené turistické značce lesem kolem mysliveckých posedů v různém stavu zchátralosti a přes pastviny, které jsou naštěstí bez skotu. Vyplašíme stádečko srnek a Bivoj Martin nepřijímá výzvu holek, aby jim nějakou chytil. Není to žádný zabiják, jak by se podle výbavy zbraní dalo soudit. Nechal je běžet a ušetřil je. Nedaleko vsi Líska dávám jablko starému běloušovi a koukáme na místní dominanty: Zlatý vrch (657 m n. m.) a Studenec (737 m n. m.), kde je rozhledna, kterou jsme sice již s oddílem v minulosti navštívili, ale určitě se na ní podíváme opět. Procházíme Lískou, prohlížíme si stavení a část trasy jdeme po silnici, kde je docela provoz. Tento úsek není nic moc. Naštěstí po chvíli míříme opět na pastviny a do lesa. Začínají se objevovat různé skály a skalky, u jedné zajímavé si dáváme pauzu a něco na zub. Les je hustší, skály divočejší a my se po kratším stoupání dostáváme k výletnímu a poutnímu místu zvaném Bratrské oltáře. Podle lidových vyprávění se zde v letech 1515 – 1614, kdy panství ovládala protestantská šlechta, tajně scházeli katolíci. Naopak po Bílé hoře se zde měly konat obřady protestantů. Podle jiných zdrojů bylo místo jako poutní zřízeno až roku 1867 a v roce 1887 zde byla umístěna bohatá výzdoba včetně soch a oltáře. Můžeme si zde prohlédnout i nainstalované kopie obrazů původní křížové cesty z konce 19. století. Je to tu pěkné, jako zpestření zde jsou dva bezdomovci, kteří vypadají, jako by zrovna vstávali. Vybaveni moc nejsou. Buď jsou otužilí, nebo mají věci na nocování schované někde poblíž. Rozhodujeme se, jak budeme putovat dál, zda po modré (Jehla) jak plánoval Milan, či po žluté turistické značce (Žába, Ponorka). Volbu nám usnadní bezdomovci, kteří se vydávají po žluté značce. Volíme tedy původně plánovanou modrou. Pohodovou lesní cestou se dostáváme k poslednímu dnešnímu cíli, kterou je vrch Jehla (478 m n. m.). Jedná se o dvouvrcholový čedičový kopec, z jehož jihozápadního vrcholu vybíhá úzký skalnatý hřbítek, který je tvořen špičatými čedičovými skalisky, podle nichž byl vrch zřejmě pojmenován. Na skalách je dobře vyvinutá sloupcová odlučnost. Upravená stezka vede po temeni hřbítku na malé vyhlídkové skalisko se zábradlím, zpřístupněné roku 1879. V roce 1885 postavil českokamenický okrašlovací spolek na chráněném místě u výstupu na Jehlu chatku, která však dnes již neexistuje. Nižší nepřístupná skála vedle vyhlídky se nazývá Trubač. Protože je dnes dobrá viditelnost, prohlížíme si Českou Kamenici a její okolí z ptačí perspektivy. Následuje sestup do městečka. Míjíme vyhlídkový altán a zajímavý betonový útvar na mapě označený jako poslední těžební sloup. Zapátral jsem na netu a dozvěděl se, že by se mělo jednat o sloup lanové dráhy pro dopravu odtěženého čediče z nedalekých lomů, pravděpodobně z oblasti přímo pod Jehlou. Uprostřed sloupu bylo kolo (kladka). Ovšem je to jen pověst, pravda může být úplně jiná. Kolem domova důchodců, který vypadá jako malý zámek přicházíme k restauraci Starý klub. Dovnitř nejdeme je pro lehce zablácené turisty moc nobl. Pokračujeme na náměstí, kde okukujeme další restaurace. Nakonec končíme v restauraci U Slunce. Obsluha příjemná, jídlo i pití dobré, jsme s výběrem spokojeni. Času máme tak akorát, abychom stihli autobus před třetí hodinou. Budeme zřejmě doma celkem brzy, což oceňuje hlavně Hanka, která má večer ještě jednu akci. Přesouváme se na zastávku, kde již čeká několik lidí. Autobus má zpoždění, jsme lehce nervózní, protože na vlak bychom se již přesunout nestačili a dvě hodiny čekat na další se nám nechce. Konečně jsme se dočkali, náš spoj přijíždí. Cesta trvá opravdu chvíli a my vystupujeme před hlavním nádraží v Děčíně. Za pár minut nám jede osobák, takže se loučíme s Martinem a odjíždíme do Ústí nad Labem. Dnes se vyhodnocovací posezení u piva či vína konat nebude. Většina nás vystupuje dřív než na hlavním nádraží (Neštěmice, Krásné Březno). Zřejmě poslední zimní akce skončila. I když jsme dnes nenašlapali tolik kilometrů (jen cca 13), viděli jsme spoustu zajímavých míst. Počasí též vyšlo a docela jsme se zasmáli. Někteří z nás se smáli všemu podobně jako předchozí výlet v Čelákovicích. Bohužel psaný projev nemůže zprostředkovat pohodovou atmosféru výletu. Aby nám uvěřili i někteří nevěřící Tomášové a spol., budou muset někdy vyrazit s námi. Mějte se všichni co nejlépe a na nějaké další oddílové akci na viděnou.

                       Zpracoval: Vik   3.3.2016