Kahleberg

Účastníci: Viktor, Dáša, Hanka, Eliška, Milan

     Původně jsem měl na tento den připravenou trochu jinou akci, ale nakonec jsme se rozhodli plán změnit a myslím, že jsme udělali dobře. Start výpravy byl naplánován na hezkých 10.30 hod. a startovalo se od zimního stadionu. Jelikož nás bylo pět, naskládali jsme se do jednoho auta a vyrazili směr Cínovec. Předtím se však posvačil výborný perník, který pekla Eliška za asistence babičky. Bylo teplo a slunečno, tudíž oblečeni jsme byli letně. Cestou jsme si vyměnili nejdůležitější informace typu kdo, kdy a kam jede na dovolenou, či odkud se z dovolené vrátil. Vzpomněli jsme i na kamarády a kamarádky, co nemohli být dnes s námi. Za slabou půlhodinku jsme vystoupili na parkovišti u hotelu Krušnohorský Dvůr. Tady bylo o několik stupňů chladněji, přesto příjemné teplo. Byl dojezen perník a mohlo se vyrazit vstříc nepoznanému. Pár metrů přes louku a jsme v Německu. Cestou jsme obdivovali domky, které měli střechy porostlé travou a lučním býlím. Na jakémsi parkovišti jsme narazili na starou vojenskou polní kuchyni. Dáša nakukovala do jejích útrob, zda tam ještě nezůstali nějaké dobroty. Třeba pravý německý eintopf. Po pár metrech jsme uviděli auto Mustang v barvě světle zelené. Jelikož auto ladilo s tričkem Dáši, byla u auta vyfocena. Cestou nás míjeli turisti čeští i němečtí. Většina pozdravila, někteří, hlavně němečtí soudruzi jen valili oči a nepozdravili. Cyklistů nás míjelo taky dost, z 99 procent na elektrokolech. Hlavně u dětí nás to překvapovalo. V jednu chvíli na nás z boční cestičky vyskočil jakýsi divý muž s červeným batohem. S kloboukem a vousy spletenými do copu vypadal zajímavě. Minuli jsme biatlonový areál, kde se konají nejrůznější soutěže, považte v biatlonu. Slunce pálilo a tak jsme byli rádi, když jsme došli na vyhlídku Kahleberg. Bylo na ní dost lidí, ale jednu lavičku jsme pro sebe urvali. Byl z ní hezký výhled, hlavně do německého vnitrozemí. Jelikož byl opar, do Drážďan jsme nedohlédli. Po vydatné svačině (sýroví šneci) a trochou fotografování jsme pokračovali dál. Cesta se stala kamenitou, několikrát jsme zakopli. Ač se to nezdá možné, i tudy se valil cyklista. Samozřejmě na elektrokole. Cestou jsme posbírali něco jahod a osvěžili si ruce v ledovém potůčku. Hanka rozdala pár bonbónů. Některé dobré a pak ty co tolik nechutnaly. Ale i ty bylo nutno vycucat. Když už síly ubývaly, kde se vzal, tu se vzal, turistický přístřešek. Vypudili jsme z něj německý párek turistů a byl náš. Milan s Dášou šli prozkoumat okruh místními blaty. Jelikož je placený, vzali jsme to protisměrem zadarmo. Došli jsme zhruba do jedné třetiny, kde nás vyrušili proti nám jdoucí turisti. Tak jsme udělali otočku a šli fotit motýli na rostlinách. Odtud už to k autu nebylo daleko. Po vyvětrání horkého vzduchu jsme nasedli a přemístili se do Dubí, do prodejny s názvem Vyplatíse. Po nákupních orgiích jsme popojeli k obchodnímu centru Olympia, kde proběhlo občerstvení formou kuřecích kousků, kachny po čínsku a masa se špenátem. Ještě jsme doplnili zásoby kapalin v potravinách a pokračovali jsme v krasojízdě. U zimního stadionu, který byl plný aut a dětí vracejících se z táborů, jsme se rozesadili do dvou aut a přejeli na Střekov. Na zahradě u Milana se pak odehrálo poslední dějství dnešního výletu. Jedlo se, pilo se, koupalo a povídalo. Ve večerních hodinách byla sešlost rozpuštěna a pomocí ochotného řidiče Viktora se všichni odebrali do svých domovů.

 Dnes nachozeno 8 horských km                             

  Milan