Mělník

Účastníci: Dáša, Míša, Ruda, Marie, Hanka, Milan, Líba

V neděli 13. června jsme se vydali na výlet do Mělníka. Restrikce okolo  koronaviru se zmenšili, budeme si moci i sednout na dvojku vína.  Start akce byl v 7.45 hodin na západním nádraží,  jen Milan a Marie přistoupili na Střekově. Ve vlaku je místa dost a tak jsme se usadili a vyjeli. Někdo snídal, někdo jen popíjel kávu. Nabídnul  jsem spolu s Rudou na ochutnání třešně. Chutnali. Někteří další členové naší skupiny jet bohužel nemohli, ač se do Mělníka těšili. Inu příprava na svatbu je náročná a nějaká kačka z DPMUL se taky hodí. Nu, snad někdy příště. Hanka,  protože ji trápí bolavá kolena jela až do Mělníka s tím , že se sejdeme ve vinařství.  My ostatní jsme  vystoupili  v Liběchově a vyfotili se před nádražím. Dášu zaujali žlutý růže z Texasu a hned jednu urvala. Pardon, utrhla. Jsem zvědav, jak dlouho ji bude bavit se s ní tahat. Po projití centrem Liběchova jsme vystoupali  na vrch s kostelem Sv. Ducha, který je zajímavý tím, že má na vrchu kostelní věže lebku s hnáty. Memento mori. Zde Dáša na XIV. zastavení  křížové cesty položila žlutou růži a mohli jsme pokračovat. Chtěl jsem si zkrátit cestu, ale zamotal jsem se na pozemku jakéhosi hotelu. Nakonec jsme museli na cestu prolézat dírou v plotě . Naše další cesta vedla po polních cestách i přes vesničku Vehlovice. Moc jsme se nezdržovali,  Hanka na nás čeká. Jen krátké pauzy na pití a vydechnutí. Přes Mlazice  jsme se dostali do Mělníka.  Sraz máme ve vinařství Lobkowicz.  Ještě před tím jsme posvačili na lavičkách u Labe. Ruda nabídl k osvěžení trnkovici, Marie pohankové karbanátky. Probíralo se i co má kdo za vzdělání,  já kontroval tím, že mám žízeň.  Dáša asi vinou únavy zadělala stoleček kávou, kterou vylila. Konečně přišla Hanka, jdeme do vinařství.  Součástí je i zahrada s posezením čehož jsme využili.  Pil se tramín i červené víno, obojí výtečné.  První část party vyrazila do centra s tím ,že si potřebuji dát kávu jako sůl.  My ostatní jsme vyrazili později, chtěli jsme na vyhlídku do věže kostela. Ve věži jsem již byl, ale to bylo o vinobraní a odpoledne, tudíž jsem z vyhlídky mnoho neměl. Tentokrát jsem si to vynahradil. Po duševním nasycení  bylo třeba občerstvit i tělo,  což se nejlépe dělá v kavárně muzea, která nabízí množství místních vín. Do Ludmily jsme nešli, zase tak suché vína nemusíme.  Opět jsme vzpomněli Viktora a jeho víno Divoch. Dáša se vrhla i na nějaké trubičky – inu kavárna. Sedělo se nám parádně, ale čas se nachýlil. Vyrazili jsme na nádraží a šťastně se dokodrcali až do Ústí, kde jsme se opět rozdělili a po skupinkách se odebrali do svých domovů.  

Dnes solidních 15 km a neurčené množství vín.