Slaný – Kvíc – Smečno

Účastníci: Dáša, Pítrs, Ruda, Viktor a já Milan

     Již podruhé v historii OPATu se mi podařilo nalákat kamarády na akci spojenou s poutí v mém rodném městečku Smečno. Já sám jsem odjel do Smečna již ve čtvrtek, abych všechno připravil a akce klapla. Zbytek týmu se za mnou vypravil v sobotu 31. července. Jeli vlakem z Ústí a po přestupu v Kralupech se v půl desáté objevili na nádraží ve Slaném. Jako správný hostitel jsem je měl přivítat chlebem a solí, ale museli se spokojit s tvarohovým řezem a malinami. Původně čistě pánskou akci nám zpestřila Dáša, jelikož nemohla odjet pryč, jak původně chtěla. Po snězení sladkostí jsme vyrazili po zelené turistické značce vstříc dobrodružství. Kamarád Pítrs šel pomaleji, neboť se solidně zdemoloval den předtím na nějaké oslavě narozenin. Slíbil však na akci přijít a slib dodržel. Tak to má být. Já šel nalehko bez batohu s tím, že lahvičku vody mi někdo vezme k sobě do batohu. Okolo rybníku jsme prošli do čtvrti zvané Habeš a odtamtud do Kvíčku, kde se mj. narodil můj táta, na což jsem neopomněl ostatní upozornit. Ti se věnovali hlavně sběru špendlíků a jejich pojídání. Než jsme se nadáli, stáli jsme ve Kvíci před místním vinařstvím, které jsme navštívili již loni. Hlavně David si návštěvu dlouho pamatoval (znečištěné potahy od vína opilých kamarádů). Vevnitř ve vinařství jsme si objednali a víno si odnesli ven ke stolu. Při ceně 2 dl za 18 Kč, nebylo dlouho nad čím dumat. Dumal jen Viktor, který chtěl nějaké sladší víno. Jelikož však nebyl v Mělníku a tudíž tu víno značky Divoch neměli, musel se spokojit se suchým Tramínem. První runda šla na Viktora, neb měl svátek. Díky, starý brachu. Další si již každý platil sám. Dáša s Rudou pozorovali rostlinstvo a teoreticky zahradničili. Pítrs vyprávěl o své moravské dovolené a já o tom, co je ve Smečně všechno za prvenství. Viktor pozoroval cvrkot. V nejlepším přestat, museli jsme zase dál. Pouť nepočká. Z Kvíce jsme po silnici došli do Přelíce, kde jsem ostatní upozornil na dřevěnou historickou zvonici. Za Přelící jsme ze silnice vešli na polní pěšinu a došli až do vsi Šternberk. Od roku 1801 až do začátku 20. století zde byly železité lázně. Jelikož dnes je zde sociální ústav, narazili jsme hned na několik obyvatel mdlého rozumu, a já musel ostatní přesvědčovat, že ve Smečně a okolí žijí i normální lidé a jistě je nečeká zážitek ala, Hory mají oči. Na to jsme si připili medovinou a vyrazili křepce dál. O půl hodiny později jsme vešli do Smečna. Jako první nás přivítal řopík (bunkr) a muzeum vojenské techniky. Naštěstí pánové moc neobtěžovali s vojenskými historkami, které jim jistě vytanuli na paměti při pohledu na khaki vozy. Dáša si zatím zašla individuálně prohlédnout koně. Však to byli také plemenní hřebci. Přes zámeckou zahradu se zajímavými sochami jsme došli až k zámku a vystoupali do věže obhlédnout okolí. Měli jsme štěstí, zrovna bylo vyfoukáno a parádní výhled. Ještěd, Bezděz, Milešovka, Krušné hory, Oblík, Raná a další kopce. Na věži jsem potkal i bráchu s manželkou. Po duševním nasycení bylo potřeba nacpat i nácka a tak jsme si zašli do hospody U Pilaře. Zelňačka a výpečky se zelím a se šesti uspokojili i největší jedlíky. Po dojedení a dopití jsme se zvedli a šli k Milanovi domů. Doma jsem všechny usadil na zahradě a šel chystat občerstvení. Kluci si vzali plavky, tak se mohli vykoupat v bazénu, Dáša, plavek s sebou nemaje, na ně jen smutně koukala. Jako náhradu dostala od mého bratra detailní přednášku na téma pestrý život radioamatéra. Díky Ivě a Petrovi jsem mohl ostatním nabídnout i domácí tiramisu a kávu. Pítrs chvilku zachovával dekorum, ale ze sedu přešel později do lehu na lavičku a nakonec se svalil do trávy. Jo, Bohemia sekt, ten je zrádný. Nedalo se nic dělat, ve čtyři hodiny jsme se zvedli a šli na autobus. Ten přijel se zpožděním, takže ve Slaném jsme šlapali přímo na nádraží. Luxusní cukrárnu a zmrzlinárnu si musíme nechat na příště a stejně tak si odpustit návštěvu restaurace Továrna s pivem Kruták a Salzberg a výtečným dominikánským rumem Bukanero, vhodným pro bukanýry (vám to mohu prozradit, jak kamarádi odjeli, do restaurace jsem zaplul a dal si večeři i pití pro bukanýry). Vlak jel naštěstí včas, takže jsem jen zamával kamarádům a obrátil svoje kroky směrem do Smečna. Dle posledních zpráv čtveřice z vlaku dojela živá a zdravá zpět do Ústí nad Labem. Dnes 10 km.

V Ústí nad Labem 1. 8. 2021 Milan