Proseč nad Nisou

Účastníci : Pítrs, Marie, Ruda, Míša a Milan

     V sobotu 26. června jsme podnikli další výpravu OPATu, tentokrát do Libereckého kraje. Byli sice i tací co se ošklíbali s tím, že liberecko moc nemusí, ale myslím, že i oni nakonec uznali, že okolí města  Reichenberg má co nabídnout. Přepravní společnosti nám to neusnadnili, do Liberce jsme jeli společností Arriva a z Liberce do Proseče Českými drahami. Tudíž se lístky kupovali nadvakrát, v Ústí na ČD a ve vlaku ty s Arrivou do Liberce. Protože pořád platilo, že ve vlaku je nutné mít na hubičce respirátor či ti největší rebelové roušku, muselo se vymyslet protiopatření. Jako vcelku přijatelné a příjemné řešení se mi jevilo, vzít do vlaku pár lahví Bohemia sektu a oslavit můj a Pítrsův svátek. Petr to viděl stejně a také do tlumoku vložil láhev ze Starého Plzence. Vybičoval jsem se a vzal i dvě skleničky. Kdepak plast. Vyplatilo se. Průvodčí byl sice pomalejší pavouk, neb většině lidí i prodával jízdenky, ale za Choraticemi jsme se dočkali. Po zakoupení jízdenek již nic nebránilo tomu otevřít sekt a připít si na bezstarostné mládí poprvé (.....až popáté ). Specielní rozkládací stolek na mě působil trochu vachrlatě a nemýlil jsem se. Byl jsem to já, kdo převrhnul sklenku s lahodným mokem. K čertu. Ubrousky vysušily vzniklou katastrofu a já mohl znovu dolít. Legrace se sektem nám vydržela v podstatě až pod Ještěd a cestu značně urychlila. Po takové snídani se to pošlape. Témata k hovoru byla také zajímavá, tím více, čím se láhve vyprazdňovali. Pamatuji si téma sambodrom. (Je to několik set metrů dlouhá ulice obklopená tribunami, z nichž diváci sledují průvod jednotlivých škol samby. Nejznámější je Sambódromo Marquês de Sapucaí ). V Liberci vyskakujeme z vlaku a já hledám nástupiště č. 2 s vlakem do města Szklarska Poręba.  Česky Sklářská Poruba, německy Schreiberhau. Jako komik jsem zmateně poskakoval po okolí, naštěstí mě jeden zaměstnanec drah správně nasměroval. 5 minut a už jsme jeli. Naše zastávka byla nedaleko, po deseti minutách jsme vystupovali. Úvodní fotka u zastávky byla povinností, spokojené tváře výletníku byli ještě plné sektu. A hurá do kopce. Cestou jsme dohnali nějakou místní paní a kontaktní Pítrs si s paní  počal vyměňovat informace. Nejprve o počasí a turistice, ale brzy se přešlo na politiku. I tam si hezky rozuměli. Na předání telefonních čísel nedošlo, na to jsem dohlédnul. Ještě bych poslouchal od nespokojených manželek, že mi oddíl zvlčel. Paní nás posílala trochu jinou cestou než jsem chtěl. Nehádal jsme se s ní, a jakmile zmizela v baráku, opět jsem oddíl navedl na svojí cestu. Kdo ví kam nás posílala ona. Možná ke všem čertům. Počasí bylo příjemné i když sýček Ruda věštil déšť. Při prudkém stoupání se nám Pítrs svěřil ( mezi lapáním po dechu ), že on teda Pítrsovu třicítku celou nepůjde. Ale to bychom se na to holenku podívali, vytahovat si nohavice, když brod je ještě daleko. Když jsme mu toto vyčetli, zasypal nás větou „pochoduj nebo zemři“. Na křižovatce lesních cest povoluji první krátkou přestávku. V mžiku máme v rukou kuřecí či fajnšmekři krůtí řízky, těstovinový salát a na spláchnutí i dobrotu pálenou z hrušek. Připili jsme si na svátek Milana, Petra a ještě jednoho pána. Cíl naší cesty je již nedaleko. Ještě si cestou prohlížíme ceduli o historii organizace Werwolf. No, vždyť jsme v Sudetech. A jsme tu. Rozhledna a restaurace Prosečský hřeben. O rozhlednu oddíl nejevil trestuhodně zájem, avšak terasa restaurace ho zaujala o poznání víc. Není divu. Z terasy byl krásný výhled do údolí a na protilehlý vrch Ještěd. Ihned byl vzpomenut architekt Hubáček a hlavně strýc našeho kamaráda Járy. Pan Otakar Binar, autor interiérů vysílače Ještěd. Na zdraví pane. Na popud paní z Proseče jsme si dali bramboráky, jen Marie šla do tataráku. Bramboráky nebyly vyloženě špatné, ale jedli jsme již lepší. Možnou odbornicí na toto by mohla být Míša, neb pochází z Kaplice (cmunda, chápete). Ale Míša se stravuje zdravě, tudíž k tomuto tématu nemá ty správné informace. Vedle ke stolu nesli pečené koleno, dle velikosti tipuji z mamuta. K pití si dáváme pivo, víno, kávu. Obsluhují nás dvě servírky, jedna, eufemisticky řečeno, trochu jižanského tipu. Po vydatném odpočinku pokračujeme dál. O rozhlednu opět zájem není a já sám už jsem na jejím vrcholu stál loni. Takže někdy jindy. A zase je 20 korun doma. Nyní jdeme po modré značce a musím s hanbou konstatovat, že jsem i já sešel z cesty a mírně bloudil. To je tím, že se pořád něco vyprávělo a jak se mozek zamyslel, orientační smysl šel do háje. S Rudou jsme velmi profesionálně diskutovali o škrobení a mandlování prádla, tak to není divu, že člověk přehlédne odbočku. Konečně jsme dorazili do Liberce. A už nás vítala přehrada Starý Harcov. Voda na jednom konci nevábná se nakonec zlepšila a mít plavky, věru smočili bychom v ní naše údy. Leč plavky zůstaly doma a za denního světla se nám pánům tzv. na Adama nechtělo a dámám na Evu také ne. Loni jsme byli lépe vybaveni – teda co se plavek týče. Na protějším břehu se jakýsi nudista koupal, leč zas tak blízko nebyl, aby byla možnost zhodnotit jeho....no, postavu. Letos jsme dali přednost posezení v místním plážovém baru a okukování okolí. Frčí tu  kultůra, hrála tu i moje oblíbená skupina E!E. Poslouchej.  Na přehradě čepovali plzeň a měli i nachlazené půllitry, což Pítrs uznale ocenil. Ale to druhý pivo už nebylo vono. No jo. Odborník na plzeň, ten musí být pořád nespokojen, to jinak nejde. Rozhodli jsme se, že pojedeme tzv. vo vlak dřív a tak nebyl čas na nějaké vysedávání. Hurá do města. Cestou jsme pořídili pár zajímavých záběrů jako např. fotka s koulí a nebo selfie v zrcadle s nějakou pózou. Hlavně, že jsme zdraví. Jako hřeb dne jsem měl připravenou návštěvu  kultovní restaurace Puor Plaudit – značková plzeňská hospoda. I s vietnamskými papoušky na terase. Leč čas nás chytil za kou.. a na hospodu již čas nevyzbyl. Nu tak napřesrok až  půjdeme na Císařskou vyhlídku. Na nádraží jsme se nějak domotali a usedli spokojeně do vlaku. Cesta do Ústí již nebyla proložena sektem, což však část výpravy napravila v Ústí ve Španělské restauraci, kam jsme šli dnešní výlet vyhodnotit. 15 km okolím Liberce se myslím povedlo a my se můžeme těšit na nějakou další akcičku.

Ahoj, Milan    27.6. 2021