Okolí Dubé

Účastníci: Jirka a Jiřík, Terka, Míša, Pítrs, Ruda a Milan

     Výjimečný stav v Česku skončil, opět se může svobodně cestovat i mimo okres a tak toho využil i OPAT a uskutečnil další oficiální akci. Od té poslední v únoru již nějaký čas uplynul, ale nebojte se, neoficiálních akcí bylo i v té mizerné době více než dost a nohy ani hrdla nezaháleli.  Protože jsem musel v sobotu 8. května na noční a bylo mi jasné, že nebudu moci okoštovat žádný alkoholický nápoj, vymyslel jsem na tento den autovýlet do okolí městečka Dubá. Prosím neplést s Dubím. Stejně jsme měli z loňska Dubou v plánu, tak co. Sešli jsme se v devět hodin u Krajského soudu. Když jsem dojel s vozem na start, okolo svého auta se už procházel Ruda a viděl jsem i Míšu. Po chvíli přiburácel za hlasité hudby skupiny Orlík Pítrs. Tak jako vždycky, poslední dorazila Terka s Jirkou a Jiříkem. Jsme komplet, nikdo další se již nepřidá. Sedm osob a čtyři vozy. Parádní kombinace. Auto vzal nakonec Milan a Jirka s Terkou, takže jedeme dvěma vozy. Počasí vypadá nejlepší za posledních 14 dní, snad nám to nakonec vyjde. Jaro se letos zatím opravdu nepředvedlo. Slabá hodinka nám na cestu stačila a tak kolem desáté hodiny vystupujeme v městečku Dubá. Jirka nabízí hlt slivky z budíku – jemně si lokám. Nahodili jsme na záda batohy a na náměstí se vyfotili i s čarodějnicí, co tam zbyla ze strašidelné stezky. Po modré značce se přesouváme k části Nedamov. Jdeme okolo sklípků vykopaných v pískovcových skalách, kterých je v Dubé dobrých padesát. Cestou míjíme další strašidelné výjevy. Netopýři, pavouci, umrlci, šnečí ulity na provázcích.  Děti si to asi posledního dubna dost užívaly. V Nedamově jsme narazili na nějaké závody ve sportovním rybaření, všichni tam mávali pruty a vlasci jako o život. Bohužel hospoda vedle rybníka Černý byla zavřená. Tak se alespoň nasvačíme u stolu jako lidi a pozorujeme cvrkot. Naše další cesta vede okolo tzv. mokřadu Liběchovka. Stromy popadané v bažině, všude mokro. My naštěstí kráčíme po silnici. Každá rovina však jednou končí a naše cesta začne strmě zvedat po starých pískovcových schodech. Dorážíme do Panské vsi, kde se nachází ionosférická observatoř. Observatoř se podílí na americkém projektu, který zkoumá radiační pásy planety. Sice nevím co to je, ale zní to zajímavě. Zajímavější je nedaleká rokle, do které jsme strmě klesli a na jejímž konci se objevil jeden z mnoha tzv. řopíků. Betonový bunkr vypadá opuštěně a Jirka se ho chystá prozkoumat zevnitř, což některé z nás neláká. Zbytek přemůže klaustrofobický záchvat a jde se podívat taky. S váma bych bando nechtěl zkoumat pohřební komory v pyramidách. Opět jsme na silnici a na rybníku Roprechtice pozorujeme na vodě domečky. Prý jsou pro ptáky nebo pro skřítky. Asi pro skřítky s ptáky. Za rybníkem uhýbáme na červeně značenou cestu a lesem kráčíme nejprve po rovině a nakonec do kopce do vsi Dražejov. Na návsi usedneme ke stolu ke svačince a pořád se něčemu smějeme. To nenechá chladným jednoho místního hejhulu, který má starost, kdy už půjdeme dál. No, no, už jdeme. O kousek dál na nás čeká v lese vyhlídka na horu Říp. Je vidět teda jen vršek. To za osadou Nedvězí nás na kopečku stejného jména čeká hezký kruhový výhled, i když viditelnost není úplně dokonalá. I tak ale vidíme dost. V těchto místech byli před 16 lety položeny základy oddílu OPAT. Tak snad zase za 16 let….. Cestou z kopce navštívíme ještě symbolický hřbitov horolezců a po zelené značce se ubíráme pomalu k cíli. Pítrs nám líčí krásy moravské země, hlavně víno a ženy. U sochy sv. Prokopa si připomeneme dávnou vraždu, která se stala základem básně Máj. A už se před námi otevřel výhled na Dubou. Přeploužíme se po zatravněném poli a okolo čtvrté hodiny jsme u aut. V místním rákoska krámu se odměníme tu nanukem, tu čokoládou. Dnešních 15 kilometrů nám dalo docela zabrat. Jak by řekl agent Bláha, pane kapitáne, dneska jste zcela z formy. Nevadí, forma bude. Naskáčeme do aut a hurá směr Aussig an der Elbe. Tak ahoj zase příště.

Milan 10. 5. 2021