6.února  2021 bylo obzvlášť nevlídné počasí. Respektive na toto datum bylo nevlídné počasí nahlášeno. Proto se většina účastníků vylekala a zúčastnili se jen otrlí jedinci. Já sám jsem dorazil na střekovské nádraží v 6.45 hod. a nebyl na něm ani jeden kamarád. Vlak ze západního nádraží se objevil v 6 hod. 52 minut. Ve vagonu na mě valilo oči pár kamarádů. Super, nepojedu sám. Ihned sundávám bundu a vyndavám láhev kořalky. Předhonila mě Marie a hlavně pan vlakvedoucí.  Pan vlakvedoucí dlouze zkoumá jízdenky ČD a pak nám rozvláčně líčí, že kdybychom si koupili jízdenku DUK a ve smart mobilu měli aplikaci PID, k tomu data a trochu fištrónu, ušetřili bychom 122 Kč. Usmívám se a potlačuji nutkání ho kopnout do koulí. A v prodejně jízdenek nám to říct nemohli ? ČD is death. Platím předražené jízdné a levačkou hrabu po láhvi s hruškovicí. Marie vyndavá láhev sektu – extra brut Radyně a nalévá každému kdo chce, pěknou lampu. Paráda, po akci jízdenka to chce spláchnout. Když se vzpamatujeme z ČD šoku, již klábosíme tradičně. Ani se nenadějeme a jsme v Poděbradech. Na nádraží na nás čeká Vlasta, který vlakem dorazil z HK. Společně se odebéřeme na náměstí , kde si v obchodě u muže se šikmýma očima kupujeme pivo z Plzně. Pítrs spláchne divnou pachuť po včerejšku, kterou dostal po dosledování seriálu Fargo 2. Z oblohy se počal volně snášet sníh.  Ostatním jsem slíbil hlt tekutiny zvané Poděbradka a proto je směřuji k místu zvanému Letní lázně. Plni energie jsme vrazili do foyer letních lázní, ale pramen je tzv. mimo provoz. Ale, k čertu. Jdeme tedy na místo č. 2, což je pramen na Riegrovém  náměstí.  Paráda. Kapalina teče. Chystáme si nádoby typu kelímek, zlatokopův hrnek, hubu či malou láhev. Chladná, perlivá a chutná voda se každému zamlouvá. Až se budeme vracet, ještě si nabereme, slibujeme si. Minuli jsme několik tzv. běžných obchůdků a Pítrs dostal chuť na uzeninu. Jdeme tedy do místního obchodu a kupujeme si  extra dlouhou a silnou klobásu. Tvarově  i chuťově je výtečná, neprohloupili jsme. Míjíme domek s cedulí, že se zde pár let flákal jakýsi S.K. Neumann. Po pár metrech vidíme i jeho bustu. Na to dlabeme a jdeme dál. Vedle nás se tyčí zajímavý, funkcionalistický vodojem. Větší dojem na nás udělal turistický přístřešek, pod který jsme se schovali a pak popíjeli silné lihoviny. Nedá se nic dělat, musíme jít dál. Sníh nás zasypává, ale pořád lepší než déšť. Cesta je dost tragická, bláto se válí zleva doprava. Volá nám velitel a ptá se na podrobnosti. Líčím snahu nového člena vybrat rychle poplatky. Je pochválen, nemilosrdně vybírá peníze od vlastní rodiny. Bude to dobrý člen. Za hustého sněžení docházíme pod netypický most přes Labe a civíme na soutok Cidlina – Labe. Tam se psali dějiny. Slovy hulváta, Slavníkovci tam před cca 1 000 lety dostali přes piču. Ale je rok 2021 a my jdeme dál. Cesta je příšerná, jako by tam projelo 6 Kamazů a Loprais se slovy „Hele, černoška z Roudnice jde vpravo,“  a od Pokory se dočkal normální reakce. „Ona jedna je docela plochá a sjízdná, ta druhá moc ne, no...“Prostě cesta nic moc. Za hustého sněžení jsme se dohrabali na začátek Poděbrad. Čekal na nás hřbitov a cukrárna. Hřbitov byl dílem jakéhosi Fanty, což byl architekt, který projektoval i hlavní nádraží v Praze a je po něm pojmenovaná kavárna. Fantova kavárna v Praze je pojem, bohužel, hlavně mezi buzeranty. Hřbitov v Poděbradech patří mezi mistrova méně známá díla. Po chvíli nalézáme hrob pana Bohumila Říhy. Honzíkova cesta. Kdo nezná, je buď mladý a nebo tupý a nebo liberál. Opouštíme hřbitov a jdeme k cukrárně. Marie nám slibuje, že si možná sedneme a dáme dorta. Bohužel. Majitel je neoblomný a se slovy – naproti z pumpy mě udávají, nás vyhazuje. Tak jdi k čertu, darebáku. Chci si v cukrárně koupit dort a nebo kávu, ale kamarádi mě zrazují slovy, přece se nebudeš ponižovat. Hm, tak nic. Naproti u pumpy si alespoň kupuju netradiční 750 ml velkou plechovku Pilsner Urquell. Dorazili jsme do Poděbrad a jdeme si koupit pivo do pivnice Poděbradský zdroj. Všichni byli obslouženi v klidu až na Marii, zde došlo ke konfliktu. Odtud se odebíráme na náměstí, kde se fotíme s Jiřím z Poděbrad a dáváme si svařák u postaršího pána na náměstí. Zde proběhlo vše v klidu. Opět se nacházíme u Riegrova pramene a napájíme se poděbradkou. Marie jde pro dva závitky k vietnamcům a opět dochází k problémům. Dnes nám to nějak v Poděbradech nesedí. Rychle nakupujeme v Penny a přesunujeme se na nádraží, odkud vyprovodíme Vlastu a v 15.30 hod. se vydáváme na dlouhou cestu do Ústí, kde po 17 hod. vystupujeme a rozcházíme se do svých domovů.

Dnes  15 km   Milan

     6.února  2021 bylo obzvlášť nevlídné počasí. Respektive na toto datum bylo nevlídné počasí nahlášeno. Proto se většina účastníků vylekala a zúčastnili se jen otrlí jedinci. Já sám jsem dorazil na střekovské nádraží v 6.45 hod. a nebyl na něm ani jeden kamarád. Vlak ze západního nádraží se objevil v 6 hod. 52 minut. Ve vagonu na mě valilo oči pár kamarádů. Super, nepojedu sám. Ihned sundávám bundu a vyndavám láhev kořalky. Předhonila mě Marie a hlavně pan vlakvedoucí.  Pan vlakvedoucí dlouze zkoumá jízdenky ČD a pak nám rozvláčně líčí, že kdybychom si koupili jízdenku DUK a ve smart mobilu měli aplikaci PID, k tomu data a trochu fištrónu, ušetřili bychom 122 Kč. Usmívám se a potlačuji nutkání ho kopnout do koulí. A v prodejně jízdenek nám to říct nemohli ? ČD is death. Platím předražené jízdné a levačkou hrabu po láhvi s hruškovicí. Marie vyndavá láhev sektu – extra brut Radyně a nalévá každému kdo chce, pěknou lampu. Paráda, po akci jízdenka to chce spláchnout. Když se vzpamatujeme z ČD šoku, již klábosíme tradičně. Ani se nenadějeme a jsme v Poděbradech. Na nádraží na nás čeká Vlasta, který vlakem dorazil z HK. Společně se odebéřeme na náměstí , kde si v obchodě u muže se šikmýma očima kupujeme pivo z Plzně. Pítrs spláchne divnou pachuť po včerejšku, kterou dostal po dosledování seriálu Fargo 2. Z oblohy se počal volně snášet sníh.  Ostatním jsem slíbil hlt tekutiny zvané Poděbradka a proto je směřuji k místu zvanému Letní lázně. Plni energie jsme vrazili do foyer letních lázní, ale pramen je tzv. mimo provoz. Ale, k čertu. Jdeme tedy na místo č. 2, což je pramen na Riegrovém  náměstí.  Paráda. Kapalina teče. Chystáme si nádoby typu kelímek, zlatokopův hrnek, hubu či malou láhev. Chladná, perlivá a chutná voda se každému zamlouvá. Až se budeme vracet, ještě si nabereme, slibujeme si. Minuli jsme několik tzv. běžných obchůdků a Pítrs dostal chuť na uzeninu. Jdeme tedy do místního obchodu a kupujeme si  extra dlouhou a silnou klobásu. Tvarově  i chuťově je výtečná, neprohloupili jsme. Míjíme domek s cedulí, že se zde pár let flákal jakýsi S.K. Neumann. Po pár metrech vidíme i jeho bustu. Na to dlabeme a jdeme dál. Vedle nás se tyčí zajímavý, funkcionalistický vodojem. Větší dojem na nás udělal turistický přístřešek, pod který jsme se schovali a pak popíjeli silné lihoviny. Nedá se nic dělat, musíme jít dál. Sníh nás zasypává, ale pořád lepší než déšť. Cesta je dost tragická, bláto se válí zleva doprava. Volá nám velitel a ptá se na podrobnosti. Líčím snahu nového člena vybrat rychle poplatky. Je pochválen, nemilosrdně vybírá peníze od vlastní rodiny. Bude to dobrý člen. Za hustého sněžení docházíme pod netypický most přes Labe a civíme na soutok Cidlina – Labe. Tam se psali dějiny. Slovy hulváta, Slavníkovci tam před cca 1 000 lety dostali přes piču. Ale je rok 2021 a my jdeme dál. Cesta je příšerná, jako by tam projelo 6 Kamazů a Loprais se slovy „Hele, černoška z Roudnice jde vpravo,“  a od Pokory se dočkal normální reakce. „Ona jedna je docela plochá a sjízdná, ta druhá moc ne, no...“Prostě cesta nic moc. Za hustého sněžení jsme se dohrabali na začátek Poděbrad. Čekal na nás hřbitov a cukrárna. Hřbitov byl dílem jakéhosi Fanty, což byl architekt, který projektoval i hlavní nádraží v Praze a je po něm pojmenovaná kavárna. Fantova kavárna v Praze je pojem, bohužel, hlavně mezi buzeranty. Hřbitov v Poděbradech patří mezi mistrova méně známá díla. Po chvíli nalézáme hrob pana Bohumila Říhy. Honzíkova cesta. Kdo nezná, je buď mladý a nebo tupý a nebo liberál. Opouštíme hřbitov a jdeme k cukrárně. Marie nám slibuje, že si možná sedneme a dáme dorta. Bohužel. Majitel je neoblomný a se slovy – naproti z pumpy mě udávají, nás vyhazuje. Tak jdi k čertu, darebáku. Chci si v cukrárně koupit dort a nebo kávu, ale kamarádi mě zrazují slovy, přece se nebudeš ponižovat. Hm, tak nic. Naproti u pumpy si alespoň kupuju netradiční 750 ml velkou plechovku Pilsner Urquell. Dorazili jsme do Poděbrad a jdeme si koupit pivo do pivnice Poděbradský zdroj. Všichni byli obslouženi v klidu až na Marii, zde došlo ke konfliktu. Odtud se odebíráme na náměstí, kde se fotíme s Jiřím z Poděbrad a dáváme si svařák u postaršího pána na náměstí. Zde proběhlo vše v klidu. Opět se nacházíme u Riegrova pramene a napájíme se poděbradkou. Marie jde pro dva závitky k vietnamcům a opět dochází k problémům. Dnes nám to nějak v Poděbradech nesedí. Rychle nakupujeme v Penny a přesunujeme se na nádraží, odkud vyprovodíme Vlastu a v 15.30 hod. se vydáváme na dlouhou cestu do Ústí, kde po 17 hod. vystupujeme a rozcházíme se do svých domovů.

Dnes  15 km   Milan