Stříbrný rybník aneb hladový výlet

Účastníci : Líba, Pavla, Honza, Johanka, Amálka, Lucka, Pítrs, Terka, Jirka, Eliška,Viktor a Milan

     Na neděli 3. června jsem naplánoval výlet z Adolfova do Libouchce. Protože šli i děti, zvolili jsme dvě nástupní místa akce. V 8.40 hod. jsem nervózně pobíhal okolo budovy Policie u divadla, protože odtamtud měl odjíždět bus č. 20, který nás měl odvézt do Adolfova. Budovu však rekonstruují, odjezd busu je jinde. Naštěstí místo nalézám o cca 50 m dále spolu s Líbou, která tam již čekala. Vyhlížím další turisty, ale nikdo nejde. Volám tedy Viktorovi, ten jede, ale až v další vlně a počká na nás u Stříbrného rybníka. Na poslední chvíli přichází Terka s Jirkou a cyklobus už taky přijíždí. Je poloprázdný. Zatím. Uvelebíme se na čtyřce a vyrážíme. Další zastávka je Chlumec, kde přisedá Pítrs s Luckou. Byli včera v Knínicích na grilovačce, tak toho využili a nastupují tady. Zde už přistupuje cyklistů více, jeden se i s kolem nacpe přímo do autobusu. Asi se bojí o drahé kolo. Tak má na něm jezdit a ne se s ním nechat vláčet autobusem. Se zpožděním dorážíme do Adolfova. Od místní restaurace vyhlíží obsluha. Využíváme toho a občerstvujeme se. Obsluha má ruský přízvuk, ale je ochotná a i občerstvení je vcelku dobré ( polívka, párek, pivo, káva a tak ). Zdržíme se jen chvilinku, kamarádi na nás čekají. Počasí je takové nijaké, fouká chladný vítr a vypadá to na déšť, ač je zrovna ( jaro 2018 ) velice suché a horké období. Lesem se jde pěkně, otevírají se nám zajímavé výhledy a přírodu tu působí víc zeleně než dole ve městě. Aby se šlo ještě lépe, nechám kolovat lahvičku Ouza. Lepší než mentolky, dech to spraví taky. Telefonát  od druhého týmu nás popohání a po nějaké době se setkáváme u Stříbrného rybníka. Viktor s Eliškou, Pavla, Honza, Amálka a Johanka už jsou netrpěliví, rádi by vyrazili hned. Jirka a Pítrs se chtějí ještě vykoupat. Já z toho zbaběle vycouvám s tím, že musím fotografovat. Voda je prý příjemná. První parta se zvedá s tím, že ji doženeme, což po nějaké době i činíme.  Celou dobu jdeme po červené a před rozcestím Panenská přecházíme i tunel Panenská, kterým proudí auta z Čech do Německa a opačně. Za rozcestím je zajímavý skalní útvar, okolo jsou postaveny dle střech zjevně drahá obydlí. Na jednom vlaje česká vlajka. Děti tu začínají upozorňovat na to, že mají hlad. Pokračujeme směrem k Libouchci, jdeme po rozlehlé louce, kterou křižuje množství cest. Vypadá to, že tu řádí vojáci. Děti opět upozorňují na hlad, dokonce se začínají dohadovat, koho ze skupiny snědí jako prvního. Padají různé návrhy. Na rozcestí Pod Horním lesem, které známe již z akce z dubna 2016, uhneme z červené a jdeme polní cestou přímo do Libouchce. Cesta polem bohužel zhorší alergii na traviny, která některé z nás trápí.  Projdeme okolo opraveného zámku v Libouchci i okolo stáda koní. Jsme v centru. Jedna hospoda je zavřená a ve druhé nevaří. Vypukne panika. Autobus jede až za dvě hodiny. Co budeme dělat ? Situace se posléze uklidní. Sedneme si do hospody kde nevaří, objednáme si pití a po částech se odchází do nedalekého krámku s potravinami. Potraviny se přináší do hospody a u stolu konzumují. Viktor se sice pro formu ptá obsluhy, zda to nevadí, ale v tu doby se již vesele konzumuje. Prý nevadí. Co má chudák holka dělat. A tak to lítá. Rohlíky, salát, sekaná, nanuky. Aby se neřeklo, kupuje se pár pytlíků křupek. Sedíme, žvaníme a ono to docela rychle uteklo. Je 15.55 hod. a autobus je tady. Naskládáme se do něj  a postupně z něj i vystupujeme. Poslední vystupují U divadla a Jirka, Milan a Terka jdou ještě do Café baru Pohádka na poslední pivo a uzavírají dnešní výlet.

Dnes 13 km ( 5 + 8 ).