Teplice

Účastníci: Viktor, Milan, Pavla, Líba, Honza M. 

 Na závěr prázdnin naplánoval Milan výšlap z Dubí na Komáří vížku a po hornické naučné stezce do Krupky. Ovšem protože se razantně mělo změnit počasí z veder na déšť, měl připravenu i záložní variantu. V sobotu 25.8.2018 jsme se ráno na hlavním nádraží v Ústí nad Labem sešli ve třech a za chvíli přijeli Pavla s Honzou přípojem z Lovosic. Pobavili nás úprkem k pokladně a koupí nového lístku. Ten co jim prodal průvodčí ve vlaku, byl špatný. Vše se úspěšně stihlo a my se měli na začátku akce alespoň o čem bavit. Vlak do Teplic jel včas a míst k sezení bylo dost. Kromě debat o ČD a jejích zaměstnancích jsme probírali i obě dnešní varianty akce. Nakonec vyhrála ta druhá, protože v Krušných horách mělo přes den pršet a ve městě se dá lépe před deštěm schovat (nejlépe do restaurace). Cesta vlakem uběhla rychle, vystupujeme v Teplicích a míříme na kafe do nedalekého Mekáče. Posezení nám zpestřil zákazník 111 vyvolávaný asi 10 krát. Bez úspěchu, zaplacené jídlo letělo do koše. Po občerstvení se proplétáme mezi domy, až se dostáváme na zelenou turistickou značku. Po ní přicházíme pod Doubravskou Horu. V místním lesoparku na stromech visí oznámení o zákazu vstupu do lesů. Jdeme tedy nahoru po silničce. Cesta se klikatí, není tak strmá, takže nám výstup nedělá problémy. Nahoře se rozhlížíme na všechny světové strany a pak se jdeme osvěžit do místního občerstvení. Hospoda i celý areál je zavřený, takže alespoň že funguje kiosek. Něco posvačíme, dešťová přeháňka nás zahání pod střechu. Netrvá naštěstí dlouho a my míříme zpět do města. Na parkovišti stojí výletní vláček, domlouváme se s řidičem a průvodcem. Místa mají, takže jako správní turisté se svezeme do centra Teplic. Jízda je zajímavá, trochu nadskakujeme, ale jinak paráda. Z repráčku se od průvodce dozvídáme i něco o zajímavých budovách kolem kterých projíždíme. Vystupujeme u obchodního centra a po zorientování míříme dál. Nyní nás čeká teplická čtvrť Letná s rozhlednou. Procházíme kolem lázeňských domů a restaurací, až přicházíme ke schodům, které vedou strmě vzhůru. To je mezi účastníky akce radosti. Statečně vypochodujeme po všech 238 schodech a jsme v parku Letná. Na jedné straně jsou pěkné rodinné domky, na druhé park s rozhlednou a restaurací. Máme smůlu je zde svatba, oba naše možné cíle má zabrané, takže se nerozhlédneme po okolí, ani se neobčerstvíme. Jdeme tedy dál až do restaurace U opiček. Moc se zde nezdržíme, podíváme se na apatické opice, dáváme rychlé pivo a míříme někam na jídlo, protože tady se nevaří. Restaurace nemůže moc vydělávat, neboť obsluha má problém vrátit správně drobné za tři piva. Milan má v plánu návštěvu minipivovaru Monopol, takže se vydáváme rovnou tam. V pěkné, opravené secesní restauraci je volno, takže si dáváme místní pivo (dobré) a někteří i jídlo (předražené). Plánujeme co dál a nakonec se rozhodujeme pro dřívější návrat domů. Již jsme toho dnes viděli i zažili dost. Na nádraží je to kousek, chytáme díky menšímu zpoždění vlak, s kterým jsme již nepočítali. V Ústí nad Labem jsme co nevidět a míříme na kratší vyhodnocení dnešní akce do restaurace Sahara. Posedíme, pokecáme. Na vlak domů jako první míří Pavla a Honza, poté odchází i Líba. My s Milanem ještě posedíme a vzpomínáme na starší oddílové dovolené a akce. Pivo je strašné, po prvním ho měníme za víno či rum. Dnešní operativně změněná akce se vydařila, nedaleké Teplice jsme si prohlédli v místech, která nikdo z nás moc nezná. Počasí až na jednu dešťovou přeháňku též vyšlo. Našlapali jsme cca 10 km a svezli se jako bonus i výletním vláčkem. Alespoň víme, co nás čeká, až se nepostavíme na nohy a budeme chtít něco vidět. Další oddílová akce bude zřejmě již podzimní, takže si užijte zbytek léta a někdy zase na viděnou.

                      Sepsal: Vik   28.8.2018

Teplice jsou lázeňské statutární město v Ústeckém kraji. Leží 15 km západně od Ústí nad Labem v široké kotlině mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Dominantou města viditelnou zdaleka je Doubravská hora. Teplice mají přibližně 50 tisíc obyvatel a jsou známé jako lázeňské město i svým fotbalovým klubem FK Teplice. Do druhé světové války se městu pro jeho vysokou kulturní úroveň i klasickou architekturu přezdívalo Malá Paříž.

Doubravská hora (392 m n. m., též Doubravka) osamělý znělcový vrch v Českém středohoří na okraji města Teplice. Svahy kopce jsou chráněny jako přírodní památka Doubravka a na vrcholu stojí upravené zříceniny středověkého hradu Doubravská Hora. Ve druhé polovině 15. století vznikl na vrcholu gotický hrad. Během třicetileté války byl přestavěn na bastionovou pevnost, několikrát obléhán a dobyt. Po roce 1644 byl hrad záměrně stržen, aby ho nemohla využívat nepřátelská vojska. V 19. století byla do zřícenin hradu vestavěna restaurace a jedna z věží upravena jako rozhledna. Od 20. století se hradní budovy využívají mimo jiné k radioamatérskému vysílání.

Rozhledna Letná s restaurací byla postavena v roce 1877 z iniciativy Horského spolku. Po 2. světové válce objekt pomalu chátral. Po několika změnách majitelů se zde dnes nachází restaurace a wellness. Z vyhlídkového ochozu ve výšce 25 metrů je krásný kruhový výhled na Krušné hory, České středohoří, Teplice a protilehlou Doubravku.

Minipivovar Monopol je v domě, který byl postaven kolem roku 1850, byl využíván jako hostinec, později jako VARIETE zum SCHWAN (Varieté u Labutě). Nacházel se v něm obrovský sál s balkonem a krásným zdobným stropem s prvky secese. V dobách totalitního režimu sloužil jako obchodní dům lahůdkových potravin s názvem „MONOPOL“. Po sametové revoluci se využívala pouze malá část domu a to také jen pro obchodní činnost.