Litochovice nad Labem – Radejčín – Dolní Zálezly

Účastníci: Milan, Viktor, Petr Langer, Líba, Dáša a Eliška

Sobota 20. října 2018. Sraz v 9.45 hodin před hlavním nádražím v Ústí. Cíl – projít si trasu z Litochovic přes Radejčín a Dubičky do Dolních Zálezel. Podzim roku 2018 nám přeje a tak je i dnes slunečno a celkem teplo. Nějakých 18 stupňů. Před nádražím se scházím s Dášou a Petrem. Zbytek party jede autem a počká na nás v Radejčíně. Kupuji si ještě do vlaku snídani a v deset hodin se usazujeme v osobáku směr Praha. Nejedeme dlouho, za nějakých 15 minut vystupujeme v Litochovicích. Spolu s námi vystupuje i nějaká německy hovořící skupinka, ta však míří po zelené do Opárna.  Na návsi proběhne obligátní foto a po posílení se fernetem a meruňkovicí, vyrážíme po žluté směrem na Dobkovičky.  Jdeme po silnici do kopce a tak nepospícháme a vyprávíme si o již proběhlých výletech a já nastiňuji i výlety budoucí. Je na co se těšit. Přecházíme dálnici a uhýbáme ze silnice na cestičku do vsi. Je podzim a tak si ze stromu trháme pár hrušek a o pár metrů dál sbíráme ořechy. Je jich plno a o kus dál jsou ořechy další, tentokrát o dost větší. Však jsou taky skoro všechny vysbíraný. Po občerstvení jdeme okolo lomu a míříme do docela prudkého kopce. Projedou kolem nás dva cyklisti a ještě si povídají. Nemají až takovou fyzičku, ale zato elektrokola. To se to jezdí. Volá mi Viktor, odhaduju to ještě tak na 30 minut do místa srazu. Mají dost času a mohou se poohlédnout po nějaké té kešce. Pokračujeme v cestě dál, fotím, výhledy z těchto míst jsou zajímavé. Kolem půl jedné se scházíme s Viktorem, Líbou a Eliškou u nádraží v Radejčíně. Akorát z něj odjíždí motorák. Posvačíme, popijeme, Dáša nabízí starý dobrý lékořicový pendrek. Zajímavá chuť, ale jeden mi stačil. Lékořici zapíjíme fernetem. Na rozhlednu v Radejčíně je to už kousek. Před pár lety jsme se z ní sice už rozhlíželi, ale bylo to v zimě, dnes je viditelnost lepší. Docela to nahoře fouká, dlouho se nezdržíme. Viktor se porozhlédnul po další kešce a vrací se pro auto, se kterým se přesune do Dubiček a půjde nám naproti. My ostatní se po žluté značce blížíme k vyhlídce J. Srby a k tzv. Doerellově vyhlídce. Pan Doerell byl malíř – krajinář, jeho obrazy jsme viděli v Litoměřicích v muzeu. Ovšem moc let se nedožil, dle tabulky u vyhlídky to zabalil ve 44 letech. Ovšem rozhled  je z těchto míst pěkný, slunce svítí, meruňkovice hřeje, co si přát víc. Jelikož se začal ozývat hlad, zamířili jsme do restaurace U sv. Barbory v Dubičkách. Polévka vývar i dršťková, kančí guláš a špetzle, krkovička – knedlík – zelí a řízek se salátem, to byly naše objednávky. K pití prazdroj, gambrinus, cola a kafe latté. Spokojenost. Pár minut po nás se hrnuli další hosté, hlavně motorkáři, kteří tu budou i spát. Přišli jsme včas. Po jídle se vydáváme na poslední část dnešní trasy. Viktor s Eliškou vozem do Zálezel, my ostatní po zelené značce. Je to z kopce, občas to uklouzne, ještě že držíme rovnováhu. Do Dolních Zálezel přicházíme tak akorát. Chvilku posedíme na lavičkách, Líba přesedne k Viktorovi do auta a nám ostatním jede za 15 minut vlak. Než se nadějeme, jsme v Ústí. Ale stejně nás paní průvodčí stihla zkásnout. Dnešní 14 km dlouhý výlet jdeme vyhodnotit do restaurace Sahara a aby toho nebylo málo, tak Milan s Petrem ještě nakouknou do Pivovarské. A to už je pro dnešek opravdu konec.

21.10. Milan