Rozhledna Varhošť

Účastníci: Viktor, Dana, Líba, Lenka S., Dáša, Eliška  

                Další oddílovou akci jsem naplánoval na sobotu 21.4.2018, šlo se na nedalekou rozhlednu Varhošť, která mimochodem letos oslaví 45 let od její výstavby. Protože vím, jak je výstup ze Sebuzína či Brné náročný, zvolil jsem lehčí trasu z Čeřeniště. Sraz byl u hlavního nádraží v Ústí nad Labem a sešlo se šest lidí a dva psi. Poslal jsem informace o akci na poslední chvíli, a tak jsem nějakou větší účast ani nečekal. Tímto se omlouvám všem, pro které pozdější informace znamenaly nemožnost přijít. Autobus je plný turistů, sotva nacházíme místa k sezení. Přesun netrvá dlouho, po cca půl hodině vystupujeme v Čeřeništi. Procházíme obcí a prohlížíme si nové i staré, ale opravené baráčky. Dana a Lenka stihnou prohodit pár slov s kamarádkou, která zde bydlí a Eliška si odloví kešku u kostela. Pak nás již čeká cesta vzhůru po žluté turistické značce. První část trasy vede po silnici, druhá lesem po kamenité cestě. Na odpočívadle pod kopcem se lehce občerstvíme a míříme vzhůru. Potkáváme několik turistů a než se nadějeme, jsme na vrcholu kopce. Někdo si rozhlednu prohlíží jen zezdola, jiný se jde rozhlédnout po okolí z jejího ochozu. Viditelnost je dnes dobrá, prohlížíme si i vzdálené obzory. Nastal čas k odchodu, vydáváme se po žluté turistické značce na cestu do údolí. Nejdříve je sestup strmý, po nějaké době již pozvolný. Máme čas se kochat okolní pučící přírodou. Pod kopcem potkáváme chlápka se synem, kteří tlačí kola. Protože vím, co je ještě čeká, tak jim nezávidím. Na rozcestníku překvapivě nazvaném Pod Varhoštěm se vydáváme po zelené turistické značce. Ta žlutá vede na Krkavčí skálu (oddílová akce v roce 2014). Následující dlouhý sestup do soutěsky Rytina je celkem náročný. Ovšem jít to opačně to by byl teprve zážitek. Po nekonečném klesání přicházíme na okraj osady Kolibov, kde si prohlížíme chaty a napojujeme se na žlutou turistickou značku. Po ní jdeme jen kousek pod zdevastovaný areál pionýrského tábora. Na rozcestí žluté a modré turistické značky odpočíváme. Část výpravy si jde prohlédnout bývalý pionýrský tábor. Panuje v něm nečekaně čilý stavební ruch, areál má nového majitele, který se ho rozhodl opravit. Eliška je po delším sestupu a panujícím vedru již utahaná, operativně tedy po domluvě s ostatními zkracuji dnešní trasu. Do Brné vrchem po žluté turistické značce již nepůjdeme, sejdeme po modré turistické značce na začátek Sebuzína na autobus. Zastávka není daleko, za chvíli jsme tam. Čekáme ještě cca 10 minut a ty se nám na rozpáleném asfaltu zdají nekonečné. Konečně je tady autobus a my jedeme vstříc městu. Dana vystupuje v Brné a jde odpočívat či pracovat na chatu. Lenka jede domů, čeká jí další akce tentokrát kulturní. My ostatní se jdeme občerstvit do restaurace U Lípy. Zde je plná zahrádka a nerudný číšník prohánějící mladé pomocníky. Po delší čekačce se nápojů přeci jen dočkáme. Vyhodnocujeme krátce dnešní akci a poté míříme do svých domovů. Akce se tradičně vydařila, účast byla solidní. Počasí nás trochu zaskočilo, neboť skočilo ze zimy rovnou do léta. Vedro nebylo úplně příjemné, naštěstí jsme většinu času šli v lese. Našlapali jsme cca 9 kilometrů a všichni přežili ve zdraví. Další oddílovou akci plánuje Milan, zřejmě se podíváme někam dál od domova. Mějte se co možná nejlépe a na nějaké oddílové akci na viděnou. A na závěr ještě pár údajů o místech, která jsme na dnešní akci prošli.

Čeřeniště je horská vesnice ležící v kopcích Českého středohoří na horním toku potoka Rytina, jižně od města Ústí nad Labem a severně od Litoměřic.  První písemné zmínky o vesnici jsou z roku1407 jako majetek královské koruny. V 16. století byla majetkemHynka Krabice z Veitmile, který ves prodal roku 1543 Litoměřicím. Vesnice byla známá pěstováním angreštu, kterému se v této nadmořské výšce dařilo. Dnes je Čeřeniště součástí obce Malečov a je využíváno převážně k rekreačním účelům (ze 100 staveb, evidovaných v Čeřeništi ke dni 9. 3. 2012, je 35 s číslem popisným a 65 s číslem evidenčním). Na stráni nad vsi stojí kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů zrestaurovaný v roce 1970. U hřbitova stojíbarokní kaple.

Sebuzín leží v CHKO České středohoří, na pravém břehu řeky Labe(143 m n. m.) při ústí Tlučeňského potoka; níže pod Sebuzínem se do Labe vlévá další z drobných přítoků, Rytina a Němčický potok. V okolí se zvedají vrchy Krkavčí skála, Varhošť, Trabice a Deblík. Sebuzín je prvně zmiňován roku 1251. Sebuzín byl poddanskou vesnicí. Za třicetileté války byl vypleněn. Škola je ve vsi poprvé zmiňována roku 1774. Roku 1827 většinu domů zničil požár. V roce1855 tu řádila epidemie cholery. Obyvatelé se živili pěstováním ovoce (třešně, meruňky, jablka, broskve, hrušky), které se po Labi vyváželo do Německa. Do roku 1960 byl Sebuzín součástílitoměřického okresu. Od roku 1980 je součástí města Ústí nad Labem. K roku 2011 zde žilo 443 obyvatel. V dnešní době převládá v Sebuzíně poklidný život, bývalé sady, které dříve živili celou vesnici, už jsou téměř všechny vymýceny a nahrazeny stavebními parcelami.

Varhošť je neovulkanický kopec s nadmořskou výškou 639 metrů ve východní části Českého středohoří. Má tvar nesouměrného hřbetutvořeného nefelinitem.  Na vrcholu stojí od roku 1973 železnározhledna, která nahradila starší dřevěné rozhledny z let 1891 a 1927. Dnešní podobu rozhledny usazoval do betonového podstavce vrtulník a písek použitý pro opravu podstavce byl ručně vynášen od sedla k vrcholu. Od roku 2001 do roku 2003 procházela rozhledna celkovou rekonstrukcí, při níž byly původní dřevěné podlahy nahrazeny pevnějšími pozinkovanými rošty. Zatím poslední úprava rozhledny v roce 2005 proběhla z důvodu osazení telekomunikačního zařízení. Z rozhledny je výborný rozhled od Řípu, přes Hazmburk,Lovoš, Milešovku a Kletečnou. Na západě jsou vidět Krušné horyod Jedlanu přes Bouřňák po Nakléřov a mnoho dalších kopců a vesnic. Za dobré viditelnosti lze spatřit Studenec, Růžovský vrch a na severovýchodě Jizerské hory. Kromě toho je možné pozorovat řeku Labe na osmi různých místech od střekovského zdymadla až ke Štětí.

Rytina soutěska: mezi obcí Čeřeniště a řekou Labe protéká potok Rytina romantickou soutěskou. Potok na své 2,5kilometrové pouti překonává výškový rozdíl přes 350 m. Zhruba 1 km před ústím do Labe potok regulují umělé kaskády. Na jaře tu rozkvétají koberce bledulí. Okolní prudké svahy jsou porostlé převážně listnatými stromy. Soutěskou vede modrá turistická stezka. Potok Rytina pramení na okraji přírodní památky Babinské louky v centrální části Českého středohoří. Za osadou Čeřeniště se tok potoka zařezává mezi vrchy Varhošť a Matrý a vytváří velice úzkou rokli, místy kaňonovitého rázu.

Kolibov je osada při potoku Rytina. Po Bílé hoře se majetek rytíře Jana Jiřího Kamýckého dostal konfiskací Černínům z Chudenic a litoměřická část Sebuzína společně s Kolibovem náležela od roku 1623 panství lovosickému. V podstatě jednostranná řádka osady (dříve zvané i Kolebov) se táhne podél místní komunikace výše ve svahu labského údolí pod okrajem lesních porostů k vyústění údolí potoka Rytiny. V její zástavbě občas ještě najdeme dochované prvky lidové architektury (hrázděné a roubené části stavení). V roce 1948 postavily tehdejší Stalinovy závody v Záluží u Mostu na svahu dolní části údolí Rytiny rekreační středisko, ve kterém se počátkem 50. let konaly velké mezinárodní pionýrské a budovatelské tábory s účastí až 2 000 dětí.

    Zpracoval: Vik

       26.4.2018