Porta Bohemica

Účastníci : Martin L., Viktor, Milan

     V sobotu 22. září se uskutečnil již 40. ročník pochodu Porta Bohemica, a tak jsem si řekl, že bychom se ho mohli zůčastnit. Bohužel skoro nikdo nemohl a tak jsem si trasu prošel pouze s Martinem s tím, že Viktor, který měl zápas v kuželkách dorazil do cíle akce a prošel si odtud trasu v délce 7 kilometrů. Sraz byl v 8 hodin u McDonaldu, kde jsem se občerstvil kávou a toastem a pak jsme šli na start pochodu do DDM ÚL. Zde jsme po vyplnění lístku a zaplacení 30 Kč vyfasovali mapku a itinerář. Vybrali jsme si trasu dlouhou 19 km, ale trochu jsme si cestu upravili a tak jsme nakonec ušli pěkných 24 km. První naše kroky vedly na Krajský soud, kde jsem si ráno zapomněl mobil. Odtud jsme se přesunuli podél Labe až ke hradu Střekov, kde byla první kontrola a dostali jsme tu razítko do mapky. Dětem nabízeli i křídy, aby něco namalovaly, nám však raději ne. Kdoví, co bychom stvořili. Od hradu se již cesta pěkně zvedla a po červená nás vedla přes vrch Vysoký Ostrý až do Němčí. I přes chladné dopoledne jsem se solidně zpotil a tep jsme měli myslím na hranici infarktu.  Cestou jsme si dali pauzu na svačinu a vydýchání. Míjejí nás ostatní turisti, vesměs důchodového věku. Ovšem většina šla čile. Tři starší paní s hůlkami jsme nemohli vůbec dohnat a uštvali jsme je až v Čeřeništi. Odtud pak hnaly zase ony nás. Zde se konečně cesta zlomila a šlo se dolů. Jdeme po modré značce  soutěskou Rytina. Cesta nic moc, po předchozím dešti lehce namoklá a všude na cestě menší kameny. Už „cejtíme“ nohy. Okolo 14 hodiny jsme v Sebuzíně. Jelikož je stále zákaz vstupu do míst pod správou LČR, jdeme po cyklostezce a posléze ulicí Karla Maye. To už se blíží finále a my jdeme jako když nás za vlasy táhne. Konečně jsme v Brné u Kapličky, kde na nás mává Viktor. Posledních 6 km si nesu dlouhý klacek na opékání buřtů. Už se nám sbíhají sliny. U Kapličky si dáváme do mapky poslední razítko a jdeme společně do cíle, který je v cyklokempu Loděnice  v Brné. U stánku ukazujeme nasbíraná razítka a dostáváme diplom, medaili, turistickou placičku, časopis a poukázku na slevu 15 Kč v místní restauraci. Buřta nikoli, neboť ho sežrali ti před náma. Mrsknu s klackem do trávy a s Viktorem, který nás pozval na piva a becherovku si jdeme stoupnout do fronty. Ve frontě je plno nervózních turistů-důchodců, neboť obsluha nestíhá a dochází pečené klobásy. Ozývají se výkřiky vybízející ke zrychlení, někteří zákazníci si nepamatují co si objednali ani co platí. Čerstvý vzduch tentokrát nějak narušil činnost mozku. No, nasmáli jsme se. Po občerstvení jsme se přesunuli ke Kapličce, odkud jel bus do města. Dnes zadarmo v rámci akce Den bez aut. Paráda. Jelikož jdu na noční a máme ještě chvíli, končíme posezení v restauraci Sahara, kde potkáváme i Líbu a její blízké. Vyšli si na večeři. Já dosrkám nealko pivo a po 18 hodině uháním do zaměstnání. Chlapi ještě sedí, nemusí spěchat. Pěkný výlet na zakončení léta se vyvedl a kilometráž byla myslím ucházející.

                      24. 9. 2018  Milan