Bílá  hora

Účastníci : Viktor, Milan, Martin L., Jára, Iveta, Hanka, Líba, Pítrs, Lenka L., Lucka B., Pavla, Honza M., Jarka, Ria, Láďa, Dáša, Ruda II.a Eva.

     První akci roku 2018 jsem zaměřil na poznání části našeho hlavního města. Počítal jsem s hojnou účastí a nemýlil jsem se. Bylo nás osmnáct. Je to příjemné, takové množství lidí má již svojí sílu.  Na druhou stranu, takový počet účastníků je logicky komplikovanější zvládnout.Sraz jsem naplánoval na hlavní nádraží v Ústí na 7.15 hodin a po představení nováčků a nákupu jízdenek – celkem 3 kusy jízdenek, jsme se přesunuli na nástupiště. Lidí tam čekalo hodně a vlak neměl být moc velký. Naštěstí jel patrový elefant a my rychle zabrali část vagonu. Chvilku po vyjetí vytáhnul Pítrs dvě lahve bílého vína – kvalitní z Moravy a my si mohli připít. Právě přicházel průvodčí a obočí mu jen vyjelo nahoru. Ale asi je už zvyklý. Víno zmizelo jako nic a tak Viktor vyndal Pítrsův calvados, nedopitý to rest z předchozí akce. V Lovosicích k nám přistoupili Honza s Pavlou a po dojetí do Prahy se k nám na nádraží připojil Martin a Jarča. Je nás osmnáct – jsme komplet a můžeme vyrazit. Na Václaváku jsme si udělali povinnou skupinovou fotku „u koně“ a zašli si na záchod, někdo i pro kávu do McDonalďs. Po nákupu lístků na metro sjedeme do hlubin a oklikou přes náměstí Míru se dostáváme na stanici Hradčanská. Sluníčko začíná svítit, budeme mít dneska štěstí na počasí. Do deseti minut přijíždí tramvaj č. 25 a my nasedáme a jedeme až na konečnou, což je zastávka  Bílá Hora.  Hned vedle zastávky stojí ženský klášter, kde se natáčel jeden z dílů majora Zemana. Náš hlavní cíl je dnes nejvyšší vrch v Praze, což je 381 metrů vysoké návrší Bílá hora, známé hlavně bitvou v roce 1620. Je odtud vcelku slušný výhled na část Prahy, letiště, Kladno i České středohoří. Připíjím na zdar výpravy a pokračujeme dál. Po mírně rozblácené stezce dojdeme až k letohrádku Hvězda, kde je expozice bitvy na Bílé hoře – otevřeno však od dubna. Pokračujeme oborou Hvězda až k restauraci u Holečků. Chvíle napětí, je otevřeno a volno, všichni se vejdeme. Než se najíme, napijeme a hlavně zaplatíme, chvíli to trvá. Náš další cíl je hřbitov na Břevnově, kde má hrob Karel Kryl. Trvá to, nakonec zmíněný hrob najdeme. Po chvilce sejdeme až ke klášteru Břevnov, kde se nachází i nejstarší Český pivovar. Byl prý založen společně s klášterem okolo roku 993. Chci si koupit pivo s sebou na památku, ale v občerstvení je fronta, pomalá obsluha a tak to musím vzdát. O to víc se těším na vyhlášenou cukrárnu Viktoria ve Střešovičkách. Smůla – zavřeno, pokračujeme dál. Přes Střešovičky se dostaneme na Ořechovku, což je nejdražší čtvrť v Praze, samá honosná vila. Dojdeme až ke kinu Ořechovka, což je takové kulturní centrum čtvrti. Dnes tu fungují dvě či tři restaurace a kino v omezeném režimu. Průčelí budovy zdobí zajímavě zrestaurované sochy, čehož si nikdo moc nevšimne. Jsme už unavení a sedneme si na chvíli do restaurace Calvera. Ne každému se tu líbí, a tak se dělíme s tím, že dáli bůh, sejdeme se v centru Prahy. Naštěstí má každá skupina svou jízdenku. Naše skupinka se po občerstvení vydává až k vile, kde žil bývalý prezident Havel a odtud míříme přes Nový svět do centra. Tady se od nás odpojuje Martin a kvapem míří do zaměstnání. My se taky neflákáme a svižně, jak to jen houstnoucí davy dovolí, míříme přes Karlův most na Staroměstské náměstí a po koupi trdelníku již chvátáme na nádraží. Tady se loučíme s Jarčou a jdeme do vlaku, který v 17.30 hod. odjíždí do Ústí. Tady se shledáváme s větší částí odtrhnuvší se party a společně jedeme zpátky k domovu. V Ústí před nádražím se loučíme a část z nás jde ještě posedět a vše vyhodnotit do restaurace Sahara. Nějak jsem podcenil kilometry, našlapali jsme dnes pěkných 18 km, což se hlavně ve městě cení. Viděli jsme pár zajímavých věcí, ale příští výlet bude směřovat opět někam do přírody.

Milan 8. 1. 2018