Milada podruhé

Účastníci : Viktor, Eliška, Líba, Hanka, Petr L., Lenka, Petr Š., Kája /pes/

Jak nejlépe charakterizovat tento první prosincový den? „Venku je na nule …..“, „ Bylo nás pět “, či snad „ Sedm statečných“ ?

Venku je opravdu na nule a nás bylo pět, kteří se vydali na pohodovou procházku kolem jezera Milada. Což se záhy změní, když dispečer Jára volá Viktorovi, že se Petr s Lenkou a Kájou opozdili, ale už běží za námi a kudy, že se mají vydat. Zatím jsme ušli jen pár set metrů a tak u prvního odpočívadla na opozdilce počkáme. A hned je nás sedm statečných. Nenáročná trasa po rovince nikoho nenamáhá a tak proudí čilá konverzace. Probereme novinky ze života, nemoci i přípravy na vánoce. U dalšího odpočívadla se zastavíme na lehkou svačinku a čaj. Z tohoto rozhodnutí zajisté nemá radost skupinka ornitologů, kteří zřejmě již několik hodin číhají u rákosí a snaží se vyfotit jakési ptáky. Raritou u jezera je pták morčák prostřední, který u nás pouze zimuje a tak kdoví, zda nečíhali zrovna na něj. Raději jdeme dál a cestou potkáváme hejna kachen a dokonce i labutě.  Za polovinou trasy chvilku odpočíváme a popíjíme čaj. Řízky dneska nejsou. Zdá se , že se pomaličku ochlazuje a tak směle na poslední část trasy. U posledního odpočívadla se odpojí Petr s Lenkou, musí pro Lucinku a čas tlačí. Viktor je ale jen tak nepustí. „ Co poplatek?“ Tentokrát se platit bude. Zaplatí a rozloučíme se. My ostatní se v klidu suneme dál a Eliška cestou trénuje hod na bójku sněhovou koulí, ještě trocha tréninku a bude to dobrý. U konce cesty se Eliška domáhá ještě jednoho kolečka, ale to jí zavrhneme, pro dnešek stačilo. Nasedáme do aut a jedeme hodnotit. Kam jinam než do Sahary. Něco k jídlu, čaj , káva a ještě chvilku pokecáme a jde se domů. Krásné sobotní odpoledne, pohodová procházka.

Děkuji všem a těším se příště             Dnes 10  km 5.12.2018 Hanka