Tiské skály

Účastníci: Viktor, Dana, Dáša, Ruda, Lenka S., Monika + Zdeňka S., Adina 

                Když jsem plánoval další oddílovou akci, panovala mírná zima s denními teplotami lehce nad nulou. Vybral jsem výšlap do Tisé, kde byl předpoklad, že i při teplejším počasí nebude ve zdejších pískovcových skalách příliš bahna. Ovšem příroda si zažertovala a začalo pořádně mrznout. Rázem jsem měl spíše opačné starosti. Doufal jsem, že terén nebude neschůdný díky sněhu a skály nebudou moc namrzlé. Při neprůchodnosti cesty se ovšem dá trasa operativně na místě změnit, takže se není čeho bát. Kvůli nepříznivému počasí se oddílová akce ještě nikdy nezrušila, ani tato nebyla výjimkou. Byl jsem byl zvědav, kolik lidí v sobotu 24.2.2018 dorazí. Na zastávce autobusu v Ústí nad Labem jsem čekal s Rudou. Protože se mi některé kamarádky ozvaly, že přistoupí po cestě, věděl jsem, že ve dvou s největší pravděpodobností nepůjdeme. Holky si to nerozmyslely, takže postupně přistoupila Lenka (se čtvernohým kamarádem), Dana, Dáša a nováček na akci Adina. V Libouchci ještě přistoupila Monika a Zdeňka z Děčína a byli jsme kompletní. Po několika minutách jízdy vystupujeme v centru obce. Okamžitě se do nás zakusuje mráz. Trasu výšlapu operativně upravuji (zkracuji) a vyrážíme do akce. Kolem Obecního úřadu a stanice Horské služby jdeme rovnou do skal. Terén je umrzlý, ale až na některá zledovatělá místa zatím dobře schůdný. Po naučné stezce se noříme hlouběji do skal a prohlížíme si zajímavě tvarované skály. Poletující sníh se ve svitu nesměle vykukujícího slunce zajímavě třpytí. Ovšem zima je jak v ruském filmu. Jak se na chvíli zastavíme (občerstvení, focení atd.), hned z nás mráz dělá rampouchy. Turistů moc nepotkáváme, je to oproti létu (to je zde nával němčourů) úplný balzám na nervy. Kromě zamrzlých louží na cestě (po těch nejdelších se parádně jezdí), vidíme i pěkný ledopád se zajímavým zbarvením. Připojujeme se na červenou turistickou značku, která nás po pár metrech, zavádí do restaurace Turistická chata. Je zde teplo a prázdno, paráda. Ohříváme se, občerstvujeme se a plánujeme další postup. Lenka a Dana mají dnes ještě další program, takže po obědě odjedou dřívějším autobusem, my ostatní půjdeme zpět do skal. Nabíráme poslední teplo do zásoby, platíme a vyrážíme zpět do akce. Nyní to vezmeme po červené turistické značce přímo po skalách. Čeká nás několik výstupů a sestupů po schodech vytesaných ve skále. Jsou solidně namrzlé a uklouzané, naštěstí je na většině zábradlí nebo blízká skalní stěna, kde se dá držet. Všichni to zvládají s přehledem. Trochu se oteplilo, potkáváme více turistů. Z jedné skalní vyhlídky vidíme Lenku a Danu na zastávce autobusu. Zamáváme jim a pokračujeme dál. Výhledy jsou ze všech skal stejně dobré. Vidíme např. obec Tisou a okolí, nedaleké větrné elektrárny, Sněžník, Bukovou horu s vysílačem a v dálce i České středohoří (Milešovka apod.). Přestal foukat mrazivý vítr, můžeme se tedy i chvíli pokochat okolní krajinou bez rizika omrznutí. Scházíme ze skal k zavřené pokladně a napojujeme se na naučnou stezku. Po její druhé části se vracíme do míst, odkud naše dnešní putování skalami začalo. Kolem tábořiště s chatkami scházíme do vsi. Bez úspěchu hledáme místní pekárnu. Zeptáme se jednoho místního obyvatele, ten nám ukáže směr a přidá i informaci, že je stejně v sobotu zavřená. Jdeme tedy do restaurace, která je naopak otevřená. Zatímco se občerstvujeme a ohříváme, zajde si ještě Ruda prohlédnout staré hrobky a hroby na nedaleký hřbitov. Nakonec ho zima zažene do restaurace k nám. Sedíme až do doby odjezdu autobusu. Zastávka je nedaleko, nemusíme spěchat. Autobus přijíždí včas, není plný, máme i místa k sezení. Vidím některé stejné tváře lidí, co s námi jeli ráno nahoru. Je pravda, že spojů sem do hor zase tolik nejezdí. V Libouchci se od nás odděluje skupinka z Děčína, na začátku Ústí nad Labem i Dáša s Adinou. Do centra přijíždíme s Rudou sami. Dnes se vyhodnocení akce v některé z hospod nekoná. Všichni míříme do domovů se pořádně ohřát. Dnešní mrazivá zimní akce se tradičně vydařila. I přes nižší teploty jsme se pohodově prošli zajímavými místy. Nikdo na ne zrovna ideálním povrchu cest neutrpěl zranění a omrzliny též nikdo nehlásil. Nemám od účastníků žádné negativní ohlasy. Jen jsem zaznamenal menší výtky, že byl výlet moc krátký. Ovšem dle mého subjektivního názoru to v mrazivém počasí docela stačilo. Protože jsem původní trasu operativně trochu zkrátil, našlapalo se cca 7 km. Určitě se do Tisé a okolí vrátíme, například výšlap do Ostrova či Rájce by mohl být zajímavý. Výhodou je i blízká dojezdová vzdálenost a solidní autobusové spojení. Mějte se všichni v rámci možností co možná nejlépe a na nějaké další oddílové akci na viděnou.

Tiské stěny: leží v nejzápadnější části Labských pískovců, v blízkosti národního parku České Švýcarsko. Nejvyšší bod Tiských stěn dosahuje nadmořské výšky 613 metrů, jednotlivé vrcholky se tyčí do výše 70 metrů. Díky výskytu zajímavých druhů ptáků (poštolky obecné, sokola stěhovavého) i jiných živočichů (plcha velkého) byly Tiské stěny navrženy jako ptačí oblast do soustavy Natura 2000.

Stejně jako celé Labské pískovce, i Tiské stěny vznikly přibližně před 85–100 miliony let v období druhohor na dně moře. Postupně se tu uložilo několik vrstev písčitých usazenin, pískovce vznikly jejich následným zpevněním. Skalní města a skalní věže jsou pak výsledkem erozní činnosti větru, Slunce, stromů a deště. Erozní činnost začala krajinu přetvářet po ústupu moře. Vedle dalších vlivů je dále nutné připomenout sopečnou činnost, která „rozlámala původně souvislé tabule a kry“, místy byly pískovce zpevněny sopečnými výlevy. Výsledkem dlouhého vývoje je skalní město s nesčetným množstvím spár, puklin, dutin, výklenků, tunelů. Zvětráváním se všechny druhy dutin pomalu rozšiřují a pískovcová hornina je zvolna odplavována.

Až do rozkvětu pěší turistiky na konci 18. století byly Tiské stěny opředeny závojem legend, mýtů a pověstí. Místní usedlíci věřili, že (vzhledem k jejich pitoresknosti) skalní útvary jsou výtvory ďábla. Do celé oblasti se proto báli vkročit. Svůj postoj přehodnotili, když do Tiských stěn začali pronikat turisté, a na pískovcovém městu začali záhy vydělávat. Za první návštěvníky Tiských stěn tak můžeme považovat především básníky, šlechtice, malíře či vědce“. Brzy začaly vznikat hostince, turistické stezky.

                                    Sepsal: Vik    2.3.2018