Roztoky u Prahy
Účastníci : Líba, Eva, Lucka B., Ruda, Martin L., Viktor, Pítrs, Jára, Milan
V sobotu 6. října jsme se vypravili na netradiční výlet, který směřoval z Roztok do centra Prahy. Počasí bylo na říjen parádní, co víc jsme si mohli přát. U vlaku v Ústí se scházíme na čas, jen Martin, který „pracuje“ v Praze se k nám připojil až tam. Do vlaku jsme se nějak nacpali, jelo dost lidí. Cesta ubíhala rychle, je o čem povídat. Vede téma voleb, sociálního složení města Ústí a posléze nemoci. Pítrs potěšil průvodčího ve vlaku, jehož tituloval pane vlakvedoucí. V Kralupech jsme přestoupili na příměstský vlak do Prahy s tím, že po 15 minutách vystupujeme v Roztokách. Zde pořizujeme obligátní úvodní foto a já s Viktorem si prohlížíme místní knihovničku. Knih je všude dost, lidi čtou málo a knihy už doma mít nechtějí. Tentokrát mě žádná kniha nezaujala. Po žluté značce jsme vyrazili tzv.Tichým údolím. Kondice účastníků se různí, každý jde svým tempem, na křižovatkách na sebe čekáme. Toho využívá Ruda k focení a vytahování rohlíků z batohu. Dle Viktora je tahá jako králíky z klobouku. Konečně se les rozestoupil a my se dívali na panorama Prahy, pouze lehce zastřeného mlhou. Minuli jsme další knihovničku u zahrádkářské kolonie, navrchu leží „Dobrý voják Švejk“. Ocitli jsme se teď na rozhraní čtvrtí Sedlec a Suchdol, a přicházíme ke konzumu. Byl čas se občerstvit. Piva v plechu i ořechové rohlíčky přišli k chuti. Minuli jsme areál Vysoké školy zemědělské a pomalu sešli do čtvrti Lysolaje. Cestou nám nad hlavami neustále létala letadla, letiště Ruzyně není daleko. Cesta teď prudce klesala, aby pak zase neméně prudce stoupala. I to je Praha, konkrétně Dolní Šárka. Konečně jsme se mohli pořádně rozhlédnout po Praze, došli jsme na vyhlídku Baba. Pohled je tu pěkný, ale hlad a žízeň nás hnali dál. V první restauraci jsme zastavili. Jmenuje se Na staré faře. Sedli jsme si ven, ještě to šlo. Pivo, dýňová polévka ( prý nic moc ), kafe, hlavní jídlo i zákusek. Pěkně jsme se rozjeli. Po naplnění žaludku jsme se šli podívat na místní hřbitov, kde leží např. Josef Kemr, či spisovatel Václav Řezáč. Po schodech jsme seběhli okolo stadionu Dukly a sochy J. Masopusta až k hotelu Internacionál, odkud jsme zamířili přes kruhák v Dejvicích do hospody Dejvická sokolovna. Tam na nás čeká Martin. Někteří už toho měli dost, ale po vyfocení se s Hurvínkem a Spejblem před divadlem se kousli. V sokolovně usedáme a popíjíme. Zde se naše skupina rozdělila, invalidi a jejich doprovod jeli do centra metrem, já s Evou, Rudou a Martinem jdeme pěšky. Vzali jsme to přes Letnou a na začátku ulice Pařížská se s náma Martin rozloučil – musel na noční. Probili jsme se davem turistů na Staroměstské náměstí, kde nás zaujal na chodníku sedící a s mobilem si hrající A. Babiš. Po omrknutí renovovaného Orloje a krátké prohlídce Skautského Institutu jsme zamířili na Václavák na klasickou klobásu. Po ní nám už zbývalo v restauraci Bredovský Dvůr vyzvednout zbytek skupiny. Narazili jsme tam i na Martina H. Udělal si s ještě dvěma žíznivci svůj vlastní výlet do Prahy za dobrým pivem. Nám jel v 17.33 hod. vlak, stihli jsme ho tak, tak. Staví v Holešovicích a pak až v Ústí. Byl tedy rychlý a my si tak můžeme ještě zajít do restaurace Sahara, kde nám už držela místo Hanka. Vylíčili jsme jí zážitky z Prahy a už za tmy se rozešli spokojeně do svých domovů.
13 ( 17 ) km Milan 10.10. 2018
