Jetřichovice 2018

Líba, Hanka, Dáša, Ruda, Iva, Libor, Viktor, Eliška, Jirka, Terka, Petr L., Lenka, Lucka L., Eva, Milan, David, Monika M., Míra M.,Vilda, Petra

Den první, pátek

Pamatujete si ten pocit, když jsme se jako malé děti těšili na školandu, tábor či na dovolenou? Tak přesně to jsem zažívala já minimálně týden před odjezdem na tento víkend. A je to tady konečně pátek, juknu z okna, prší, ale to mi na radosti neubere. Mohlo být i hůř. Na nádraží se sejdeme s Líbou, neboť jedeme jako předvoj. Vlak jede na čas a přípoj v Děčíně je za pár minut po dojezdu , takže pohoda. Konstatujeme, že za pár korun se lze dostat na velmi pěkná a oblíbená místa. Zavazadla nemáme, ty nám večer přiveze Viktor, tak si v pohodě s batůžkem vyšlápneme k hotelu. Paní na recepci nám  operativně mění pokoj, dvoulůžák, ale oddělené postele. Ubytujeme se, vybalovat nemáme co takže hurá na procházku. Jen se nám trošku změnilo počasí. Déšť přešel do sněžení a fouká vítr. Je zima, takže volíme pouze malé kolečko a pak zpět do hotelu čekat na ostatní. Přijíždí Dáša s Rudou, avšak k našemu velkému překvapení nechtějí na procházku, ale jdou spát, no uznávám, že Dáša má za sebou perný týden, tak je necháváme v hotelu a na další procházku se vydáváme opět jen dvě. V klidu se procházíme a povídáme si, když najednou kde se vzal tu se vzal obrovský pes a rovnou k nám. „Já se bojím“,“ já taky“ a majitel nikde. Zpoza rohu se vynořuje pán a již z dálky na nás křičí „ Máte občanky“ ? Vstoupily jsme na jeho pozemky jak nám vysvětlil a ukázal ,co všechno mu patří. „ Vy jste jak Babiš“ řekne mu Líba. Slovo dalo slovo a zjistily jsme, že je majitelem pěkných chatek, kde také poskytuje ubytování, bereme si tedy kontakt, třeba se příště ubytujeme u něj. Začíná přituhovat, vracíme se tedy na pokoj a čekáme na další kamarády. Viktor s Eliškou přijíždí zanedlouho, tašek mají, že se nelze dopočítat. Je čas večeře, takže jdeme na smažák. Mňam. Přichází Iva s Liborem a vzápětí i Dáša s Rudou. Posedíme tedy u večeře a pak se přesouváme do společenské místnosti, kde bude probíhat volná zábava. Lehce popíjíme a povídáme si a už jsou tady dnešní  poslední kamarádi. Terka a Jirka. Eliška se nám postarala o kulturní taneční program, té energie co má, ach jo, jeden může závidět. Je čas na společenské hry, vytahuji tedy dabl, dětská hra, ale té radosti. Někomu jde lépe, někdo takové štěstí nemá. Ovšem hra, kterou přivezl Jirka a která již lecos pamatuje, nás všechny nadchne. Otázky a odpovědi. Smějeme se tak, že skoro brečíme. V nejlepším je třeba přestat, takže hajdy do pelechů.

Líba a já jsme našlapaly 7 km, Iva s Liborem si prohlídli hřbitov a kostel a Dáša s Rudou mají naspáno do foroty.

Den druhý, sobota

Vypadá to, že bába Fukéř roztrhla sněhovou peřinu. Padá a padá a fouká vítr. Čekáme ještě pár kamarádů, ale bojíme se, že vzhledem k počasí to vzdají. Radíme se ,zda naplánovaná trasa bude v tomto počasí vhodná , ale možností je spousta, tak uvidíme a popřípadě ji změníme. Na 301 probíhá porada a v tom na chodbě hlahol , kamarádi to nevzdali , přijíždí Pítrs s rodinou a vzápětí Milan s Evčou. Tak šup, rychle ubytovat a v 10 ve společenské místnosti. Někdo si dá kávu někdo pivko a stanovujeme si trasu. Rozchod a v 11 před hotelem. Naštěstí přestalo sněžit, ale zima je pořádná. S malinkým zpožděním, neboť když se řekne v 11, neznamená to v 11.05, se vydáváme k Dolskému mlýnu. Cestou se kocháme krásnými baráčky a k našemu překvapení okolo jednoho pobíhá krocan, chudák se dostal za plot a neví jak zpátky. U rozcestníku pořizujeme společné foto a kolem Starého mlýna jdeme dál. Paráda, pohoda, všude bílo a nikde nikdo. Odvážlivci ochutnávají nevoňavý pramen. Brrr. Zasněžený Dolský mlýn má úžasné kouzlo, vzpomínáme i na pohádky „kdo ví ,co se zde natáčelo?“. Někdo ví, někdo ne. Teď nás čeká náročnější část, prudký výstup k Vysočce. Drápeme se do kopce a funíme, těšíme se, až budeme nahoře. Zvládli jsme to , nejsme přeci žádná „ béčka“ . S vidinou restaurace a teplého čaje si to štrádujeme z kopce. Naštěstí není plno a tak si všichni mají kam sednout. Pivko, polévka, gulášek a borůvkové knedlíky, které jsou ve skutečnosti švestkové, ale všem chutná. Je čas, aby se připojil další kamarád, takže přijíždí David, který se přijel najíst, neboť zdejší strava je zřejmě lepší. Vypadá to, že nemá vhodnou turistickou obuv, jak sám rád konstatuje a tak odveze část kamarádů do hotelu, kde na nás počkají. Čeká nás ještě 5 km a tak zavelím zaplatit a jdeme. Jak už to bývá, ne každý poslechne. S Evou  se vydáváme napřed a Milan čeká na ostatní, však se někde potkáme. Občasnou telefonní kontrolou zjištujeme, jak daleko se za námi kamarádi nacházejí a u odbočky na ně počkáme. U skalní kaple Kny pořizujeme ještě nějaká fota a Pítrs vidíce, že se podává občerstvení v podobě kávového rumu, přidal do kroku, aby na něj také zbylo. Posíleni pokračujeme dál, čeká nás už jen kousek. A zde je čas na to, jak se někteří kamarádi dokážou ztratit. Do hotelu nám zbývá nějakých 500 m a tak jsem polevila v opatrnosti, myslíce si, že se nemůže nic stát. Jenže ouvej. Většina z nás odbočí správným směrem a já si ještě všímám, že Iva s Liborem vcházejí do zdejší sámošky a myslíce si, že i Pítrs s rodinou nás následují si jdu v pohodě do hotelu. Jaké to zděšení , když ani po půl hodině nepřišli. Až poději se dozvídáme, že u silnice odbočili špatným směrem, no zřejmě si trasu chtěli dát ještě jednou, ovšem kamarád krocan z rána, kterého znovu potkali jim naštěstí napověděl, že tudy tedy ne. Přijeli se na nás podívat i Monika s Mírou a s plechem perníku a i když nebyl pocukrovaný , všem moc chutnal .Vzápětí dorazil ještě Vilda s Petrou a tak se bavíme posedáváme a odpočíváme. Po večeři je na řadě společenský večer, bude dlouhý, neboť máme dva oslavence. Dášu a Milana, tak se máme na co těšit. Jirka nám promítá fotky, bezva nápad. Na společenské hry dnes není čas, jde se tančit. Bavíme se vskutku královsky, což nevydrží skupina omladiny z NDR a tak začnou nakukovat, co že se to vlastně děje. Později se k nám přidají a pouští si svoje písničky z čehož má největší radost Milan. Když už nás zbyla jen hrstka přesouváme se na pokoj 301 , kde pokračuje mejdan. Kolem půl 5 zábavu ukončujeme a lezeme do pelechů, však už je na čase.

  V mrazivém počasí našlapáno 14 km

Den třetí, neděle

Paní Zima si nehodlá dát pokoj a i na dnešní ráno nám připravila řádně mrazivé počasí. Na 8 h máme domluvenu společnou snídani, bohužel ne všem se podařilo dostavit včas. Do 10 musíme opustit pokoje a tak jdeme balit. Tašky dáváme do auta a vyrážíme na poslední procházku. Nejdříve navštívíme Falkenštejn, zříceninu hradu, která je nově opravená. Klouže to , tak pozor na pády. Procházíme kolem bývalé ozdravovny a koukáme jak nedávná vichřice poškodila některé chatky. Cestou zpátky se usazujeme na lavičkách, vysvitlo sluníčko a tak svá zmrzlá těla nastavujeme slunečním paprskům. Plni nové energie přejíždíme k Pavliinu údolí, poslednímu víkendovému cíly. Míjíme opuštěné chátrající rekreační středisko a procházíme se zasněženým údolím. U rybníka nám Viktor ukazuje Rusalčinu jeskyni, kde  za mlada přespávali. V údolí našlapeme ještě pár kilometrů , Jirka a Dáša si ještě pořizují několik suvenýrů vyhozených u kempu a je čas víkendovou akci ukončit. Škoda. U aut se rozloučíme, každý jede jiným směrem.

Děkuji všem za super užitý víkend a brzo zase na viděnou.

Chválím Elišku a Lucku, které i přes nepřízeň počasí šlapaly naprosto skvěle. Šikulky.

Dnes našlapáno 6 km

       23.3.18  Hanka