Duchcov
Účastníci: Viktor, Eliška K.
Při plánování této oddílové akce do nedalekého města bylo pořádné vedro. Zahrnul jsem tedy do itineráře kromě naplánování méně našlapaných kilometrů i koupání na koupališti či v lomu. Samozřejmě se jako naschvál den před akcí podstatně ochladilo. Předpověď kromě silného větru slibovala i déšť. I tak jsem doufal před prázdninami v solidní účast turistů. Bohužel ráno na nádraží nepřišel nikdo. Vyrazil jsem tedy po chvilce váhání do akce jen s Eliškou.Vlakem jsme se přesunuli na nádraží do obce Želénky, nikde ani živáček. Jako bychom přijeli na konec světa. Při cestě kolem různých areálů firem a podniků jsme až na začátek města Duchcova nikoho nepotkali. K známému viaduktu, kde se střílelo do dělníků, dnes nepůjdeme, cesta vede přes místní Bronx, necháme ho na jindy. Třeba se nás příště sejde víc. Jdeme tedy k zámku po NS Ve stopách historie a G. Casanovy a prohlížíme si starší, místy dost zchátralou výstavbu. U zámku se jdeme nejprve posilnit do cukrárny, poté si procházíme zámecký park (viděl jsem už lepší). Jedinou výhodou bylo, že jsme ho měli sami pro sebe. Jdeme se podívat i na školu, kde jsem v mládí studoval průmyslovku. Budova vypadá stejně, jen studijní obory jsou jiné. Trochu jsem si zavzpomínal a šlo se dál. Vyhlídková věž kostela Církve československé husitské (měří 42 m a říká se jí Soví věž) je již otevřená, vyšlapeme schody a rozhlížíme se po městě i okolí. Výhled je zajímavý, dohledová vzdálenost solidní.Restaurace, kde jsem chtěl dát oběd, otevírá později, občerstvujeme se tedy z vlastních zásob a šlapeme dál. Projdeme se ještě do další části města, ale protože se Elišce bez oblíbených tet nechce moc šlapat, míříme pomalu na nádraží. Spoje mám zjištěné, takže nečekáme dlouho a nasedáme do vlaku. Již na nádraží se k nám připojuje jedna upovídaná starší paní (učitelka) a tak máme o zábavu až do Ústí nad Labem postaráno. Cesta utíká rychle, než se nadějeme, vystupujeme na hlavním nádraží. Vyhodnocení v restauraci dnes z pochopitelných důvodů odpadá, jedeme rovnou domů.I dnešní akce se vydařila. Počasí i přes citelné ochlazení vyšlo, na turistiku bylo parádní. Nepřišel nikdo z kamarádů, takže to byla akce spíše rodinná. Našlapali jsme ca 8 kilometrů. V případě zájmu není problém akci někdy v budoucnu zopakovat. Duchcov je blízko, spojení tam i zpět je dobré a k vidění je tam toho také dost. Mějte se co nejlépe a na některé oddílové akci s hojnější účastí na viděnou.
Sepsal: Vik 4.7.2018
Duchcov: je město v severních Čechách, v okrese Teplice, v Ústeckém kraji a má přibližně 8 400 obyvatel. Město se rozkládá v podkrušnohorské uhelné pánvi cca 7 km západním směrem od okresního a lázeňského města Teplice. V dobách pravěku byl dnešní Duchcov osídlen různými kmeny – dochovaly se po nich prsteny a náramky. Obec samotná vznikla v závěru 12. století. Město mělo mnoho jmen: jako ves pod názvem Hrabišín vystupuje na počátku 13. století, později se mění na Tokczaw (1241), Dokczaw a roku 1663 Duchcov. Je známé pobytem Giacoma Casanovy v 18. století a tzv. duchcovskou stávkou v období velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Střed města byl v roce 1992 zrenovován a prohlášen za městskou památkovou zónou.https://cs.wikipedia.org/wiki/Duchcov - cite_note-zona-2 V době třicetileté války (1618–1648) bylo město zpustošeno, ale zároveň se stalo sídlem rodu Valdštejnů, kteří zde podnítili další stavební činnost. V 18. století na valdštejnském zámku působil i Giacomo Casanova, který zde 13 let pracoval jako knihovník, napsal paměti a také zemřel.
Duchcovský viadukt: na místě původního kamenného klenutého mostu byl ve druhé polovině 20. let 20. století postaven železobetonový železniční viadukt. Jednalo se o tříkolejný most. Dnes zde najdete pouze jednu nevyužívanou kolej. U duchcovského viaduktu došlo v období velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století ke střetu stávkujících dělníků s četnictvem, označovanému jako Duchcovská stávka. Incident se odehrál 4. února 1931 při protestním pochodu proti snižování mezd a sílící nezaměstnanosti. Neštěstí u duchcovského viaduktu bylo prvním podobným incidentem v Československu vyvolaným Velkou hospodářskou krizí, při němž došlo k ztrátám na životech. Čtyři dělníci byli zastřeleni, několik dalších zraněno. Na základě této události se ujalo (po roce 1948) heslo „Masaryk střílel do dělníků", přestože prezident Masaryk akci odsoudil až do personálních důsledků (odvolání ministra vnitra). Viadukt byl vyhlášen národní kulturní památkou a tento status jí byl odebrán až nařízením vlády z 16. srpna 1995. Tuto tragédii dnes připomíná pamětní deska.
Zámek: Honosný barokní zámek, původně německy označován jako zámek Dux, byl postaven v letech 1675-85 Janem Bedřichem z Valdštejna a v roce 1707 byl rozšířen o dvě křídla. Současný klasicistní vzhled však získal po úpravách v letech 1812–18. Součástí areálu je rozlehlý francouzský park se soustavou bazénů, vodotrysků, fontán a sochami od Matyáše Brauna, postavený podle návrhu známého architekta Jana Ferdinanda Schora.
Pro návštěvu zámku si můžete vybrat ze tří prohlídkových okruhů, které vás provedou valdštejnskou rodovou galerií, expozicí nábytku z období od gotiky po 19. století. Nedílnou součástí prohlídky je také expozice věnovaná osobnosti Giacoma Casanovy.
