Buková hora

Účastníci: Milan, Jitka, Monika, Pavluša

     V sobotu 9. dubna jsme vyrazili na Bukovou horu. Protože meteorologové slibovali mimořádně mizerné počasí, sešli jsme se před hlavním nádražím jen čtyři. Svačinu i pláštěnky jsme měli, takže nás nemělo co zaskočit. Před devátou hodinou jsme naskočili do zeleného autobusu a za necelou půlhodinku jsme vystoupili ve vsi Těchlovice. Celou cestu, co jsme jeli, tak docela solidně pršelo, naštěstí před výstupem z autobusu přestalo. Vyfotili jsme se u zastávky busu a po červené značce se vydali směrem na Bukovou horu. Monika nám vylíčila zajímavou příhodu ze svého mládí v hospodě U Kaštanu – zasmáli jsme se. Cesta byla solidní, jen stoupala neustále vzhůru. Minuli jsme Obecní úřad, nádrž na vodu či koupaliště a dostali se do lesa. Dole u Labe bylo jaro v plném proudu, ale nahoře na kopcích bylo bílo. Po několika kilometrech jsme se přiblížili až k vysílači Buková hora. Jde o nejvyšší betonový vysílač v ČR. Zde u bývalé chaty a restaurace Děčínská bouda proběhla svačina, přičemž nám společnost dělaly dvě kočky s obojky. Asi cítili maso. Po svačině a trošce griotky jsme se zašli podívat na tzv. Humboldtovu vyhlídku. Tentokrát z ní byly slušné výhledy směrem na Ústí a část Českého středohoří. Cesta z kopce byla ovšem poněkud kluzká, kombinace bláta a sněhu nám činila mírné potíže. Ne však takové, abychom se vyváleli na zemi. Po modré značce jsme se brzy dostali až k zaniklé vsi Vitín a pak už jsme jen klesali. Ovšem dlouho a strmě. Byl jsem pochválen, že jsme cestu nešli tzv. v obráceném garde. To by dostaly nohy zahulit. I tak jsme si však ke konci mnuli namožená kolena. Těsně před cílem trasy se dalo do deště, ale během pěti minut jsme byli v restauraci Šmak v Malém Březně. V restauraci jsme si sedli ke kamnům a nastal dlouhý proces objednávání jídel. Paní servírka nám moc nepomohla, neb byla v práci první den. Nakonec jsme to nějak zmákli a mohli si odpočinout. Rozproudila se debata na téma muži a domácí práce, do které jsem moc nezasahoval. Přeci jen, ženy byly v přesile. Takže tímto vás muži vyzývám, choďte na výlety co nejčastěji, ať se poměry trochu vyváží. Hynku, Viléme, Jarmile. Nebo budeme moci za chvíli přejmenovat naší skupinu na Oddíl přítelkyň aktivní turistiky. Monika nás vyprovodila k vlaku a vrátila se k hospodě, neboť si pro ni přijel z Děčína přítel, my ostatní jsme se do Ústí vrátili historickým vlakem ze Zubrnic. Vlak byl narvaný, museli jsme stát. V Zubrnicích se totiž konala nějaká Velikonoční slavnost. Konečně jsme zastavili na Střekově. Doprovodil jsem dámy na most přes Labe a autem jsem odjel domů. Dnes jsme ušli slušných 13 km s převýšením 600 metrů.

Milan 9. 4. 2022