Radovesická výsypka

Účastníci : Jitka, Pavluška, Milan, Hanka, Eliška, Viktor

Na sobotu 30. dubna jsem vymyslel pohodový výlet přes tzv. Radovesickou výsypku.  Vzhledem k tomu, že dnes byl poslední dubnový den a tzv. Čarodějnice,  tak jsme se sešli dopoledne na nádraží jen tři. Zbytek skupinky jel autem a šel nám naproti z cíle trasy. Po zakoupení jízdenek a kávy jsme se uvelebili ve vlaku Krušnohor a museli pochválit jeho zánovní interiér. Po chvíli jsme však zjistili, že i tento vlak má svoje mouchy. Jakási paní nás poprosila, zda bychom jí nepomohli otevřít dveře moderního wc, neboť jí to nejde. Bohužel i my jsme si s tím rady nevěděli. Až pan průvodčí nás zachránil. Do dveří se muselo jen razantně vrazit, až udeřit  rukou. Zase jsme chytřejší. Minuli jsme nádraží v Teplicích a shodli se, že nepatří k nejkrásnějším. Ale až se opraví, to bude. Po 9 hodince jsme v Bílině. Nádraží je jak vymetené, ani před budovou moc lidí nepostává. Ženy prosí jakéhosi pána, zda by nás hromadně vyfotil. Pán je amatér, do fotky se mu nevlezl ani celý název stanice nádraží. Ale co.  Přes lávku jsme přešli  frekventovanou silnici a šli jsme do centra města. Já jsem neměl svačinu, tak jsem doplnil proviant v Penny. Ještě jednu plechovku a už jsme na cestě. Žlutá značka nás přes náměstí vede do kopce a do lesa. Zde se nachází jedna ze zajímavostí zdejšího města. Jde o tzv. stezku dějin, kdy jsou na stromech barvou vypsáni všichni panovníci a prezidenti naší historie. Počínaje Přemyslem Oráčem a konče Milošem Zemanem. Pěkná prácička. U některých stromů jsme se vyfotili a pokračovali dál. U turistického přístřešku jsme se nasvačili a po modré značce pokračovali dál k bývalé vsi Radovesice. V místech dnešní výsypky se dříve nacházelo celkem pět vesnic – Lyskovice, Chotovenka, Hetov, Dřínek a největší z nich byly právě Radovesice. Ovšem museli ustoupit, neboť se zde ukládala zemina vytěžená z velkolomu Bílina. Krajina je tu prazvláštní, ovšem výhledy na Bořeň, Krušné hory i jinam jsou hezké. Potkáváme pár rybářů, kteří se z umělé vodní plochy Syčivka snaží vytáhnout nějakou čudlu. Konečně jsme přišli k místům, kde stávala ves Radovesice, což je vyznačeno klasickou dopravní značkou obce. Akorát, že kde nic, tu nic. Pokračovali jsme dále po modré a začali vyhlížet partu č. 2. Asi se někde zdrželi. když jsme se konečně potkali, zjistili jsme, že se byli podívat na zřícenině hradu Kostomlaty. Protože jsme tam chtěli také, využili jsme toho, že Viktor měl auto a ku hradu nás popovezl s tím, že až si to tam prohlédneme, máme se ozvat. Na hradě jsme zjistili, že jsme tu už všichni byli a tak jsme si dali pivo Bakalář a obhlíželi okolí od místního očerstvení. Po odpočinku jsme sešli zase kus cesty na lesní parkoviště a čekali na Viktora. ten nám sdělil, že jelikož v samotných Kostomlatech v hospodě nevaří, přesuneme se do Velemína. Dobrý nápad. Motorest nás přivítal a my si objednali. Narazili jsme i na turistku Verču, která ovšem v současnosti podniká výlety vícedenní a mnohakilometrové s jinou, drsnější partou. Po jídle jsme se rozdělili. Viktor vzal do auta i Pavlu a přes Dolní Zálezly odjel do Ústí nad Labem, já s Jitkou jsme dokončili výlet klasicky busem do Lovosic a pak vlakem do Ústí. Dnešních 13 km bylo pestrých, viděli jsme zase náš kraj z jiné perspektivy. 

Milan 3.5. 2022