Hradec Králové 2022

Účastníci : Milan, Jára, Viktor, Ruda, Líba, Hanka, Jitka, Dáša a Vlasta

Na sobotu 27. srpna jsem naplánoval výlet do Hradce Králové.  Již delší dobu jsme tam někteří nebyli a České dráhy přišli s akcí typu Letní skupinová jízdenka, tak se všechno hezky sešlo. Potencionální či potenciální  účastníky akce jsem upozornil na to, že u vlaku se sejdeme dřív, neboť nákup jízdenek bude komplikovanější. Šlo o to, zda bude sudá či lichá. Nakonec se nás u vlaku sešlo osm, což bylo ideální a já odešel zakoupit 4 jízdenky v rámci kterých jsme mohli do půlnoci jezdit po celé ČR. My jeli pouze do Hradce a zpět, tvrďák Vilda vzal rodinu na otočku do Ostravy. Však vstávali před 4 hodinou ranní. To bylo jistě radostného křiku. To my se sešli před sedmou hodinou a byli i tací, co zaspali. Občas se to stane. Ve vlaku do Prahy jsme si obsadili docela dobrá místa a čekala nás hodinka a něco pohodové jízdy. Líba, která měla před pár dny narozeniny vyndala z batohu prosecco a griotku, Jára zase slivovičku. Ruda domácí ostružiny a rajčata a Milan bábovku. Kupovanou. Jelo se na pohodu. Jako vždy. Cesta nás trochu vzpružila a tak jsme dojeli do Prahy v ideální kondici.  V Praze  byl čas tak akorát na protažení si zad, rychlý nákup občerstvení a zase jsme se hrnuli do vlaku. Tentokrát jsme se trochu přeskupili, ale nakonec se jelo dobře. Cesta uběhla jako nic a vypili se i zbytky tekutin. Před 11 hodinou jsme vystupovali v Hradci Králové. Počasí nám přálo, bylo příjemně a nepršelo. Od vlaku jsme zamířilo rovnou do centra. Chvilku nás zdržela Dáša, která si v jednom místním obchodě pořídila kraťasy za slovy patnáct korun. Solidní koupě. Než jsme dorazili na náměstí, občerstvili jsme se v Cross caffe a Jára stihnul šnyt v restauraci Na Hradbách. Na náměstí jsme se sešli s Vlastou a  vyrazili na prohlídku Bílé věže. To je myslím dost hezký zážitek. Všichni byli spokojení, vyhlídka z věže byla fajn a tak nám nic nebránilo, zajít někam na oběd. Mnou vybraná první restaurace Pivovarské domy nebyl nejlepší nápad, neb personál nebyl nijak vstřícný a i ceny jídel byli malinko přemrštěné. Nakonec jsme zakotvili v již námi kdysi navštívené restauraci Na Hradbách, kde jsme se dobře najedli i napili a zavzpomínali.  Po občerstvení jsme se šli vyfotit na náměstí a prohlédnout si schodiště Bono publico, které bylo kdysi vybudováno kvůli snazšímu přístupu z vlastního města k tehdejším kasárnám královéhradecké pevnosti. Prošli jsme okolo bývalého pivovaru a vydali se do Jiráskových sadů. Tam jsme si prohlédli dřevěný kostel sv. Mikuláše a soutok Labe a Orlice. Proháněli se tam i nutrie. Po odpočinku na soutoku jsme se vydali zase do víru dění. Podél řeky jsme došli až na náměstí Osvoboditelů. Předtím jsme si ještě rychle prohlédli kousek muzea, kde se nám moc líbilo. A už je tu nábřeží. Rocková živá hudba a pivo Klenot nám vlilo krev do žil. Tedy na chvíli. Po cca 20 minutách se přesouváme přes most směrem k nádraží. Hledáme nějaké místo, odkud se pak přesuneme na vlak. Nakonec azyl nacházíme v cukrárně Kolibřík, kde mají víno a je možno sedět venku. To nám vyhovuje. Sedíme, kecáme. Nejvíce zaujala příhoda s názvem Konvice. Přišel i Ruda, který podnikl individuální výlet na místo zvané Svíb. Jde o les, který je plný padlých z Prusko-rakouské války. A pak už následovalo jen rozloučení s Vlastou a cesta zpět do lůna severních Čech. Cesta byla opět veselá, s přestupem v Praze. V Ústí nad Labem šli pánové ještě vyhodnotit dnešní výlet, ano, jako za starých časů. To byl svět ještě v pořádku. No nic. Pár dvojek vína, a  byl jsem zralý jít na kutě. Výlet do Hradce se myslím vyvedl, 10 kilometrů bylo ve městě tak akorát.

Milan 30.8. 2022