Hlavňov    2022

 

Účastníci: Viktor, David, Pítrs, Jára, Ráďa, Vilda, Milan, Vlasta

 

Pátek 20.5.

 

    Tak a je to tady. Další, již 27. ročník pánské dovolené. Neuvěřitelné číslo. Však už jsme taky staří pardálové. Letos se nás sejde osm účastníků, což je velice solidní číslo. Zajímavé je, že Ráďa jede po 23 letech a Vilda po 14 letech. Slušná pauza. Každopádně jsme se sešli a po 11 hodině dopolední vyrazili od parkoviště u bývalé Setuzy. Ještě společné foto a hurá. Jedeme. Auto vzal David, a jelikož je to dodávka, pohodlně jsme se do něj vešli, neb Vlasta za námi dorazí až v neděli. V autě panovala bujará nálada, tak jako pokaždé při začátku pánské dovolené. Přes Úštěk a Doksy jsme dojeli až do obce Klášter Hradiště nad Jizerou. Tato krkolomně znějící obec v sobě skrývá Pivovar Klášter, jehož součástí je i restaurace Skála. Jmenuje se tak proto, neb je vytesaná ve skále. Obědové menu jsme již propásli, museli jsme si vybírat z klasické nabídky. Pánové si dali až na mě a na Davida pivo a dle rozpačitých výrazů našich pivních odborníků jsem poznal, že pivo není z top desítky. Ovšem jídlo bylo dobré, dle Davida teplé, zasytilo či max. poživatelné. Přesto se pivka vypily a byly objednané další. Padly první fotky. Příjemně nasyceni jsme se zvedli a pokračovali dále. Nová Paka volá. Cesta vcelku ubíhala a tak jsme v Nové Pace cobydup. Měli jsme zamluvené pokoje v penzionu Ježkův statek. Kdo bude spát s kým jsme měli již vyřešeno a tak jak říkají Chorvati – nema problema. Tak jsem se s Pítrsem nakýbloval do pokoje č. 6 a šel si dát sprchu. Máme v plánu pohodovou procházku okolím Paky. Nejprve však proběhlo startovací pivo (piva). Procházce po okolí jsme nutno dodat moc nedali. Zašli jsme do centra pokoupit pár nezbytností, pokochali se kostelem, pěkným autobusovým nádražím a zapadli do hospody zvané Na Horce. A to jsme neměli dělat. Dostali jsme zde asi nejhorší pivo celé dovolené. Smutné je, že já, který za dovolenou vypil piv pět, jsem si ho tu dal taky. Ano milé děti. To pivo se jmenovalo Krakonoš. Obsluha ho do sklenic cmrndala asi půl hodiny, a to nepřeháním. Než spadla pěna, měla čas si skočit i na brko. Sedm piv jako sedm trpaslíků. S pořádnejma čepicema. Jediné, co mě mrzí je, že jsem nenatočil video v okamžiku, kdy se kamarádi napili. Tolik šklebů už se jen tak nevidí. Druhé pivo si již nikdo nedal. Po zaplacení a zodpovězení otázek štamgastů odkud jsme, jsme se rozdělili a vrcholové mužstvo vyrazilo na 3,5 km vycházku. Musím  dodat, že byla moc fajn. Objevili jsme za plotem řeckokatolický kostel pocházející z 18. století. Jedná se o roubenou stavbu lidové architektury, která byla zbudována na území Podkarpatské Rusi a do Nové Paky převezena v roce 1930. Takže, ukrajinský kostel. Je vidět, že se sem přesunul již dříve, než dorazila dnešní vlna. Proběhlo focení a šlo se dál. Z kopce byl celkem pěkný výhled, zapili jsme ho hruškovicí. Aby na nás zbývající členové týmu nečekali, spěchali jsme k Ježkovi. Po usazení se k venkovnímu stolu jsme si objednali a začali hodovat. Jídlo dobré, pivo taktéž, víno ucházející. Co chtít víc. Jakmile se ochladilo, přesunuli jsme se dovnitř restaurace a pokračovali v krasojízdě. Při mazání topinek tatarákem jsme zaznamenali i velikou bouřku. Naštěstí jsme měli postele jen 30 m od restaurace. Večer jsme zakončili příjemně v největším pokoji s konzumací alkoholických nápojů. Musím říct, že jsme spali, jako když nás do hrobu hodí.

 

Milan         5 km

 

 

Sobota 21.5.

 

A je tady sobota, den druhý. S Pítrsem jsme udělali terno, ani jeden z nás nechrápal. Po opláchnutí si tzv. obličejů jsme se dostavili na snídani. Byla výtečná, jen se nedoplňovalo. Takže co si kdo urval, to měl. Zaprášilo se hlavně po slanině, vejcích a párcích. Ovoce tolik netáhlo. Podivné. Po snídani jsme si zabalili našich pár švestek a jelo se dál. Našim dalším cílem bylo město Trutnov. Zaparkovali jsme u hřbitova a šli se podívat, kudy táhly dějiny. V roce 1866 se zde bojovalo mezi Rakušany a Prusy, přičemž zvítězili Rakušané pod vedením generála Gablenze, který tu má památník. Od něj byla krásně vidět Černá hora i Sněžka. Po nasycení se přírodou a vyfocením se v parku s dřevěným drakem, jsme šli na oběd. Restaurace no 1 byla vcelku ucházející. Pivo Krakonoš bylo s díky odmítnuto, pila se Plzeň a nebo Kozel. Po cestě k autu upozorňuji na pivovar, kde se laskomina Krakonoš vyrábí. Ještě jsme si zajeli do supermarketu Tesco, kde bylo zakoupeno něco potravin na naše snídaně.  A pak už hurá do Hlavňova. Cesta byla klikatá a strmá. Prostě Broumovský výběžek je konec světa. Po příjezdu do cíle obdivujeme chalupu a seznamujeme se s majitelkou. Ubytování je skvělé, bylo dobře vybráno. Hodně místa, bazén, gril, venkovní posezení, vybavená kuchyně. Pro nás až moc.  Po vybalení a úvodním přípitku jdeme na procházku. Po hospodách. Majitelka nás stručně seznámila s okolními osvěžovnami. Obzvláště vypíchla hospodu U Doležalů, lidově prý zvanou U zloděje. Tak tedy jdeme. Zloděje si necháváme na konec, jdeme do hospody Ryba na Hrázi. Již zdálky je vidět, že osazenstvo nebude Pítrsova krevní skupina. Každý druhý má dredy. Je celkem narváno, není si kam sednout. Vilda zvaný zlatoústý se pustí do obsluhy a za 5 minut sedíme uvnitř. Kam se normálně nesmí. Obsluha má taky dredy, ale vcelku v pohodě. Hlavně jsou to ženy. Ovšem nabídka jídel vyhání Pítrse ven. Kapří hranolky a pstruzi, to je to na co má alergii. Na ryby. Nějak jsme to všechno přestáli a přesunuli se do další nálevny zvané U Jasanu. Zde je atmosféra komornější a pivo mají Radegast. Víno je no name a velice ohavné. Ale majitelé příjemní. Pán je sběratel pohlednic, odznáčků, má mnoho co vyprávět. Po rozloučení se jdeme do chalupy, kde se plynule pokračuje v nastaveném trendu. Víno, pivo a přidal se i zpěv. Hity jako Bílý karavan, mi dodnes znějí v uších.

 

Milan 9 km

 

 

Neděle 22.5.

 

     Za sebe musím říct, že se mi vstávalo o hodně hůře než den předchozí. Únava se začíná kumulovat. Jelikož čekáme na Vlastu a nikam nepospícháme, je čas na poklidnou snídani i kávu. Tu nám zde v kávovaru zanechali předchozí nájemníci – Němci. Teda turisti, ne ti z roku 1945. Kolem 10 hod. přijíždí kamarád Vlasta. Přivítání, ubytování. Dnešní výlet je jasný. Kaple Panny Marie Sněžné a turistická chata Hvězda. Cesta po červené je hned od začátku docela strmá a to jí vydrží až na vrch kopce. Ovšem výhledy na Broumov a do Polska jsou nádherné. Ovšem nejenom výhledy živ je člověk, jdeme do chaty do restaurace. Její majitel a vrchní pan Novák je již 5 generace, která se o chatu stará. Pan Novák je číšník starého stylu se specifickým smyslem pro humor. Muž na svém místě. Zde se poprvé setkáme s pivem OPAT, které je, no slušně řečeno zvláštní chuti. Nebudu vás napínat, v restauraci jsme strávili minimálně 2 hodiny. Pro mě, který jsem pil sodu, to bylo asi jako 2 dny. Ti abstinenti to mají těžké. Jdu si lehnout před chatu, ale jsem zavolán nazpět. Pan majitel nám poručil 7+1 drink. To je povinnost. Po zaplacení pokračujeme dál, cestou necestou. Nakonec se ze skal vymotáme a jsme opět u hospody Ryba na Hrázi. Tak hurá dovnitř. Dnes si dávám jen presso a jdu se připravit na večerní smršť na barák. Nu, ta kupodivu opět přichází.  Je veselo, vše teče proudem. Hlavně Vildovi Bažanti z Hurbanova. I kořalky je dostatek, Pítrs kontruje sektem.  Jelikož máme výkonný reproduktor, chalupou zní opět hudba rozličných žánrů.  Spát jdeme ve velmi pozdních hodinách.

 

Dnes 10 km

 

 

Pondělí  23.5.

 

Tento den jsme se rozhodli navštívit Adršpašsko-Teplické skály.  Už den předem se rezervovali místa společně s parkování. Vše on-line s tím, že se na místě prokážeme tzv.QR kódem. Museli jsme tedy vstávat dřív, abychom byli do 9.50 hod. před vstupem do skal. Snídaně proběhla v poklidu, cesta taktéž. Jen Milan si  spletl parkoviště a tak jsme museli přejíždět z Teplického na Adršpašské parkoviště. Zábava začala až tam. U brány na parkoviště nás zastavila dvojice pracovníků a požadovala prokázat se zaplacením parkoviště. Jelikož u skal je špatný signál, Járovi se na mobilu QR kód nechtěl dlouho načíst a David počal být nervózní. Chtěl, aby nás pustili za bránu s tím, že se vše vyřeší potom. Nervozita stoupala. Konečně je QR kód na světě. Finále přišlo při parkování, kdy pracovnice nechala Davida  třikrát přeparkovat. ten to nevydržel a křičel, ze se zde všichni zbláznili. Prostě solidní kabaret. Po tomto výstupu se všichni vydýchali, někteří občerstvili a šlo se. Protože představy o délce trasy se různili, rozdělili jsme se nejprve na dvě skupiny a posléze na čtyři, abychom se zase postupně spojili. Skály jsou krásné a v některých úsecích i fyzicky náročné. Např. výstup na skalní hrad Střmen, který jsem i já s díky vynechal. Po pokochání se krásnou přírodou jsme se sešli všichni u penzionu Skály, kde se pár lidí rozhodlo najíst. Nejhůře dopadli Vilda s Járou, kteří si dali guláš z jelena. Něco tak tvrdého a připáleného prý dlouho nejedli. Abychom si spravili chuť, zastavili jsme se v Teplicích nad Metují, kde jsme si dokoupili něco v Penny a jednak  jsme se zastavili v restauraci hotelu Ostaš na další jídlo. Zde už to bylo o poznání lepší. Následoval přesun na naší chalupu, kde se odpočívalo, popíjelo a vůbec. Proběhlo i  klání v ping-pongu. A někdo byl i v hospodě Jasan.

 

Dnes 15 km

 

Úterý   24.5.

V úterý jsme se po vydatné snídani vypravili na po včerejšku menší výpravu. Autem jsme se přesunuli do chatové osady Pod Ostaší, odkud jsme po občerstvením se pivy a česnečkou (hnus), vydali na okruh podél skal. U stánku se sedělo fajn, ale bylo nutno trochu rozhýbat i kostru. A to tak, že pořádně. To se podařilo, cesta bludištěm byla více než vydařená, někteří kamarádi se i do krve odřeli. Oč kratší cesta, o to náročnější terén. První okruh jsme zvládli všichni, na cestu č. 2 se vypravili jen fajnšmekři. Sluj Českých bratří doporučuji jen těm nejzapálenějším. To co uvidí v cíli cesty, to jistě ještě neviděli. A Kočičí hrad, toť lahůdka. Zbytek týmu na nás čekal u stánků na levnou krásu. Nepostával a pil pivo, pokud ho tedy nevylil. Po včerejším debaklu s jídlem bychom chtěli jakousi serióznější provozovnu. Ujal se Davidův návrh. Jedeme do Teplice nad Metují do restaurace Střelnice. A nebyl to špatný nápad, to vám povím. Kvalitní restaurace s pečlivě ošetřeným pivem a výborné jídlo nás zcela uspokojila.  Kachna, buchtičky se šodó a plzeň. Plus malý nákup v místním,  mizerně zásobeném krámku. Inu jsme na broumovsku. Buchtičky se šodó spustili diskusi na téma sladké pokrmy. Zvítězil Pítrs, který nechtíc překřtil jeden pokrm na zeměbába. Dnes nás opustil kamarád Vlasta, odjíždí do španělských krajin. Jelikož poprchávalo, dlouho se nezdržel a ujížděl vstříc domovu. Ostatní se věnovali dle chuti svým zálibám. Vaření, hospoda, čtení, popíjení.

 

Dnes 9 km

Středa 25.5.2022

         Protože se dnes dostáváme do druhé poloviny dovolené, přebírám jako již tradičně kronikářské povinnosti po Milanovi. Nikdo další se do psaní zážitků nehrne, zůstává to na nás dvou. Budíme se do deštivého dne, snídáme a plánujeme, co podnikneme. Dnes nás opouští jeden člen (Ráďa), čeká ho dovolená s rodinou trochu dál (Itálie) než jsme teď my. Dopoledne tedy odpočíváme a před obědem Ráďu odvážíme na nádraží do Police n/M., odkud ho čeká dobrodružná cesta vlakem. Po rozloučení s kamarádem jedeme do centra městečka, kde si v restauraci Sokolovna dáváme skvělý oběd. Po něm se chceme projít po městě, ale protože stále prší, procházku zkracujeme a míříme do obchodu. Protože jsme optimisté, počítáme, že se večer počasí umoudří, nakupujeme tedy dobroty na grilování. Následuje návrat na chalupu. Zde se moc nezdržíme. Milan obětavě zůstává na baráku a připravuje grilování, nás ostatní další obětavec David veze autem na pivo. Stále mírně prší. Jedeme na parkoviště, nedaleko horské chaty Hvězda, kde to již celkem dobře známe. Po skalách v okolí chaty se procházíme jen krátce, protože se dává do vydatného deště. Dnes se výhledy do kraje nepokocháme. Posedíme, vypijeme něco piv (David limonád) a probereme, co se dá. I přes nepřízeň počasí se na chatě střídají promočení turisté. Jedna skupina s nemluvňaty v kočárcích nás celkem udiví. Zřejmě děti tuží v turistice od útlého věku. Zavírací doba restaurace je v 18:00 hod., ale my se zvedáme dřív a vracíme se do naší útulné chajdy. Čeká nás dobré jídlo. Jako na povel se po návratu lepší počasí. Milan roztápí gril, David nosí nádobí a různé pochutiny na stůl. Každý si koupil na gril něco jiného, na stole je solidní skladba masa. Všichni se cpou, jako by do této chvíle neměli nic v ústech. Na závěr se udělá na grilu pár žampionů, i ty bleskově mizí v žaludcích. Následuje volná zábava. Ochlazuje se, jdeme do prostorného obývacího pokoje. Zde se pouští písničky, konzumují se ušlechtilé nápoje a debatuje se. Postupně se rozcházíme do svých pokojů. Dnes jsme měli odpočinkový den, nachodily se při různých přesunech jen cca 3 kilometry.

 

Police nad Metují – se nachází v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Protéká jím potok Ledhujka přítok řeky Metuje. Město obklopují vrchy Klůček, Strážnice, Havlatka a dominuje jim Ostaš. Žije zde 3961 obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Chata Hvězda – turistická chata se nachází ve výšce 674 m n. m. a pochází z let 1854 až 1856. Je postavena v zajímavém švýcarském slohu. Na hřebeni Broumovských stěn stojí spolu s malou kaplí Panny Marie Sněžné, která byla postavena v letech 1731 až 1733 a projektoval ji K. I. Dientzenhofer. Z ochozu chaty se vám naskytne překrásný rozhled.

 

 

 

Čtvrtek 26.5.2022

        

         Dnes je po ránu počasí lepší a i předpověď vypadá solidně. Milan naplánoval výšlap do Police nad Metují, kterou již trochu známe. Začátek cesty vede po Hlavňově, poté uhýbáme po červené turistické značce do lesa. Trocha stoupání a kolem vrchu Klůček pokračujeme dál. Vycházíme z lesa a otvírají se nám pěkné výhledy nejen na Polici, ale i na Ostaš a další kopce. Potkáváme osamělou turistku a dozvídáme se, že pole, po které vede naše trase, právě pokropili močůvkou. Raději si tedy trochu zajdeme a jdeme po silnici. Následuje sestup do města. Zde míříme do osvědčené restaurace Sokolovna na oběd (opět skvělé jídlo). Po občerstvení se dělíme na tři skupinky. Skupina číslo jedna jsou Milan a Pítrs, skupina číslo dvě já, David a Jára. Skupina číslo tři je osamělý chodec Vilda. Ten se rozhodl projít se po okolí Police sám, protože si od nás zřejmě potřebuje odpočinout. Skupina číslo jedna jde po zelené a žluté turistické značce kolem kaple a po křížové cestě. Přes zajímavou Čertovu skálu míří na chalupu. Skupina číslo dvě, se trochu projde po Polici, občerstvuje se v kavárně a autobusem odjíždí na chalupu. Nejvíce toho na zpáteční cestě našlape skupina číslo tři – Vilda. Ten jde po modré turistické značce do Velkých Petrovic. Pokračuje po zelené turistické značce Maršovským údolím, kterým protéká řeka Metuje do Maršova nad Metují. Nakonec dojde po žluté turistické značce do Žďáru nad Metují. Při cestě se stačí občerstvit ve dvou hospůdkách a našlapat z nás dnes nejvíce kilometrů. Ze Žďáru jede přes Polici domů na chalupu. Když se na chalupě všichni sejdeme, následuje krátký odpočinek. V podvečer nás David obětavě odváží do nedaleké hospůdky Kačáma v Suchém dolu, kde sledujeme závěr hokeje. Majitelka je sympatická, restaurace je pěkná, pivo nám chutná, jen je škoda, že mají před malováním, takže nemají nic k jídlu. Po skončení hokeje si chvíli povídáme s několika staršími cyklisty, kteří zde tráví prodloužený víkend. Nakonec po pár pivech odjíždíme domů, kde si dáváme ještě něco malého na zub. Dnes jsme našlapali 14 kilometrů a viděli dost zajímavostí. Skupinky, které se vracely nazpátek na chalupu každá jinak, se osvědčily, určitě toto řešení využijeme i jindy.

 

Maršovské údolí – romantické 2800 metrů dlouhé údolí řeky Metuje je jako stvořené pro odpolední procházku či výlet. Zeleně značená stezka se tu klikatí zaříznutým klidným údolím řeky pod zříceninou hradu Vlčinec, překonává Metuji brody či dřevěnými můstky, až vás dovede do Maršova Nad Metují či dále do České Metuje. Maršovské údolí je sevřeno stráněmi s množstvím rozmanitých útvarů slínovců a s ojedinělou květenou hercynského typu.

Suchý důl – je obec nacházející se v okrese Náchod, kraj Královéhradecký. Rozkládá se při západním úpatí Broumovských stěn podél potoka Ledhujka. Žije zde 399 obyvatel, součástí obce je i vesnice Slavný. Část Suchý důl se nachází v nadmořské výšce 489 – 548 m n. m., část Slavný v rozmezí 580 – 624 m n. m.

 

 

Pátek 27.5.2022

         Protože předpověď počasí dnes nevypadá optimisticky, čeká nás další auto – výlet. Davidovi naštěstí nevadí si trochu zařídit, takže po snídani vyrážíme směr Broumov. Cesta ubíhá dobře, městečko není daleko. Ovšem zrada. Těsně před vjezdem do města nás zastavuje oprava silnice. Objížďka nás protáhne pořádně po okolí Broumova. Nakonec parkujeme nedaleko centra města u supermarketu. Jdeme přes náměstí k místnímu známému klášteru. Dovnitř nejdeme, individuálně si procházíme nádvoří, zahradu a park. Začíná pršet a my si jdeme sednout do nedaleké nejmenované restaurace. Delší dobu sedíme a nic se neděje. Obsluha těžce nestíhá. Aniž si nás někdo všimne, odcházíme. Milan má v záloze restauraci ještě jednu. Ta se jmenuje Střelnice a je již naštěstí v pořádku, takže se dobře najíme. Za stálého deště se přesunujeme k další zajímavé stavbě, kterou je dřevěný kostel na nedalekém hřbitově. Ten si krátce prohlížíme a vracíme se k autu. Následuje přesun do nedaleké obce Olivětín, kde stojí pivovar s názvem Broumov. Tento pivovar vaří pivo se sympatickým názvem Olivětinský Opat. V průběhu letošní dovolené jsme na něj v některých restauracích narazili. Kamarádům moc nechutnalo, já si ho párkrát dal a docela šlo. Nakupuje pivo i pivní suvenýry, mají bohatou nabídku. Po nákupu se přesunujeme do nedalekého městečka Meziměstí. Zde si prohlížíme centrum a hlavně nádraží. To je na tak malé městečko opravdu obří. Místní zámek je v soukromých rukou a nepřístupný, takže se na něj nepodíváme. Jdeme se tedy alespoň podívat do centra Welzel tzv. fabriky na zážitky. Z nabídky (střelnice, bowling, fitness, lezecká stěna, solná jeskyně) nic nevyužijeme, a jdeme si sednout na pivko do restaurace Švejk. Interiér je parádní, obsluha nějaká pomalá. Pivo nic extra a jídlo, kterému někteří z nás neodolali také žádný zázrak, spíše propadák (viz. Davidův telecí řízek). Nastává čas návratu.

         Při zpáteční cestě David neodolá delší jízdě a jedeme se podívat do obce Slavný. Zde čirou náhodou narážíme na malou sympatickou obecní restauraci, kde posedíme. David si spraví chuť pokaženou z Meziměstí tlačenkou a Vilda chválí naložený hermelín. Pokecáme si s obsluhou i místními obyvateli a dovolenou tedy zakončujeme příjemným podvečerem. Vracíme se na chalupu a každý posedí ve společenské místnosti dle zbylých sil. Dnes jsme ušli jen cca 7 kilometrů, ale viděli jsme dost zajímavého.

 

Broumov – se nachází v okrese Náchod, kraj Královéhradecký. Žije zde 7145 obyvatel. Je centrem turistického regionu Broumovsko. Nejvýznamnější památkou je broumovský barokní klášter, který je kulturní národní památkou a stal se opět kulturním a vzdělávacím centrem regionu.

 

Klášter Broumov – Řádu svatého Benedikta byl založen ve 14. století, budovy počátkem 18. století v barokním slohu přestavěli Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. Pro svou architektonickou a kulturní hodnotu je od roku 1995 zapsán v seznamu národních kulturních památek České republiky. Broumovský klášter s původně gotickým chrámem zasvěceným sv. Vojtěchu byl zbudován na místě původní tvrze.

 

Dřevěný kostel – je unikátní hřbitovní kostel Panny Marie, který představuje nejstarší dochovanou celodřevěnou stavbu ve střední Evropě. Stáří ani vznik kostela se nedá přesně určit, mohl být založen již ve 13. století. To že na místě stál kostelík, dokládají až písemnosti z roku 1383. Dnešní dochovaná stavba má rysy gotické a byla vybudována v roce 1449. Jedná se o jednolodní kostel, který je výjimečný také technikou stavby, tj. hrázděnou konstrukcí z mohutných dubových trámů, pobitou prkny na vnější straně nad ochozem a na všech stěnách interiéru. Přízemí kostela obklopuje otevřený ochoz pultově zastřešený.

Meziměstí – je město v okrese Náchod. Žije zde 2334 obyvatel. Městem protéká z Polska řeka Stěnava, která o patnáct kilometrů dál, za vesnicí Otovice, opět odtéká do Polska a vlévá se do Kladské Nisy. Území města leží v geomorfologickém podcelku Meziměstské vrchoviny v Broumovské vrchovině, větší část území, včetně intravilánu města leží v Broumovské kotlině. Ze severu je území ohraničeno Javořími horami a Ruprechtickým Špičákem s nadmořskou výškou 880m. 

Nádraží v Meziměstí – je technickou památkou. Budova nádraží byla postavena v souvislosti se stavbou železniční tratě Choceň – Meziměstí – státní hranice a Meziměstí – Broumov – státní hranice u Otvovic v roce 1875. Byla koncipována jako pohraniční přechodová stanice tehdejšího Rakouska s Pruskem. Tomu odpovídá i rozlehlost stavby pro umístění dvou celních úřadů, ale i čekáren pro cestující. Komplex budov tehdy zahrnoval i sídlo pruského dopravního úřadu.

 

 

Sobota 28.5.2022

         Ani dnešní odjezdový den nás ráno nevítá sluníčko, ale pořádné mraky. No alespoň nám při cestě domů nebude vedro. Jako tradičně na konci dovolené ráno balíme věci a trochu poklízíme. Majitelé bydlí hned vedle, takže na předání chalupy nečekáme a vše vyřídíme rychle. Při nakládání zavazadel se pořádně rozprší, symbolické to rozloučení s letošní dovolenou. Těsně před desátou hodinou vyrážíme a již dopředu víme, že se nikde stavovat nebudeme a pojedeme rovnou domů. Cesta ubíhá dobře, silnice jsou volné, nechytáme žádné kolony. V Zahrádkách u České Lípy si dáváme oběd a předáváme Vildu rodině, která si pro něj přijela. Poté pokračujeme do Ústí nad Labem. Postupně vysazujeme ostatní členy osádky před jejich domovy. Letošní dovolená právě skončila.

 

 

 

Závěr a vyhodnocení

 

         Co napsat na závěr. Dovolená s pořadovým číslem 27 byla zase trochu jiná. Poznali jsme další kout naší vlasti a týden utekl až nepříjemně rychle. Ubytování bylo opravdu parádní, všem se líbilo. Posezení jak venku, tak uvnitř chalupy se využívalo dost. Počasí nebylo ideální, bazén jsme tedy moc nevyužili. Na dovolené se nás sešlo celkem osm, což je nejvyšší počet za celou dobu trvání dovolených. Vilda a Ráďa s námi jeli na dovolenou po delší době (14 a 23 let), uvidíme po kolika letech pojedou příště. Někteří kamarádi sice s námi nebyli celý pobyt, ale doufám, že si to i tak užili. Našlapali jsme celkem 72 kilometrů, je to méně než v předchozích letech. Hlavním důvodem byly zdravotní omezení (přeci jen již nejsme nejmladší) a horší počasí. I tak jsme viděli dost zajímavých míst. David tradičně obětavě odřídil co bylo potřeba a Milan měl připraveno dost výletů. Uvidíme, kam nás zavede dovolená příští rok.

 

 

Sepsali : Milan pátek až úterý, Viktor středa až sobota.