Supí vrch

Účastníci:

Viktor, Eliška, Hanka, Jitka, Eva, Tereza, Lenka, Jiřka S. Milan, Pítrs, Petr, Ruda

V sobotu 19. března se uskutečnila již čtvrtá akce po sobě, a v týdenních intervalech. Neuvěřitelné. Jelikož jsem měl čirou náhodou narozeniny, pojal jsem akci odpočinkově. Na nádraží jsme se sešli až v 10.15 hod. a vlakem RegioJet vyrazili vstříc obci Lbín. V Řehlovicích k nám přisedl Ruda. To jsem již rozléval alkoholické nápoje, zejména griotku a také hruškovici od pana Jelínka. Přátelé mě obdarovali krásnými dárky, tajně jsem zamáčknul slzu. Nejeli jsme nikterak dlouho, před 11. hodinou vystoupili na zastávce Lbín. Jak jinak, úvodní fotka do našeho fotoalba. Čekal nás jediný kopec dnešního dne a to Supí vrch. Jde se k němu naučnou stezkou zvanou překvapivě Supí vrch a ta je dlouhá neuvěřitelných tři sta metrů. Nijak jsme nechvátali, přestálé nemoci i nevhodná skladba snídaně některé účastníky brzdila a jiným velela si odložit (snídani). Tak mě přitom na mysli vytanula píseň, Snídaně v trávě. Na vrchu, kde nikdy nikdo z nás nebyl, nás čekal zajímavý pohled na České středohoří a výhled na blízkou vísku se zajímavým jménem Lysec. Zdůrazňuji, že se píše s krátkým, tvrdým y. Co na to odpověděla Lenka již nevím, ale všichni se smáli. Až na Pítrse. Ba ne, ten se smál taky. Vybalujeme proviant a připíjíme na moje narozeniny a na zdar akce. Na stole se objevili i řízečky, mandle ve skořici, sekt a víno. Plus stará dobrá dvojka g+h. Nálada se zdá být veselá. Po občerstvení sestupujeme z kopce a napojujeme se na červenou značku, která nás vede směrem do vsi Pytlíkov, před kterou ve Lbíně překračujeme po kamenném mostě řeku Bílinu. Za Pytlíkovem u turistického přístřešku opět odpočíváme a sluníme se. Počasí se od rána, kdy pršelo, docela vybralo. Překračujeme tzv. Kladrubskou spojku, což bude v budoucnu kus dálnice spojující Bílinu a dálnici na Prahu. Ocitáme se v místech zvaných Prosetické duby, což jsou tři mohutné duby letní, památkově chráněné. Zanedlouho jsme v Teplicích, kde jsme se setkali se skupinkou Hanka, Eliška a Viktor, kteří měli část výletu individuální – jest popsáno dole. Opět mi bylo poblahopřáno a předány dárky. Po foto a cestě okolo opičí minizoo jsme došli do centra Teplic. Zde se projevila moje únava spojená s konzumací a já hnal skupinu do indické restaurace Curry house, která je sice fajn, leč ne každému vyhovuje. Proto se část výpravy oddělila s tím, že půjde do restaurace Monopol. Já si v Curry house dopřál kuřecí Phal, což je to nejpálivější, co je zde nabízeno. Ale kampak na mě. Můj vycvičený a hruškovicí zocelený žaludek to nijak nepocítil. Obsluha byla překvapena. Po pozdním obědě jsem udělal další chybu, kdy jsem se nezastavil za druhou skupinkou v Monopolu, ale tvrdohlavě pokračoval na nádraží a odtud jel do Ústí. Zde se chci ještě jednou omluvit, nestalo se to poprvé, ale doufám, že naposledy. Nevím, co mě k tomu vede, zjevně nějaký můj skrytý démon. Na nádraží v Ústí se naše skupinka rozpadla, vyhodnocovat se jistě nebude. Ani mýt se dnes nemusím, hlava mi byla umyta již ve vlaku. Skupinka z Monopolu se naštěstí dobře najedla i napila, o zábavu se jim staral člen OPATu Pítrs, takže mě nadávali jistě jen v mezích zákona. Přijeli do Ústí ve večerních hodinách, asi hodinku a půl po nás. Našlapáno cca 11 km.

Milan 23. 3. 2022

 Nu a skupinka vedená Viktorem? Zde je její příběh.

Naše malá odloučená skupina ve složení Hanka, Eliška a já se do Teplic vydala autem po jedenácté hodině. Mysleli jsme si, že se brzy připojíme k hlavní skupině vedené oslavencem Milanem. Bohužel tato skupina si cestu ze Lbína vyloženě užívala a pochodovala velmi pomalu. Měli jsme tedy dost času podívat se po Teplicích. Jako první jsme navštívili rozhlednu Letná na stejnojmenném vrchu. Až na vyhlídkový ochoz jsme se nedostali (byl zamčen a obsluha nikde), museli jsme se spokojit s výhledem z oken. Poté jsme si prohlédli zříceninu hrádku Škvárovník. Venkovní obhlídku zajímavé stavby nám zpestřili dva feťáci, kteří dírou lezli dovnitř a zpět se vraceli přelezením vrat. Pak jsme se prošli Zámeckou zahradou kolem Horního rybníku do centra města. Podívali jsme se do obchodních center Galerie a Fontána (zmrzlina) a na Benešově náměstí jsme zavzpomínali na zdejší Tuzex. Elišce jsme ohledně Tuzexu podali nějaké to Info. Následoval oběd v restauraci Curryhouse. Jídlo bylo dobré, ale Elišce nesedlo, takže setkání s kamarády z druhé skupiny nebylo dlouhé. Sešli jsme se nedaleko zavřené restaurace U opiček, poblahopřáli Milanovi k narozeninám a šli se podívat na opice. Minizoo s makaky kápovými stále funguje. Prošli jsme se s kamarády opět do centra, trochu si pokecali, a protože Elišce nebylo po indické kuchyni nejlépe, odjeli jsme domů. Při naší zkrácené verzi dnešní akce jsme našlapali cca 5 kilometrů a něco jsme i viděli.

Rozhledna Letná - restaurace s rozhlednou byla postavena v roce 1877 z iniciativy Horského spolku. Po 2. světové válce objekt pomalu chátral. Po několika změnách majitelů se zde dnes nachází restaurace a wellness. Z vyhlídkového ochozu ve výšce 25 metrů je kruhový výhled na Krušné hory a České středohoří.

Škvárovník - zřícenina romantického hrádku, který byl postaven zednickým mistrem Franzem Jerkem, pochází z počátku 19. století.

Zámecká zahrada - představuje přírodní park založený před 400 lety v okolí teplického zámku. Pro svou polohu v centru města se stal oblíbeným místem procházek lázeňským hostů. Park byl od počátku svého založení upravován do různých stylů dle přání majitelů, rodu Clary-Aldringenů. Původně byl park ve stylu francouzském, později na počátku 19. století byl upraven do stylu anglické zahrady. Po roce 1945 převzalo správu parku město Teplice. V parku krom staletých stromů návštěvníci objeví také dvojici rybníků, či různých staveb a soch. Na jižním okraji zámeckého parku fungovalo mezi lety 1930-1990 koupaliště, které je nyní v dezolátním stavu.

Sepsal: Vik            21.3.2022