Litýš  a Kalich

Účastníci:  Eva, Jiřina P., Jitka, Pavluša, Líba, Dáša, Lenka S., Eliška, Hanka, Viktor, Pítrs, Ruda, Milan

     V sobotu 8. ledna se uskutečnil již druhý výlet v roce 2022. Tentokrát na zříceniny hradů Litýš a Kalich. Před nádražím se sešel solidní počet účastníků s tím, že Viktor s Eliškou a Hankou dorazí přímo do Třebušína. Jak je již dobrým zvykem na těchto lednových akcích, každý účastník přinesl v batohu něco tekutých dobrot. Autobus přijel načas, mohli jsme nastupovat. Při placení kartou došlo k menším nedorozuměním s panem řidičem, který striktně vyžadoval rozlišit platební kartu a kartu DÚK. Povedlo se, mohli jsme nastoupit. Největší floutci se hnali dozadu na pětku, tak jako před 40 lety na základce. Bus vyrazil a Pítrs nám počal vyprávět. Jelikož v zaměstnání si moc nepokecá, rozhodl se deficit v mluvení dohnat v tuhle chvíli. A myslím, že se mu to docela dařilo. Mlčel jen ve chvíli, kdy do sebe lil grog. Ten končil nejen v jeho hrdle, ale občas i na jeho rukách, neb na pětce to dost houpe a při přejezdu kolejiště obzvláště. Když nás zasypal informacemi, šel ještě poklábosit s kolegou řidičem. Devátá hodina odbila a my vystoupili v Lovečkovicích. Jelikož jsem měl úmysl udělat někde po cestě táborák a ne všichni účastníci zájezdu měli zakoupenou uzeninu, musel se doplnit proviant v konzumu u Vietnamců. Menší zdržení, pár fotek a mohli jsme vyrazit. Jelikož nebylo ve skupině slabých kusů, šlo se svižně. Počasí vypadalo solidně, slunce svítilo a fotografové fotili. Jen první turisti kecali a kecali a na značky nekoukali, proto je bylo nutno občas přivézt na správnou cestu. První větší pauza byla v turistickém přístřešku cca 3 km od Lovečkovic. Láhve a termosky s alkoholickými nápoji byli vytaženy a ochutnávalo se. Nějaká dobrá duše nám u přístřešku nechala nasekané dřevo i s igelitkou a proto byl pověřen šerpa Pítrs, aby se nákladu ujmul. Bude se hodit. To dřevo myslím. Slunce zalezlo a tak jsme pospíchali na Litýš. Jediný, kdo tam kdy byl, byl Viktor a ten s námi právě nešel. Co si pamatuji, pilo se svařené víno, griotka, pivo a zelená. Plus další neidentifikované nápoje. Kdo má obětavou manželku, žral čerstvě nasmažené řízky. Konečně jsme dorazili na Litýš. Cestou jsme nabrali něco březové kůry a smrkového chvojí na podpal a pár klacků na oheň, aby se neřeklo. Čas nás jemně tlačil a tak jsme nelenili a rychle rozdělali oheň. Buřty byly nařezány, nabodnuty na klacky a po chvilce se již otáčely nad ohněm. Ještě, že jsme měli to suché dřevo. Bylo pod nulou a začalo sněžit. Jistí jedinci měli s opečením buřtů problémy, vietnamský prodejce je zřejmě nebral od pana Kšány, bylo v nich jistě dost mouky a málo masa. Po cca 40 minutách jsem zavelel k odchodu. Někdo šel i dřív, jiní skuhrali, že mají buřt ne zcela propečen. Ale jak říkají bratři Poláci. Chuj s tym. Dožrat a jde se. Máme ještě lán cesty před sebou. Počasí se docela pokazilo, sněžilo a viditelnost se dost snížila. Přesto jsme do Třebušína dorazili na čas. Přivítali jsme se s Viktorem, Eliškou a Hankou, já doplnil zásobu pití v krámku a vrcholový tým pokračoval na kopec zvaný Kalich. Na jeho vršku je zřícenina hradu, jehož majitelem nebyl nikdo menší než jistý Jan Žižka z Trocnova. Další část výpravy se potulovala po okolí a čekala na nás. Na vrch kopce jsme dorazili mírně zpocení a nutno konstatovat, že výhledy byly nulové. Počasí nám dnes nepřálo. To mi přesto nezabránilo v tom, vytáhnout vrcholovou láhev Bohemia sektu brut a připít na zdar dnešní akce. Sekt zmizel v hrdlech některých účastníků v cuku letu. Takže příště o dvě láhve víc. Cesta z kopce byla o dost rychlejší než do kopce. Měl jsem obavy, jak přečkáme hodinu čekání na bus do Litoměřic, ale trn z paty mi vytáhla Hanka.  Čekání na bus pojala jako oslavu svých narozenin a na návsi v Třebušíně nám připravila menší pohoštění, složené z alkoholických nápojů. Tvrďák Viktor řídil a jen se na nás usmíval. Obdiv. Ostatní si dle nálady připíjeli, ovšem někteří účastníci akce předchozí, byli opatrní. No, bowle a tak. Čas letěl jako zběsilý, za chvíli přijel bus. Nastoupili jsme my a fanoušci HC Litoměřice. Asi jsme pana řidiče zaujali, neb se smál celou cestu. Je pravda, že Pítrs jel zase bomby a bavil celý bus. V Litoměřicích jsme se ihned odebrali do restaurace Dobrá Bašta, kde na nás čekala dobrá bašta. Zde se naše skupina rozdělila. Někdo jel autem s Viktorem, někdo vlakem prvním a někdo druhým. Cestou už se nestala žádná zaznamenáníhodná příhoda a tím se náš 15 kilometrový pochod uzavřel.

Milan 16. 1. 2022