Maxičky

Účastníci: Pavluša, Margita (Gita), Jitka, Eva, Tereza,  Pítrs, Lenka, Hanka, Jiřina P., Monika, Jirka, Marcela, Jiřík a pes Kája

Bílá sobota, dle lidových tradic a zvyků se o této sobotě nesmí zahálet, a protože moderní hospodyňky mají naklizeno celý rok a beránka pečou většinou v Inpeku, nic nám nebrání vyrazit do přírody. Tento den také končí půst, takže se můžeme najíst i napít co hrdlo ráčí. Přiznávám , že z účasti jsem měla poněkud strach a věřte, že jsem byla nesmírně překvapena kolik kamarádů si přišlo užít krásný den. Z Ústí nás vyráží 8 a dalším vlakem dorazí zbytek. Tenhle spoj nestíhají. Nevadí, v Děčíně je času dost a sejdeme se tam. Vítáme se s Jiřinou a Monikou a nesmí chybět káva a koláč, Terka si svojí porci odůvodnila tím, že je tam vlastně spousta máku a ten je přeci zdravý. Já mam hlad, tak výmluvy nehledám. Obsluhující slečna tam byla evidentně za trest, tak kávu ani nestihneme dopít. Přesouváme se na zastávku, autobus jede včas a všichni máme místo k sezení. Coby kamenem dohodil a zbytek došel pěšky, jsme na místě. „Vystupovat“.  Nezbytné úvodní foto nám dalo trochu zabrat, neb pravá a levá ruka se dosti často plete. „Seřaďte se vpravo u bývalé ubytovny“, část kamarádů stojí tam, avšak někteří mi stojí za zády. Tak takhle by to nešlo. Oddíl přeskupuji a fotíme. Zahajovacího panáčka nikdo nechce, tak vyrážíme po zelené. Co nestihl sežrat kůrovec, polámat vichřice, vytěžil člověk. Bohužel se těží i stromy, kde jsou turistické značky, takže beru na pomoc techniku a vracím kamarády na kurz. Trocha toho bláta nás nerozhodí. Pokácené stromy nám alespoň poslouží jako lavičky při první občerstvovací pauze. A co vám budu povídat, podává se griotka, tradiční oddílové pití. Řízky, tousty, sušenky. Dle rychlosti s jakou v kamarádech zmizela první lahev mám pocit, že do nich dávají čím dál tím míň. „Dojíst, dopít a za 5 minut odchod“. Další pauza až na vyhlídce. Terén se nám trochu vlní, ale žádné extra kopce nás nečekají. Svižně do kopečka, kousek z kopečka a jsme tu. Tušila jsem, že pohled, který nás čeká se bude kamarádům líbit, avšak vůbec mě nenapadlo, že pro všechny je tato vyhlídka premiérou. Labská vyhlídka. Dmu se pýchou, že jsem dokázala najít místo, kde ještě nikdo nebyl. Lavička, stůl, sluníčko, panoramata, spousta griotky, česnekové pomazánky i fotek. Sedí se dobře, témat k hovoru nekonečno, ale každá sranda jednou končí, takže odchod. Po skupinkách se vydáváme na zpáteční cestu, a kdo šel v naší skupince dozvěděl se velice zajímavou informaci, kterou kdesi načetla Monika „ žena může orgasmu docílit pouze jogínským dechovým cvičením“, pánové, téma k zamyšlení. Pomalu se dostáváme do stavu „ Hrozný hlad, trápí nás“ i žízeň už je značná. U obří lavičky poslední foto, poslední řízek a pár panáků griotky. Hospoda už je jen kousek a je vidět, že žíznivý turista při představě oroseného půllitru vydoluje neskutečné množství energie a poslední kilometr bereme téměř poklusem. Hospůdka pěkná, někdo sedí venku, někdo uvnitř. Gulášová polévka nemá chybu, guláš i výpečky prý také dobrý. Pivo nehodnotím, ale podle rychlosti s jakou v kamarádech mizí, si dovolím říci, že dobrý. Já se svým vínem teda spokojená byla. Sluníčko svítí a hřeje, usazeni kolem ohniště kujeme plány na další akce. Popojedem. Do další hospody. Při čekání na bus se dostáváme k debatě o kokosovém oleji, ve které živě pokračujeme i v další hospodě. Počáteční zmatky v objednávkách, je nás moc, ale všechno dobře dopadlo, každý má co pít i co jíst a topinky jak nasucho tak na mokro jsou opravdu kulinářským zážitkem. Kokosový olej, ten je opravdu na všechno. Na pečení, na vaření, jako pleťový krém i jako lubrikant, avšak v někom prý vyvolává pocit, že pak cítí eskymo. Když někdo řekne, že brečí smíchy, tak věřte, že přesně to nás potkalo. Sluníčko zapadá, čas se taky značně posunul a alkoholu bylo už také dost. Platíme a na nádraží. Tady Monča dohodne odvoz, ale Jiřka musí ještě do Billy, mají kokosový olej v akci. Nám jede vlak, tak se loučíme. Ve vlaku se dopije zbytek poslední griotky, já vystupuji v Neštěmicích, tak kamarády do cíle dovede Pítrs, přeci jen, nějakou tu zodpovědnost má. Dnešní den byl ve znamení červeného moku, kokosového oleje a smíchu. Kamarádi, srandy kopec, naprostá pohoda. Tak příště zase na viděnou.

Našlapáno 9 km                            Hanka 17.4.202