Z Blíževedel na Úštěk

Účastníci: Team č. 1 Milan, Eva, Jitka Team č.2 Viktor, Eliška, Hanka, Líba

     Původní výlet přesunutý ze soboty se konal nakonec v neděli 30. ledna. Počasí v sobotu nebylo ideální – pršelo, ale ani neděle nebyla bůhvíjaká. Foukal totiž opravdu silný vítr. Na startu na hlavním nádraží jsme se sešli pouze tři. Osobák do Lovosic jel na čas a tak nebyl důvod ke stížnostem. Ve vlaku každý popíjel to, co měl zrovna v batohu a v půl osmé jsme již vystupovali v Lovosicích. Obchod Billa měl otevřeno až od osmi hodin a tak jsem se musel spokojit s bufetem na nádraží. Nádraží i bufet samotný jsou klasické retro, jak by řekl David, žádné retro, je to jen starý. Přesto jsem si koupil dva chlebíčky a jednu plechovkovou plzeň.  Vlak z Loun do České Lípy jel taky včas a tak jsme mohli přistoupit. Cesta trvala skoro hodinu a tak jsme se mohli kochat cestou a probírat rozličná témata. Těsně před devátou hodinou jsme vystoupili na nádraží v Blíževedlech, které byly vyhlášený nejkrásnějším nádražím roku 2018. Vítr byl solidní a zesiloval. Nasadili jsme si teda čepice a vyrazili. Červená značka nás vyvedla ze vsi ven a my se napojili na zelenou, která nás dovedla až k tzv. cikánské jeskyni. Proč se tak jeskyně jmenovala, není třeba více rozebírat. Pokud jsme šli lesem, vítr nás tak netrápil, což se ovšem změnilo ve chvíli, kdy jsme se ocitli ve vsi Skalka. Zde jsme se nejprve u místního obchůdku spojeného s hospodou občerstvili – pouze venku a ze svých zásob, a pak pokračovali dál. Vítr s námi solidně mával, byli jsme rádi, že jsme v údolí na dohled hradu Helfenburk (ještě jeden Helfenburk je u Bavorova). Na hradě se díky silnému větru nedělal táborák, ale vyhlídková věž byla otevřená. Chvíli jsme se pokochali a mazali zase dolů. Po krátké pauze jsme pokračovali dál, do Úštěka, cíle naší cesty nám zbývalo ještě přes pět kilometrů. Jak jsem již psal, počasí nebylo ideální a my byli rádi, že jsme v cíli. Cílem byla pizzerie Čertovna, kde jsme měli sraz s teamem č. 2. ten se dnes přepravoval autem a za tento výlet shlédli okolí Skalky i jezera Chmelař, kde prý byly solidní vlny. Po jídle i pití jsme se rozloučili a pokračovali individuálně každý team po své ose. Nám měl jet vlak v 15.10 hod., ale díky větru měl zpoždění. Na nádraží i v jeho okolí se vyskytovalo pěkných pár čundráků a ve vlaku jich bylo taky pěkných pár. Voněli ohněm. Cesta do Ústí již proběhla vcelku v pohodě a my se mohli po 14 km odebrat domů.

Milan  2.2.2022